Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

I.ÚS 311/97

ČESKÁ REPUBLIKA

USNESENI

Ústavního soudu České republiky

Ústavní soud rozhodl v právní věci navrhovatelky A.P., zastoupené advokátem Mgr. J.M., o ústavní stížnosti proti rozsudku Městského soudu v Praze, č. j. -38, ze dne 29. 4. 1997 ve spojení s návrhem na prohlášení zákona č. 143/1947 Sb. za neplatný, případně na prohlášení ustanovení § 1 odst. 1 a § 5 odst. 1 zákona č. 143/1947 Sb. a v části věty "od 25. února 1948" za neplatná, takto:

1. Návrh se odmítá.

2. Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Navrhovatelka se svým návrhem domáhala zrušení rozsudku Městského soudu v Praze, č. j. -38, ze dne 29. 4. 1997, jímž bylo potvrzeno rozhodnutí Okresního úřadu - okresního pozemkového úřadu v Č.K., č. j. 29911/96, ze dne 22. 5. 1996, kterým uvedený pozemkový úřad rozhodl podle

1

, o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen " ") tak, že navrhovatelka není vlastnicí nemovitostí v rozhodnutí uvedených. Současně s ústavní stížností podala navrhovatelka podle , o Ústavním soudu, návrh na zrušení právních předpisů, resp. jejich částí, jak je uvedeno v návětí tohoto usnesení.

1. Pokud jde o návrh na zrušení zákona č. 143/1947 Sb., resp. některých jeho ustanovení, Ústavní soud zaujal v předmětné věci stejné stanovisko, které vyslovil již v usnesení, sp. zn. , ze dne 13. 5. 1997, vydané v obdobné věci téže navrhovatelky, tj. že ani v tomto případě nejsou splněny podmínky ustanovení , o Ústavním soudu, neboť předmětný zákon nebyl v žádném řízení, které předcházelo ústavní stížnosti, přímo aplikován. Pokud se jedná o důvody, které k takovému závěru vedly, odkazuje se v plném rozsahu na odůvodnění citovaného usnesení, sp. zn. .

K návrhu na zrušení části ustanovení zákona o půdě, č. , ve znění pozdějších předpisů, a to v části vyjádřené slovy "od 25. února 1948", Ústavní soud konstatuje, že o tomto návrhu rozhodlo plénum Ústavního soudu již nálezem, sp. zn. , ze dne 25. 3. 1998 tak, že návrh byl zamítnut. S ohledem na tuto skutečnost a na základě ustanovení považuje ústavní soud opětovný návrh na zrušení uvedené části za nepřípustný, neboť se týká věci, o které Ústavní soud již nálezem rozhodl.

Vzhledem k výše uvedeným skutečnostem dospěl Ústavní soud k závěru, že návrh na zrušení obou předmětných zákonů, resp. jejich částí, je nutno odmítnout, a to v případě návrhu na zrušení , resp. jeho části, jako návrh podaný osobou zjevně neoprávněnou podle ve spojení s ustanovením , a pokud jde o

2

návrh na zrušení části ustanovení jako návrh nepřípustný podle .

2. S ohledem na výše uvedené skutečnosti je podle názoru Ústavního soudu ústavní stížnost proti rozsudku Městského soudu v Praze, sp. zn. , která je především opřena o tvrzení protiústavnosti napadených zákonů, zjevně neopodstatněná.

Jak zjistil Ústavní soud z rozsudku, sp. zn. , ani Okresní úřad - okresní pozemkový úřad v Č.K., ani Městský soud v Praze přímo neaplikovaly zákon č. 143/1947 Sb. Městský soud v Praze pak přezkoumával správnost rozhodnutí pozemkového úřadu, které bylo vydáno podle , o půdě, ve znění pozdějších předpisů, proto velmi podrobně zkoumal, zda jsou splněny podmínky pro restituci zemědělského majetku, stanovené v zákoně č. a v zákoně č. , kterým se upravují některé otázky související se Zjistil, že tyto podmínky splněny nejsou, proto rozhodnutí správního orgánu potvrdil.

Ústavní soud přezkoumal ústavnost napadeného rozsudku i řízení, které mu předcházelo a dospěl k závěru, že námitky navrhovatelky, uvedené v ústavní stížnosti, nejsou opodstatněné. Městský soud se vyčerpávajícím způsobem zabýval všemi aspekty obsahu opravného prostředku proti rozhodnutí pozemkového úřadu v předmětné restituční věci, své právní názory řádně vyložil a odůvodnil. Ústavní soud se ztotožnil s právními závěry Městského soudu v Praze uvedenými v napadeném rozsudku a dospěl k závěru, že městský soud rozhodoval v souladu s citovanými restitučními zákony i s , takže nedošlo k porušení žádného ze základních lidských práv podle d a mezinárodních dokumentů, jak uvádí navrhovatelka.

3

Na základě uvedených skutečností Ústavnímu soudu nezbylo, než ústavní stížnost podle ustanovení , o Ústavním soudu odmítnout.

Poučení. Proti rozhodnutí Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně 27. dubna 1998

prof. JUDr. Vladimír Klokočka, DrSc.

soudce Ústavního soudu