Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

III.ÚS 116/98

ČESKÁ REPUBLIKA

USNESENÍ

Ústavního soudu České republiky

Ústavní soud rozhodl ve věci ústavní stížnosti stěžovatelů B. a V.A., zastoupených advokátkou JUDr. D.S., proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 28. 11. 1997, sp. zn. , a usnesení Okresního soudu Plzeň-město ze dne 21. 2. 1997, sp. zn. , mimo ústní jednání dne 7. 5. 1998 soudcem zpravodajem JUDr. Vlastimilem Ševčíkem, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění :

Ústavní stížností, podanou co do formálních náležitostí za podmínek stanovených zákonem [ , , 2, , odst. 2 a 4 ], brojí stěžovatelé proti pravomocnému usnesení Okresního soudu Plzeň-město ze dne 21. února 1997 (ve znění usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 28. listopadu 1997) a tvrdí, že oba obecné soudy, jako orgány veřejné moci, porušily jejich ústavně zaručené základní právo na soudní ochranu ( d) a "právo vlastnit majetek" ( téže) a spolu s tím porušily ústavní povinnost plynoucí pro ně z ustanovení (míněno patrně ) úst. ; navrhli proto, aby obě rozhodnutí

1

obecného soudu, vydané v jejich věci (vedené před Okresního soudu Plzeň-město pod ), Ústavní soud svým nálezem zrušil.

Jak z odůvodnění ústavní stížnosti, tak z odůvodnění obou rozhodnutí obecných soudů, proti nimž ústavní stížnost směřuje, je patrno, že stěžovatelé svým návrhem ze dne 14. června 1996 usilovali o obnovu pravomocně skončeného řízení ( Okresního soudu Plzeň-město), v němž byla pravomocně zamítnuta jejich žaloba na vydání domu se stavební parcelou v kat. území P., (č. p. 1153 a č. p. 6443); návrh na obnovu řízení stěžovatelé opřeli o tvrzení, že po pravomocně skončeném řízení získali archivní doklady o tom, že v době, kdy stran zmíněných nemovitostí uzavřeli kupní smlouvu bylo již ve sporném řízení bez jejich vědomí rozhodnuto o tom, že část bytů v domě (šlo o nájemný dům) byla vyňata z bytového fondu a nadále měla být a také pro zdravotní závadnost byla užívána jen pro nebytové účely; z posléze zmíněné okolnosti stěžovatelé vyvozovali, že bylo proti nim postupováno obmyslně, což spolu s nízkou prodejní cenou nemovitosti (ca 19 500 Kčs) dokládá, že k i zavření kupní smlouvy došlo nejen proti jejich vůli, ale současně také ve stavu tísně a za nápadně nevýhodných podmínek.

Obecné soudy návrh stěžovatelů na povolení obnovy řízení posoudily tak, že - stručně shrnuto - dovodily jeho nepřípustnost proto, že jednak nebyla dodržena subjektivní lhůta k podání návrhu zákonem stanovená ( ), jednak (s ohledem na průběh předchozího řízení a tvrzení stěžovatelů v něm) proto, že navržené důkazy nesplňují podmínky novosti ( , b ) a nadto svou povahou a pro okolnosti, jejichž existence by z nich měla vyplynout, vzhledem ke stavu dokazování v předchozím řízení, nejsou s to závěry původních rozhodnutí zvrátit.

Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

Ve svých námitkách pojatých do odůvodnění ústavní stížnosti stěžovatelé především přehlížejí, že Ústavní soud již dříve a opakovaně ve svých rozhodnutích vyložil, že mu, jako orgánu stojícímu mimo organizaci obecného soudnictví, nepřísluší přezkum věcné správnosti či legality rozhodnutí obecných soudů (k tomu srov.

in Ústavní soud České republiky: Sbírka nálezů a usnesení - svazek 3., č. 5, vydání 1. Praha, 1995), a že v důsledku toho jeho ingerence do jurisdikční činnosti obecných soudů je omezena zvláštními podmínkami, především těmi, které by vyplynuly z vadnosti řízení, v němž bylo obecnými

2

soudu rozhodováno (k tomu srov.

in Ústavní soud České republiky: Sbírka nálezů a usnesení - svazek 2., č. 49, vydání 1. Praha, 1995); nadto v podstatě opakovaná polemika stěžovatelů se závěry a stanovisky obecných soudů, jak tyto se podávají z odůvodnění pravomocných rozhodnutí, je z hlediska podmínek obnovy ( a násl. ) očividně bezvýznamná, obdobně jako je tomu stran rovněž opakované polemiky s odůvodněními napadených rozhodnutí. Vzhledem k tomu, že stěžovatelé ani netvrdí vadnost řízení, v němž o jejich návrhu na povolení obnovy pravomocně skončeného řízení bylo rozhodnuto, a vzhledem k tomu, že takové vady nebyly shledány ani Ústavním soudem, nezbývá než uzavřít, že nikterak zdůvodněný odkaz stěžovatelů na porušení ústavně zaručeného základního práva na soudní ochranu ( d) není na místě a je zřejmě odvozován toliko z neúspěchu ve věci, zejména jsou-li obě rozhodnutí obecných soudů zcela vyčerpávajícím a zřetelným, tj. zákonu zcela odpovídajícím způsobem ve všech rozhodných okolnostech odůvodněna ( ), a že v důsledku toho ony zvláštní podmínky ve věci posuzované ústavní stížnosti splněny nejsou.

Obdobně je tomu i stran tvrzeného porušení ústavně zaručeného základního práva "vlastnit majetek" ( d); i zde stěžovatelé opomíjejí výklad Ústavního soudu, jak opakovaně byl podán v jeho předchozích nálezech (k tomu srov. např.

in Ústavní soud České republiky: Sbírka nálezů a usnesení - svazek 3., č. 41, vydání 1. Praha, 1995), z nichž je zcela zřetelně a jednoznačně patrno, jaký význam Ústavní soud ochraně plynoucí z označeného článku d

O zjevně neopodstatněné ústavní stížnosti bylo proto rozhodnuto odmítavým výrokem [ ], aniž by se jevila potřeba zabývat se další námitkou stěžovatelů, směřující proti porušení jejich "práva podle y ČR", případně

3

uvážit, co touto námitkou měli stěžovatelé vůbec na mysli (označený článek totiž na materii spojenou s posuzovanou ústavní stížností očividně nedopadá).

Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné ( ).

V Brně dne 7. května 1998

JUDr. Vladimír Ševčík

soudce Ústavního soudu

4