Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

II.ÚS 54/97

ČESKÁ REPUBLIKA

USNESENI

Ústavního soudu České republiky

Ústavní soud rozhodl mimo ústní jednání soudcem zpravodajem JUDr. Antonínem Procházkou ve věci ústavní stížnosti navrhovatele Z.L., zastoupené advokátkou JUDr. E.K., proti rozsudku Nejvyššího soudu ČR ze dne 20. 11. 1996, sp. zn. , t akt o :

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Soudce zpravodaj mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků návrh odmítl podle ustanovení , jako návrh zjevně neopodstatněný.

Stěžovatel zaslal dne 14. 1.1997 k Ústavnímu soudu stížnost proti rozsudku Nejvyššího soudu ČR, sp. zn. , ze dne 20.listopadu 1996, ve kterém Nejvyšší soud ČR zamítl dovolání podniku Z.L. Domáhá se jeho zrušení společně s rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 30.11.1994, č. j. - 98.

Stěžovatel tvrdí, že bylo prokázáno porušení zákona při proběhlém soudním řízení a tím i ohrožení práva vlastnického a ohrožení práva na úhradu řádně uplatněných přihlášek věřitelů do konkurzního řízení.

1

Ve svém zamítavém rozsudku o dovolání ze dne 20.11.1996 rozhodl Nejvyšší soud ČR, že předmětná nemovitost S., nemohla být znárodněna podle novější právní úpravy dle zákona č. 114/1948 Sb. ze dne 28.4. 1948, neboť již sám název zákona č. 114/1948 Sb. " o znárodnění některých dalších průmyslových a jiných podniků a závodů" vymezoval záměr tohoto zákona na znárodnění některých dalších, dosud neznárodněných podniků a závodů, nikoli na provádění revize již dříve provedeného znárodnění konkrétní obchodní společnosti.

Stěžovatel tvrdí, že zamítavý rozsudek Nejvyššího soudu ČR po přečtení celého názvu zákona,, O znárodnění některých dalších průmyslových podniků a závodů a o úpravě některých poměrů znárodněných a národních podniků" č. 114/1948 Sb. se jeví jako nesprávný, neboť úmyslem tohoto zákona bylo upravit některé poměry znárodněných a národních podniků. Poukazuje dále na skutečnost, že samotnou nejrozsáhlejší část zákona č. 114/1948 Sb. tvoří právě čl. II., který mění a doplňuje dekret č. 100/1945 Sb., a proto zákon č. 114/1948 Sb. nemohl samozřejmě působit zpětně, ale až od své účinnosti t. j. ode dne 28. 4.1948, přesněji ode dne vydání 2.6.1948, kdy upravoval a měnil dekret č. 100/1945 Sb.

K posouzení ústavní stížnosti si ústavní soud podle ustanovení , odst. 3 a , odst. 1 , vyžádal spis, sp.zn. , vedený u Nejvyššího soud ČR.

Ze spisového materiálu soud zjistil, že rozsudky soudu (stupně a soudu odvolacího a dovolacího byla uložena povinnost s. p. Z.L. uzavřít dohodu o vydání věci, a to nemovitost domu č.p. 1464 v P. se st. p.č. 521 v katastrálním území P. s oprávněnými osobami ve smyslu ust. § 5

Oprávněné osoby dle ust. se domáhaly výzvou, která byla adresována výše uvedenému podniku v likvidaci, o vydání výše uvedených nemovitostí a uzavření dohody o vydání věci ve smyslu ust.

Z.L., odmítl vydání nemovitostí s tím, že jde o nemovitosti, které byly znárodněny v období před 25.2.1948.

Předmětem ústavní stížnosti je proto posouzení otázky, zda a v kdy v daném případě přešly výše uvedené nemovitosti na stát ve smyslu ustanovení Firma N. a Z., měla do své majetkové podstaty zahrnutou předmětnou nemovitost, která byla znárodněna dekretem prezidenta republiky č. 100/1945 Sb. ze dne 24.10.1945, ve znění zákona č. 114/1948 Sb., a to dnem vyhlášení dekretu, kterým byl 27.říjen 1945.

Zákon č.114/1948 Sb. novelizoval ustanovení § 4 dekretu č. 100/1945 Sb. v tom směru, že umožnil zahrnout do majetku znárodněného majetku i majetek sloužící podniku, a to i v případě, že patřil jiné osobě odlišné od vlastníka firmy. K přechodu nemovitostí na stát, podle tohoto ustanovení, došlo v rozhodném období , a nikoli dnem 27. 10. 1945.

Zákon č. 114/1948 Sb., o znárodnění některých dalších průmyslových a jiných podniků a závodů a o úpravě některých poměrů znárodněných a národních podniků, z 28. 4. 1948 upravil svou účinnost tak, že ji v článku II, ustanovení § 1 stanovil ohledně znárodnění některých dalších průmyslových a jiných podniků a závodů se zpětnou účinnosti od 1.1.1948 a v článku IV, ustanovení § 2 ohledně změn a doplňků dekretu č. 100/1945 Sb., stanovil účinnost dnem vyhlášení zákona č. 114/1948 Sb.

Za této uvedené právní úpravy nebyla ustanovení zákona č. 114/1948 Sb. uplatnitelná co do rozsahu předmětu znárodnění na majetek již znárodněný podle dekretu č. 100/1945 Sb.

Ústavní soud na základě prozkoumání spisového materiálu dospěl k závěru, že ústavní stížnost není důvodná, neboť nedošlo k porušení ústavnosti a zákonnosti. V předmětné věci postupovaly soudy v souladu s platnými, obecně závaznými právními předpisy.

P o u č e n í: Proti rozhodnutí Ústavního soudu není odvolání přípustné.

JUDr. Antonín Procházka soudce Ústavního soudu

V Brně dne 7. května 1998