Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

II.ÚS 126/97

ČESKÁ REPUBLIKA

USNESENÍ

Ústavního soudu České republiky

Ústavní soud rozhodl mimo ústní jednání soudcem zpravodajem JUDr. Antonínem Procházkou ve věci ústavní stížnosti Ing. J.D., zastoupeného JUDr. K.M., proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 9. 1. 1997, č. j. -220, t a k t o :

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Soudce zpravodaj podle ustanovení návrh odmítl, neboť se jedná o podání zjevně neopodstatněné.

Stěžovatel ve včas podané ústavní stížnosti brojí proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 9. 1. 1997, č. j. -220, který nabyl právní moci dne 19. 2. 1997.

Napadenému rozsudku navrhovatel vytýká, že pokud krajský soud potvrdil výrok rozsudku soudu I. stupně s tím, že výše stanoveného výživného na stěžovatelovu nezletilou dceru a dlužný nedoplatek na výživném odpovídá odůvodněným potřebám dítěte a výdělkovým možnostem stěžovatele, pak tímto rozhodnutím bylo porušeno právo navrhovatele obsažené v odst.l, a y základních prav a svobod. Podle názoru stěžovatele je výrok napadeného rozhodnutí pouze

1

jednostranným, když nepřihlíží současně i k potřebám manželky navrhovatele a jejím výdělkovým schopnostem.

Stěžovatel dále tvrdí, že odvolací soud při svém posuzování případu nepřihlédl k platné judikatuře, pokud zároveň nezohlednil i výši sociálních dávek, pobíraných matkou nezletilého dítěte a dále skutečnost, že sociální dávky na manželku stěžovatele a její dítě z předchozího manželství jsou kráceny právě s ohledem na příjmy navrhovatele.

Z napadeného rozsudku soudce zpravodaj zjistil, že tento soud jako soud odvolací, potvrdil rozsudek soudu I. stupně s tím, že nedoplatek výživného, který vznikl jeho zvýšením za dobu od 1. 11. 1993 do 31. 12. 1996, bude uhrazen nařízeným výkonem rozhodnutí.

Důvodem zvýšení výživného bylo zvýšení odůvodněných potřeb nezletilého dítěte, zvýšený příjem rodičů (především otce dítěte) a změna v rozsahu vyživovací povinnosti rodičů.

S ohledem na dobu, v níž došlo k odpadnutí vyživovací povinnosti na druhé dítě navrhovatele, byl soudem upraven i rozhodný okamžik pro změnu dřívějšího soudního rozhodnutí.

Druhoinstanční soud velmi podrobně odůvodnil ve svém rozhodnutí z jakých skutkových závěrů vycházel při posuzování dané věci a o jaké právní názory se přitom opíral.

Soudce zpravodaj se zcela ztotožňuje s právními závěry odvolacího soudu a k námitkám stěžovatele považuje za nutné doložit, že ve smyslu ustanovení § 96 odst. 1 zákona o rodině nelze srovnávat potřeby dítěte, na které je otcem poskytováno výživné s životní úrovní či potřebami jiných dětí, které s ním žijí ve společné

2

domácnosti, protože k těmto dětem stěžovatel nemá vyživovací povinnost a potřeby těchto dětí lze proto srovnávat vždy jen s výdělkovými možnostmi či schopnostmi a majetkovými poměry jejich rodičů.

Za této situace je nutné dodržovat zásadu, že rodiče i jejich děti, které jsou na ně dosud odkázány výživou, by měli mít ne-li shodnou, tedy jistě srovnatelnou životní úroveň, která se pochopitelně odvíjí od majetkových poměrů a výdělkových možností toho z rodičů, u kterého je vyšší.

Nelze rovněž souhlasit s názorem stěžovatele, že obecné soudy pochybily, pokud nepřihlédly k sociálním dávkám pobíraným dítětem a jeho matkou, neboť vyživovací povinnost rodičů k dětem je koncipována jako primární povinnost a sociální dávky jsou dávkami na ně navazujícími jako výraz doplňkového zabezpečení ze strany státu pro ty občany, jejichž sociální a finanční situace neodpovídá kritériím finanční dostatečnosti.

S ohledem na výše uvedené soudce zpravodaj neshledal v napadeném rozsudku porušení stěžovatelem tvrzených základních práv a svobod a podanou ústavní stížnost jako zjevně neopodstatněnou odmítl.

P o u č e n í: Proti rozhodnutí Ústavního soudu není odvolání přípustné.

JUDr. Antonín Procházka

soudce Ústavního soudu

V Brně dne 27. dubna 1998

3