Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
31302.html
HTML · 0 B
No categories available
I.ÚS 51/98
ČESKÁ REPUBLIKA
USNESENI
Ústavního soudu České republiky
Ústavní soud rozhodl dnešního dne soudcem JUDr. Vladimírem Paulem ve věci návrhu ústavní stížnosti stěžovatelů E. K., a H. J., obou zastoupených JUDr. P. V., advokátem, proti rozsudku Nejvyššího soudu ČR ze dne ze dne 29. 10. 1997, čj. 2 Cdon 520/97 - 72,
t a k t o
Návrh ústavní stížnosti se o d m í t á
O d ů v o d n ě n í
Stěžovatelé podali návrh na zahájení. řízení před Ústavním soudem podáním ze dne 2. 2. 1998.
Stěžovatelé napadají rozsudky Okresního soudu ve Frýdku - Místku ze dne 13. 8. 1996, čj. 10 C 328/92 - 40, Krajského soudu v Ostravě ze dne 28. 11. 1996, sp. zn. 9 Co 767/96 , a Nejvyššího soudu ČR ze dne 29. 10. 1997, čj. 2 Cdon 520/97 - 72, ve věci přechodu vlastnického práva podle zákona č. 229/1991 Sb. Vesměs opakují argumentaci uplatněnou již v řízení před obecnými soudy,
1
především pokud jde o otázky dokazování a dovozují, že uvedenými rozhodnutími byla porušena jejich práva podle čl. 1 a čl. 90 Ústav y, čl. 1 , čl. 3 odst. 1 , čl. 3 odst. 2 , čl. 11 odst. 1 , čl. 24 a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobo d. Navrhují, aby Ústavní soud nálezem všechny zmíněné rozsudky zrušil.
Ve věci je třeba konstatovat, že Ústavní soud není běžnou třetí instancí v systému všeobecného soudnictví, neposuzuje celkovou zákonnost vydaných rozhodnutí, ani nenahrazuje hodnocení důkazů svým vlastním hodnocením. Nezabývá se eventuálním porušením běžných práv fyzických nebo právnických osob chráněných např. občanským zákoníkem , pokud takové porušení současně neznamená porušení základního práva nebo svobody zaručené ústavním zákonem či mezinárodní smlouvou podle čl. 10 Ústav y ČR. Ústavní soud se zabývá správností hodnocení důkazů obecnými soudy jen tehdy, pokud zjistí, že v řízení před nimi byly porušeny ústavní procesní principy, zejména. pak tzv. právo na spravedlivý proces ve smyslu čl. 36 odst. 1 a 2, čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobo d a čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. Jinak neprovádí hodnocení důkazů obecnými soudy, a to ani tehdy, kdyby se s takovým hodnocením sám neztotožňoval.
Pokud jde o namítané porušení čl. 1 Ústav y ČR, je třeba konstatovat, že tento článek je základním ústavním ustanovením, jak ostatně napovídá i název hlavy, které obecně charakterizuje a garantuje Českou republiku jako právní stát založený na úctě k právům a svobodám člověka a občana. Principy obsažené v tomto článku i v článku 1 Listiny základních práv a svobo d se vztahují na všechna základní práva a svobody ústavně garantované a jsou východiskem při jejich výkladu. Záruky právního státu a ochrany základních práv a svobod jsou pak konkretizovány v dalších ustanoveních ústav y ČR a zejména pak v Listině základních práv a svobo d. Ústavní stížnosti či jinému návrhu argumentujícímu porušením čl. 1 Ústav y ČR může být sice vyhověno, ale zpravidla
2
pouze za předpokladu, když je zároveň namítáno porušení jiného základního práva nebo svobody. V daném případě ostatně stěžovatelé konkrétně hovoří např. i o porušení práva na řádný (spravedlivý) proces, garantovaného především ustanovením čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobo d.
Jestliže se namítá porušení čl. 36 Listiny základních práv a svobo d, je k tomu především třeba uvést, že rozsah práva na spravedlivý proces, jak vyplývá z citovaného článku Listiny základních práv a svobo d, jakož i z dalších ustanovení a z čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, není možné vykládat tak, jako by se garantoval úspěch v řízení, tj. že by jednotlivci bylo zaručováno přímo a bezprostředně právo na rozhodnutí, podle jeho názoru odpovídající skutečným hmotněprávním poměrům. Není ani úkolem Ústavního soudu napravovat situaci, kdy stěžovatel v řízení neunesl důkazní břemeno. Právo na spravedlivý proces znamená zajištění práva na spravedlivé občanské soudní řízení, v němž se uplatňují všechny zásady správného soudního rozhodování podle zákona a v souladu s ústavními principy.
Pokud jde o provádění důkazů a jejich hodnocení, opomíjejí stěžovatelé skutečnost, že soudní moc, tak jak je konstituována Ústavo u ČR, je svěřena soudům především k tomu, aby ony zákonem stanoveným způsobem poskytovaly ochranu právům (čl. 90 ), přičemž soudce je při výkonu své funkce nezávislý a nestranný (čl. 82 odst. 1 ). Důsledkem nezávislosti soudcovské moci je mimo jiné i to, že obecné soudy jsou při zjišťování skutkového stavu věci vázány toliko zákonem (čl. 95 odst. 1 ). Pokud jde o dokazování v civilním soudním řízení, občanský soudní řád hovoří o právu vyjádřit se k návrhům na důkazy a ke všem důkazům, které byly provedeny (§ 123 ), stvrzuje zásadu tzv. volného hodnocení důkazů (§ 132 ) a především však stanoví, že soud sám rozhoduje,
které z navrhovaných důkazů provede (§ 120).
3
Přezkum činnosti a rozhodování obecných soudů, jak již výše uvedeno, ústavnímu soudu náleží především, jsou-li v té které věci v činnosti obecných soudů porušeny zásady ústavnosti, zejména ty, které jsou dány Listinou základních práv a svobo d. V tomto případě však Ústavní soud v postupu soudů porušení čl. 36 a násl. Listiny základních práv a svobo d neshledal.
Pokud jde o namítané porušení vlastnického práva podle čl. 11 Listiny základních práv a svobo d, je třeba konstatovat - jako již v řadě předchozích rozhodnutí Ústavního soudu - že čl. 11 citované Listin y chrání toliko vlastnické právo skutečné, liz existující, a nikoliv takové, které má teprve vzniknout nebo jehož povaha je sporná, a např. proto probíhá soudní řízení.
Co se týká tvrzeného porušení principu rovnosti, resp. diskriminace (odkazy na čl. 1 , čl. 3 a čl. 24 Listiny základních práv a svobo d), stěžovatelé své výtky směřují vůči zákonodárci; jelikož však nepodali spolu s ústavní stížností kvalifikovaný návrh na zrušení konkrétního ustanovení právního předpisu, nemohl se Ústavní soud takovými námitkami zabývat. Pro úplnost nicméně konstatuje, že otázkou rovnosti -- nediskriminace se Ústavní soud zabýval již v mnoha případech, konkrétně i v tzv. restitučních věcech (např. v nálezech P1. ÚS 23/96 a P1. ÚS 33/96 ). K problematice obecně konstatoval, že princip rovnosti nemá absolutní charakter, jedná se toliko o rovnost relativní. To obzvláště platí pro předpisy restituční, které směřují k nápravě pouze některých křivd. Není totiž fakticky ani právně možné napravit všechny nespravedlivé akty minulého režimu, např. i proto, aby nedošlo ke křivdám dalším.
Z výše uvedeného vyplývá, že Ústavní soud neshledal namítané porušení ústavně zaručených práv, a proto nezbylo než ústavní stížnost považovat za návrh zjevně neopodstatněný. Soudce zpravodaj proto mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků
řízení usnesením podle ustanovení § 43 odst. 1 písm. c) zákona č.
4
182/1993 Sb. , o Ústavním soudu, návrh odmítl.
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
V Brně dne 7. května 1998 JUDr.Vladimír Paul soudce Ústavního soudu
5