Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

III.ÚS 11/98

ČESKÁ REPUBLIKA

USNESENÍ

Ústavního soudu České republiky

Ústavní soud rozhodl ve věci ústavní stížnosti stěžovatele F., zastoupeného advokátem JUDr. J.T., proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 29. října 1997, sp. zn. , mimo ústní jednání dne 7.5.1998 soudcem zpravodajem JUDr. Vlastimilem Ševčíkem, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění :

Ústavní stížnosti podanou za podmínek stanovených zákonem ( , , 2, , 2 a 4 , ve znění pozdějších předpisů), brojí stěžovatel proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 29. října 1997 (sp. zn. ), jímž bylo zastaveno řízení, v němž se stěžovatel domáhal přezkumu rozhodnutí FŘ ze dne 23. 6. 1995 (sp. zn. FŘ-3617/2/95) a navrhoval jeho zrušení s odůvodněním, že tímto rozhodnutím obecného soudu bylo porušeno jeho právo na soudní ochranu dle a y ČR a d.

Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

Ústavní stížnost stěžovatele směřuje proti rozhodnutí obecného soudu, kterým bylo před tímto soudem zastaveno řízení z důvodů, v tomto rozhodnutí přesně označených, a podstata předložené ústavní stížnosti stěžovatele spočívá toliko v právní polemice se závěry obecného soudu a v nesouhlasu s nimi.

Ústavní soud ve své judikatuře, která je obecně přístupná, již dříve vyložil, za jakých podmínek a okolností je oprávněn zasáhnout do jurisdikční činnosti obecných soudů, případně jak se tato jeho pravomoc projevuje ve vztahu k důkaznímu řízení, které proběhlo před těmito soudy.

Pokud jde o tvrzené porušení d, a y ČR, neshledal Ústavní soud, že by postupem obecného soudu byl stěžovatel zkrácen na svém právu na spravedlivý proces tak, jak je v označeném ustanovení d a y ČR zaručeno, a jak bylo Ústavním soudem opakovaně v jeho ustálené judikatuře vyloženo. Tvrdí-li stěžovatel v ústavní stížnosti, že byl zkrácen na svém právu na spravedlivý proces tím, že obecný soud dospěl k závěru, že jeho žaloba je podána po lhůtě zákonem stanovené, případně že dospěl k jinému právnímu závěru, než je právní názor stěžovatele, a neuvádí-li další skutečnosti, které by svědčily o porušení citovaného článku d a y ČR, pak nezbývá než takovéto tvrzení stěžovatele hodnotit - jak bylo již řečeno - jako pouhou polemiku s právními závěry obecného soudu a v důsledku toho pak stěžovatele odkázat na ustálenou judikaturu Ústavního soudu ve vztahu ke znakům spravedlivého procesu daným hlavou pátou d (např.

in Ústavní soud České republiky: Sbírka nálezů a usnesení - svazek 1., č. 5, Praha, 1994), aniž by se jevilo potřebné důvody tam uvedené dále rozvádět.

Obdobně Ústavní soud neshledal důvodné námitky stěžovatele stran povinnosti správního orgánu zkoumat z vlastní iniciativy skutečné místo zdržování se účastníka správního řízení, neboť i z hlediska ústavních zásad je zájmem samotného účastníka řízení (navíc v situaci, kdy je mu známo, že se proti němu vede správní řízení), sdělit tomuto správnímu orgánu skutečné místo, ve kterém se zdržuje a kam mu mají být písemnosti tohoto orgánu doručovány; ostatně zákon (č. , ust. ) stanoví správci daně oprávnění (nikoliv povinnost) doručovat do míst tam uvedených a je zcela na vůli příslušného správce daně výběr místa, do kterého budou účastníkům řízení písemnosti doručovány. Pokud účastník řízení správci daně sám neoznámí pro doručení jiné místo, v němž by mělo být ať

2

účastník řízení správci daně sám neoznámí pro doručení jiné místo, v němž by mělo být ať rozhodnutí, ať jiná písemnost doručeno, sám zaviní nemožnost doručení a správci daně nelze vytknout ani porušení zákona ani ústavně zaručených základních práv (svobod) občanů.

Ústavní stížnost stěžovatele je proto zjevně neopodstatněná; zjevnost této

neopodstatněnosti plyne jak z ustálené judikatury Ústavního soudu, jak na ni bylo příkladmo poukázáno, tak ze samotné povahy stěžovatelova tvrzení; bylo proto o ústavní stížnosti stěžovatele rozhodnuto tak, jak z výroku tohoto usnesení je patrno [ ].

Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné ( ).

V Brně dne 7. května 1998

JUDr. Vlastimil Ševčík

soudce Ústavního soudu