Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

I.ÚS 51/98

ČESKÁ REPUBLIKA

USNESENI

Ústavního soudu České republiky

Ústavní soud rozhodl dnešního dne soudcem JUDr. Vladimírem Paulem ve věci návrhu ústavní stížnosti stěžovatelů E. K., a H. J., obou zastoupených JUDr. P. V., advokátem, proti rozsudku Nejvyššího soudu ČR ze dne ze dne 29. 10. 1997, čj. - 72,

t a k t o

Návrh ústavní stížnosti se o d m í t á

O d ů v o d n ě n í

Stěžovatelé podali návrh na zahájení. řízení před Ústavním soudem podáním ze dne 2. 2. 1998.

Stěžovatelé napadají rozsudky Okresního soudu ve Frýdku - Místku ze dne 13. 8. 1996, čj. - 40, Krajského soudu v Ostravě ze dne 28. 11. 1996, sp. zn. , a Nejvyššího soudu ČR ze dne 29. 10. 1997, čj. - 72, ve věci přechodu vlastnického práva podle Vesměs opakují argumentaci uplatněnou již v řízení před obecnými soudy,

1

především pokud jde o otázky dokazování a dovozují, že uvedenými rozhodnutími byla porušena jejich práva podle a y, , , , , a d. Navrhují, aby Ústavní soud nálezem všechny zmíněné rozsudky zrušil.

Ve věci je třeba konstatovat, že Ústavní soud není běžnou třetí instancí v systému všeobecného soudnictví, neposuzuje celkovou zákonnost vydaných rozhodnutí, ani nenahrazuje hodnocení důkazů svým vlastním hodnocením. Nezabývá se eventuálním porušením běžných práv fyzických nebo právnických osob chráněných např. , pokud takové porušení současně neznamená porušení základního práva nebo svobody zaručené ústavním zákonem či mezinárodní smlouvou podle y ČR. Ústavní soud se zabývá správností hodnocení důkazů obecnými soudy jen tehdy, pokud zjistí, že v řízení před nimi byly porušeny ústavní procesní principy, zejména. pak tzv. právo na spravedlivý proces ve smyslu a 2, d a Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. Jinak neprovádí hodnocení důkazů obecnými soudy, a to ani tehdy, kdyby se s takovým hodnocením sám neztotožňoval.

Pokud jde o namítané porušení y ČR, je třeba konstatovat, že tento článek je základním ústavním ustanovením, jak ostatně napovídá i název hlavy, které obecně charakterizuje a garantuje Českou republiku jako právní stát založený na úctě k právům a svobodám člověka a občana. Principy obsažené v tomto článku i v článku 1 d se vztahují na všechna základní práva a svobody ústavně garantované a jsou východiskem při jejich výkladu. Záruky právního státu a ochrany základních práv a svobod jsou pak konkretizovány v dalších ustanoveních y ČR a zejména pak v d. Ústavní stížnosti či jinému návrhu argumentujícímu porušením y ČR může být sice vyhověno, ale zpravidla

2

pouze za předpokladu, když je zároveň namítáno porušení jiného základního práva nebo svobody. V daném případě ostatně stěžovatelé konkrétně hovoří např. i o porušení práva na řádný (spravedlivý) proces, garantovaného především ustanovením d.

Jestliže se namítá porušení d, je k tomu především třeba uvést, že rozsah práva na spravedlivý proces, jak vyplývá z citovaného článku d, jakož i z dalších ustanovení a z Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, není možné vykládat tak, jako by se garantoval úspěch v řízení, tj. že by jednotlivci bylo zaručováno přímo a bezprostředně právo na rozhodnutí, podle jeho názoru odpovídající skutečným hmotněprávním poměrům. Není ani úkolem Ústavního soudu napravovat situaci, kdy stěžovatel v řízení neunesl důkazní břemeno. Právo na spravedlivý proces znamená zajištění práva na spravedlivé občanské soudní řízení, v němž se uplatňují všechny zásady správného soudního rozhodování podle zákona a v souladu s ústavními principy.

Pokud jde o provádění důkazů a jejich hodnocení, opomíjejí stěžovatelé skutečnost, že soudní moc, tak jak je konstituována u ČR, je svěřena soudům především k tomu, aby ony zákonem stanoveným způsobem poskytovaly ochranu právům ( ), přičemž soudce je při výkonu své funkce nezávislý a nestranný ( ). Důsledkem nezávislosti soudcovské moci je mimo jiné i to, že obecné soudy jsou při zjišťování skutkového stavu věci vázány toliko zákonem ( ). Pokud jde o dokazování v civilním soudním řízení, hovoří o právu vyjádřit se k návrhům na důkazy a ke všem důkazům, které byly provedeny ( ), stvrzuje zásadu tzv. volného hodnocení důkazů ( ) a především však stanoví, že soud sám rozhoduje,

které z navrhovaných důkazů provede (§ 120).

3

Přezkum činnosti a rozhodování obecných soudů, jak již výše uvedeno, ústavnímu soudu náleží především, jsou-li v té které věci v činnosti obecných soudů porušeny zásady ústavnosti, zejména ty, které jsou dány d. V tomto případě však Ústavní soud v postupu soudů porušení a násl. d neshledal.

Pokud jde o namítané porušení vlastnického práva podle d, je třeba konstatovat - jako již v řadě předchozích rozhodnutí Ústavního soudu - že citované y chrání toliko vlastnické právo skutečné, liz existující, a nikoliv takové, které má teprve vzniknout nebo jehož povaha je sporná, a např. proto probíhá soudní řízení.

Co se týká tvrzeného porušení principu rovnosti, resp. diskriminace (odkazy na , a d), stěžovatelé své výtky směřují vůči zákonodárci; jelikož však nepodali spolu s ústavní stížností kvalifikovaný návrh na zrušení konkrétního ustanovení právního předpisu, nemohl se Ústavní soud takovými námitkami zabývat. Pro úplnost nicméně konstatuje, že otázkou rovnosti -- nediskriminace se Ústavní soud zabýval již v mnoha případech, konkrétně i v tzv. restitučních věcech (např. v nálezech a ). K problematice obecně konstatoval, že princip rovnosti nemá absolutní charakter, jedná se toliko o rovnost relativní. To obzvláště platí pro předpisy restituční, které směřují k nápravě pouze některých křivd. Není totiž fakticky ani právně možné napravit všechny nespravedlivé akty minulého režimu, např. i proto, aby nedošlo ke křivdám dalším.

Z výše uvedeného vyplývá, že Ústavní soud neshledal namítané porušení ústavně zaručených práv, a proto nezbylo než ústavní stížnost považovat za návrh zjevně neopodstatněný. Soudce zpravodaj proto mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků

řízení usnesením podle ustanovení § 43 odst. 1 písm. c) zákona č.

4

, o Ústavním soudu, návrh odmítl.

Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.

V Brně dne 7. května 1998 JUDr.Vladimír Paul soudce Ústavního soudu

5