Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

II.ÚS 73/98

Č E S K Á R E P U B L I K A

USNESENÍ

Ústavního soudu České republiky

Ústavní soud rozhodl o návrhu stěžovatele J.M., zast. advokátem JUDr. J.K., na zrušení usnesení Vrchního soudu v Praze z 11.4.1996 sp. zn. a z 10.3.1997 sp. zn. a usnesení Krajského soudu v Praze z 31.12.1997 sp. zn. , takto:

Návrh se odmítá.

Odůvodnění :

Navrhovatel J.M. podal ústavní stížnost ze 3.2.1998, doručenou Ústavnímu soudu 16.2.1998 a upřesnil ji podáním z 26.3.1998, doručeným Ústavnímu soudu 30.3.1998. Návrh směřuje proti Vrchnímu soudu v Praze a Krajskému soudu v Praze a jako vedlejší účastník řízení je uvedena Č. Stěžovatel navrhuje zrušení usnesení Vrchního soudu v Praze z 11.4.1996 sp. zn. a z 10.3.1997 sp. zn. a usnesení Krajského soudu v Praze z 31.12. 1997 sp. zn. , neboť podle jeho názoru došlo k nezákonnému přikázání občanskoprávní věci Okresnímu soudu v Benešově podle ( dále jen ""). Důvodem postoupení věci byla účelnost (obecný soud žalobce) a skutečnost, že žalovaná pojišťovna má v obvodu tohoto soudu svou pobočku. Námitce místní nepříslušnosti, kterou stěžovatel vznesl, nebylo vyhověno a v tomto postupu soudu stěžovatel spatřuje porušení svých základních občanských práv.

Ze soudních rozhodnutí, jejichž opisy stěžovatel ke svému návrhu přiložil Ústavní soud zjistil, že po prošetření případu Vrchní soud v Praze rozhodl usnesením z 11.4.1996 čj. -12, že projednání věci Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. se přikazuje Okresnímu soudu v Benešově. V odůvodnění tohoto usnesení uvedl, že žalobce bydlí v obvodu Okresního soudu v Benešově, kde má i žalovaný své zastoupení. Důvody vhodnosti pro přikázání věci jinému soudu podle jsou podle Vrchního soudu v Praze zpravidla takové okolnosti, které umožňují hospodárnější a rychlejší projednání věci jiným než místně příslušným soudem. Po posouzení daného případu pak Vrchní soud v Praze dospěl k závěru, že se zřetelem k bydlišti žalobce a sídlu pobočky žalovaného v obvodu Okresního soudu v Benešově projednání a rozhodnutí sporu u tohoto soudu naplní účel sledovaný ustanovením o delegaci vhodné.

Vycházeje z tohoto stanoviska potom Krajský soud v Praze usnesením z 31.12.1997 čj. -41 potvrdil usnesení Okresního soudu v Benešově z 15.9. 1997 čj. -31, jímž nebyla vyslovena místní nepříslušnost tohoto okresního soudu. Dále Ústavní soud zjistil, že usnesením Vrchního soudu v Praze z 10.3.1997 čj. -26 bylo rozhodnuto, že projednání této věci se nepřikazuje Obvodnímu soudu pro Prahu 1. Podstatou věci je, zda napadená rozhodnutí jsou v souladu s příslušným právním předpisem. V daném případě došlo k přikázání věci podle z důvodu vhodnosti. Na základě posouzení konkrétní věci dospěl Vrchní soud v Praze ve svém rozhodnutí k závěru, že projednávání věci Okresním soudem v Benešově naplňuje účel sledovaný ustanovením , a to se zřetelem k bydlišti žalobce a sídlu pobočky žalovaného v obvodu tohoto okresního soudu. O delegaci vhodné bylo tedy rozhodnuto na základě zákonné úpravy, pro niž platí presumpce ústavnosti, totiž souladu su, jinými ústavními zákony a mezinárodními smlouvami podle y. Protiústavnost [ písm. a)y] nebyla namítnuta žádným ze způsobů předvídaných ,4 a 5 a , o Ústavním soudu. Navíc Ústavní soud neshledal, že by výklad a aplikace tohoto zákonného ustanovení, na nichž Vrchní soud v Praze a Krajský soud v Praze založily svá rozhodnutí, byly ústavně nonkonformní. Soudy v daném případě postupovaly v souladu se zákonem a nedošlo k porušení základních práv a svobod stěžovatele.Vzhledem k tomu, že soudy se řídily ustanovením a rozhodovaly v souladu se zákonem, nedošlo v posuzované věci k porušení základních práv a svobod stěžovatele a návrh je zjevně neopodstatněný. Proto soudce zpravodaj mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků návrh podle , odmítl. Tento závěr se týká všech tří napadených rozhodnutí, nutno však uvést, že vše nasvědčuje tomu, že v případě usnesení Vrchního soudu v Praze, vydaných před dvěma a jedním rokem, přičemž šlo v daných řízeních o konečná rozhodnutí, proti nimž zákon nepřipouští žádný opravný prostředek, nebyla dodržena lhůta k podání ústavní stížnosti podle , a je tedy dán důvod k odmítnutí těchto částí návrhu i podle

Poučení: Proti usnesení není odvolání přípustné.

V Brně dne 7. května 1998

JUDr. Miloš Holeček soudce Ústavního soudu