Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

II.ÚS 79/97

ČESKÁ REPUBLIKA

USNESENI

Ústavního soudu České republiky

Ústavní soud České republiky rozhodl ve věci ústavní stížnosti M.Š., důchodkyně, zastoupené advokátem JUDr. P.M., proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 10. 7. 1996, sp. zn. , t a k t o :

Ústavní stížnost se o d m í t á.

O d ů v o d n ě n í

Ve včas podané ústavní stížnosti proti shora uvedenému rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem, potvrzujícímu rozhodnutí Okresního úřadu Č.L. ze dne 11. 9. 1996, sp. zn. PÚ-636-3723/96-203, kterým bylo určeno, že stěžovatelka není vlastníkem nemovitostí blíže specifikovaných v rozhodnutí, stěžovatelka namítala porušení základního práva, zakotveného v d, a to proto, že soud dospěl k závěru, že není dán restituční titul podle

1

odst. 1 písm. r) zákona o půdě, aniž se zabýval restitučním titulem uvedeným v témže ustanovení pod písmenem h).

Ústavní soud, jak již vyslovil v řadě svých nálezů, není soudem nadřízeným soudům obecným, není vrcholem jejich soustavy, a již proto nemůže na sebe atrahovat právo přezkumného dohledu nad jejich činností, pokud tyto soudy ve své činnosti postupují ve shodě s obsahem hlavy páté d. Z ústavního principu nezávislosti soudů vyplývá též zásada volného hodnocení důkazů ( ). Jestliže tato zásada je respektována, nespadá do pravomoci Ústavního soudu "hodnotit" hodnocení provedených důkazů.

Obsah spisu Krajského soudu v Ústí nad Labem, sp. zn. , jakož i spisu Okresního pozemkového úřadu Č.L., PÚ-636/97-šr, včetně vyžádaných spisů Krajského soudu v Ústí nad Labem, sp. zn. , , , nasvědčuje tomu, že nejen uvedený správní orgán, ale i Krajský soud v Ústí nad Labem se velmi zevrubně zabývaly základní otázkou, o jejíž posouzení v projednávané věci jde, zda totiž jde o zemědělský majetek, na který se vztahuje , o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku, a v tomto směru již ve svém rozhodnutí ze dne 19. 4. 1994, c3. -13, k odvolání stěžovatelky, v němž tato výslovně specifikovala, resp. omezila restituční titul na ustanovení uvedeného zákona, krajský soud dospěl k závěru, že v dané věci se nejedná o restituční titul ve smyslu , a zrušil rozhodnutí správního orgánu za účelem doplnění dokazování s cílem zkoumat naplnění restitučního titulu právě tak, jak byl samotnou stěžovatelkou teprve v jejím odvolání specifikován,

tj. restitučního titulu dle písm. r) zákona o půdě. Rovněž tak následující rozhodnutí krajského soudu ve věci restitučních nároků stěžovatelky ze dne 26. 9. 1995, sp. zn. , sledovalo doplnění dokazování za účelem prověření naplnění skutkové podstaty restitučního titulu, uvedeného v § 6 odst. 1 písm. r) zákona o půdě. V tomto směru pak správní orgán doplnil dokazování výslechem celé řady svědků J.L., J.V., M.Š., V.Z., V.V., ing. B.T., M.H., V.L. a čestnými prohlášeními stěžovatelky ze dne 2. 9. 1994 a svědkyň J.V. ze dne 3. 4. 1995 a J.L. ze dne 30. 3. 1995 a dospěl k závěru, že v dané věci není dán restituční titul dle § 6 odst. 1 písm. r) zákona o půdě, který tvrdila stěžovatelka. Krajský soud pak v ústavní stížností napadeném rozhodnutí dospěl k závěru, že nemá důvodu se od tohoto hodnocení odchýlit, neboť podstata přezkumného řízení spočívala v posouzení existence restitučního titulu dle , když správní orgán k závěru o jeho neexistenci dospěl po vyčerpávajícím dokazování a po hodnocení důkazů postupem odpovídajícím , a proto bylo rozhodnutí správního orgánu dle potvrzeno. Protože Ústavní soud v projednávané věci z obsahu spisu krajského soudu nezjistil nic, co by nasvědčovalo porušení principů hlavy páté d při současném respektování pravidel představovaných zásadou volného hodnocení důkazů,

nezbylo než ústavní stížnost stěžovatelky dle ustanovení § 43

odst. 1 písm. c) jako zjevně

neopodstatněnou odmítnout, neboť jinak by porušil ústavní

princip soudcovské nezávislosti s tím, že jde o ústavní

stížnost zjevně neopodstatněnou i z pohledu tvrzeného porušení

y, když Ústavní soud opakovaně

konstatoval, že č1. 11 odst. 1 y je chráněno vlastnické právo již konstituované a nikoliv tvrzený nárok na ně.

P o u č e n í: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

JUDr. Iva Brožová

V Brně dne 21. 4. 1998 soudce zpravodaj