Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

I.ÚS 126/97

ČESKÁ REPUBLIKA

USNESENI

Ústavního soudu České republiky

Ústavní soud rozhodl ve věci navrhovatelů ing. M.K. a J.K., obou zastoupených JUDr. P.Č., o ústavní stížnosti proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 13. listopadu 1996, sp. zn. , ve spojení s rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 10, sp. zn. , ze dne 2. 5. 1996, za účasti Městského soudu v Praze a Obvodního soudu pro Prahu 10 jako účastníků řízení a vedlejších účastníků J.D., J.H., V.F., L.P. ing. Z.Š., K.Č., P.J., J.B., V.H., V.P., S.T., L.F., B.P., J.Š., J.Č. a B.B., takto:

Návrh se odmítá.

1

Odůvodnění:

Navrhovatelé napadli svou včas podanou ústavní stížností rozsudky Městského soudu v Praze ze dne 13. 11. 1996, sp. zn. , a Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 2. 5. 1996, sp. zn. . Uvedeným rozsudkem soudu prvého stupně byla zamítnuta žaloba navrhovatelů na odstranění stavby deseti řadových garáží na pozemku par. č. 246 v kat. úz. S., obec hl. m. Praha, jakož i vyklizení tohoto pozemku a jeho odevzdání navrhovatelům. Rozhodnutím soudu odvolacího byl rozsudek soudu prvého stupně potvrzen.

V ústavní stížnosti namítají navrhovatelé rozpor rozhodnutí obecných soudů s a d (dále jen). Ve vztahu k y vytýkají navrhovatelé obecným soudům upřednostnění práva vlastníků stavby před právem vlastníka pozemku, jímž jsou navrhovatelé. Pokud se jedná o porušení y spatřují ho navrhovatelé v nesprávném přístupu obecných soudů k procesu dokazování, neboť nebyl proveden navrhovateli nabízený výslech svědkyně V.B. a nebyl připojen stavebně právní spis Obvodního úřadu pro P., byť tento důkaz rovněž navrhovatelé nabízeli. Současně vytýkají navrhovatelé odvolacímu soudu nerespektování ustanovení (dále jen "o. s. ř`), pokud nepoučil navrhovatele o možném postupu podle v otázce přípustnosti dovolání.

Navrhovatelé v textu své ústavní stížnosti sami uvádějí, že jejich právní předchůdci požádali odbor výstavby Obvodního úřadu pro P. o vydání rozhodnutí o odstranění stavby, a to vzhledem k tomu, že se jedná o stavbu dočasnou a nyní na pozemku má být zřízena stavba trvalá. Správní rozhodnutí o odstranění stavby sice již bylo skončeno zamítnutím návrhu, leč rozhodnutí správního orgánu je nyní předmětem soudního přezkumu.

2

V písemných vyjádřeních k ústavní stížnosti jak Městský soud v Praze, tak Obvodní soud pro P. navrhly její zamítnutí. Shodně uvedly, že y nebyl porušen, neboť navrhovatelé měli dostatek prostoru k návrhu důkazů k podpoře svých tvrzení; v závěru řízení již žádné takové důkazy nenabízeli. Odvolací soud k námitce nerespektování uvedl, že námitka navrhovatelů přesahuje rámec tohoto ustanovení, neboť je věcí navrhovatelů samých, zda využijí možnosti nabízené v stanovení či nikoliv.

Jménem všech vedlejších účastníků předložil písemné vyjádření k ústavní stížnosti ing. Z.Š. Z jeho obsahu je zřejmé, že i vedlejší účastníci navrhují zamítnutí ústavní stížnosti, neboť podle jejich názoru není pravdou, že původní majitelé pozemku nikdy nesouhlasili s tím, aby stavba garáží byla stavbou trvalou. Prostě neměli zájem o jiné využití pozemku a proto se nijak nevyjadřovali ke konstrukci objektu garáží. Přenechání pozemku bez úhrady podle dohody z roku 1969 změnili původní majitelé pozemku svou žádostí v roce 1972 o poskytnutí náhrady, která jim byla vyplácena v dohodnuté výši. V roce 1976 vypracovali původní majitelé pozemku "dohodu o přenechání nemovitosti k dočasnému užíváni' dle před novelou. Součástí dohody byla i plná moc dvěma majitelům garáží k podpisu této dohody pro sebe a v zastoupení ostatních osmi majitelů garáží. Z toho je zřejmé, že původní majitelé pozemku i vlastníci garáží dohodli formu zastoupení. Úhrada za užívání pozemku se pak na přání původních majitelů pozemku platila najednou za všechny majitele garáží dohromady. Svá tvrzení doložili vedlejší účastníci přílohami, mezi nimi je i rozhodnutí stavebního úřadu OÚR ObÚ P. ze dne 8. 9. 1995, jímž byla zamítnuta žádost navrhovatelů o odstranění stavby 10 garáží umístěných na pozemku v kat. úz. S.

Ústavní soud při posuzování předmětné ústavní stížnosti musí v prvé řadě poukázat na to, že není běžnou třetí instancí v systému obecného soudnictví, a proto může nad jejich činností vykonávat přezkumný dohled došlo-li k porušení

, ústavních zákonů,d jakož i mezinárodní smlouvy dle y.

K žádnému takovému porušení však doposud nedošlo, neboť jak poukázali v ústavní stížnosti sami navrhovatelé souběžně s vyvoláním řízení občanskoprávního u obecných soudů podle , požádali obecný soud i o soudní přezkum správní ve věci správního rozhodnutí stavebního úřadu OÚR ObÚ P., jímž byla zamítnuta žádost navrhovatelů o odstranění

stavby 10 garáží na jejich pozemku. Řízení u obecného soudu o správním

přezkumu soudním není dosud skončeno.

Toto konstatování navrhovatelů je pak dokladováno přílohou k vyjádření vedlejších účastníků v podobě rozhodnutí z 8. 9. 1995 stavebního úřadu OÚR ObÚ P.

Je zřejmé, že podstata jak občanskoprávního řízení, tak řízení ohledně soudního přezkumu správního je shodná. V řízení občanskoprávním se navrhovatelé domáhali odstranění stavby deseti garáží ze svého pozemku a vyklizení svého pozemku. V řízení správním se domáhají navrhovatelé odstranění stavby deseti garáží umístěných na jejich pozemku. Pokud dosud nedošlo k skončení řízení ohledně soudního přezkumu správního je nutno považovat ústavní stížnost za předčasnou. Není vyloučeno, že obecný soud v rámci soudního přezkumu správního vyhoví žádosti navrhovatelů o odstranění staveb garáží, čímž by důvod ústavní stížnosti zcela odpadl. V případě, že navrhovatelé v rámci soudního přezkumu správního neuspějí, pak nebude nic bránit tomu, aby se obrátili na ústavní soud s ústavní stížností. Teprve tehdy bude lze posoudit, zda došlo k zásahu do základních práv navrhovatelů garantovanýchu au či nikoliv.

Vzhledem ke skutečnostem shora uvedeným dospěl Ústavní soud k závěru, že ústavní stížnost navrhovatelů je zjevně neopodstatněnou, a proto ji ve smyslu ustanovení , o Ústavním soudu, odmítl.

Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.

V Brně 7. května 1998

Prof. JUDr. Vladimír Klokočka, DrSc.

soudce Ústavního soudu