Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
29417.html
HTML · 0 B
No categories available
I.ÚS 293/97
ČESKÁ REPUBLIKA
USNESENI
Ústavního soudu České republiky
Ústavní soud rozhodl v právní věci navrhovatelky A.P., zastoupené advokátem Mgr. J.M., o ústavní stížnosti proti rozsudku Městského soudu v Praze, č. j. 28 Ca 386/96 -32, ze dne 30. 4. 1997, ve spojení s návrhem na prohlášení zákona č. 143/1947 Sb. za neplatný, případně na prohlášení ustanovení § 1 odst. 1 a § 5 odst. 1 zákona č. 143/1947 Sb. a § 4 odst. 1 zákona č. 229/1991 Sb. v části věty " od 25. února 1948" za neplatná, takto:
1. Návrh se odmítá.
2. Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Navrhovatelka se svým návrhem domáhala zrušení rozsudku Městského soudu v Praze, sp. zn. 28 Ca 386/96 , ze dne 30. 4. 1997, jímž bylo potvrzeno rozhodnutí Okresního úřadu - okresního pozemkového úřadu v L., č. J. 1525/96-R/4668/93/Ver, ze dne 6. 9. 1996, kterým uvedený pozemkový úřad
1
rozhodl podle § 9 odst. 4 zákona č. 229/1991 Sb. , o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen "zákon o půdě ") tak, že navrhovatelka není vlastnicí nemovitostí v rozhodnutí uvedených. Současně s ústavní stížností podala navrhovatelka podle § 64 odst. 1 písm. d) zákona č. 182/1993 Sb. , o ústavním soudu, návrh na zrušení právních předpisů, resp. jejich částí, jak je uvedeno v záhlaví tohoto usnesení.
1. Pokud jde o návrh na zrušení zákona č. 143/1947 Sb., resp. některých jeho ustanovení, Ústavní soud zaujal v předmětné věci stejné stanovisko, které vyslovil již v usnesení, sp. zn. PI. ÚS 43/96 , ze dne 13. 5. 1997, vydané v obdobné věci téže navrhovatelky, tj., že ani v tomto případě nejsou splněny podmínky ustanovení § 74 zákona č. 182/1993 Sb. , o Ústavním soudu, neboť předmětný zákon nebyl v žádném řízení, které předcházelo ústavní stížnosti, přímo aplikován. Pokud se jedná o důvody, které k takovému závěru vedly, odkazuje se v plném rozsahu na odůvodnění citovaného usnesení, sp. zn. PI. ÚS 43/96 .
K návrhu na zrušení části ustanovení § 4 odst. 1 zákona o půdě, č. 229/1991 Sb. , ve znění pozdějších předpisů, a to v části vyjádřené slovy "od 25. února 1948", Ústavní soud konstatuje, že o tomto návrhu rozhodlo plénum Ústavního soudu již nálezem, sp. zn. PI. ÚS 45/97 , ze dne 25. 3. 1998, tak, že návrh byl zamítnut. S ohledem na tuto skutečnost a na základě ustanovení § 35 odst. 1 zákona o Ústavním soudu považuje Ústavní soud opětovný návrh na zrušení uvedené části zákona č. 229/1991 Sb. za nepřípustný, neboť se týká věci, o které Ústavní soud již nálezem rozhodl.
Ústavní soud dospěl na základě uvedených skutečností k závěru, že návrh na zrušení obou předmětných zákonů, resp. jejich částí, je nutno odmítnout, a to v případě návrhu na zrušení zákona č. 143/1947 Sb., resp. jeho části, jako návrh podaný osobou zjevně neoprávněnou podle § 43 odst. 1 písm. d) ve spojení s ustanovením § 64 odst. 1 písm. d) zákona o Ústavním soudu , a pokud jde o návrh
2
na zrušení části ustanovení § 4 odst. 1 zákona č. 229/1991 Sb. jako návrh nepřípustný podle § 43 odst. 1 písm. f) zákona č. 182/1993 Sb. , o Ústavním soudu.
2. S ohledem na výše uvedené skutečnosti je podle názoru Ústavního soudu ústavní stížnost proti rozsudku Městského soudu v Praze, sp. zn. 28 Ca 386/96 , která je především opřena o protiústavnost napadených zákonů, zjevně neopodstatněná.
Jak zjistil Ústavní soud z rozsudku, sp. zn. 28 Ca 386/96 , ani Okresní úřad - okresní pozemkový úřad v L., ani Městský soud v Praze přímo neaplikovaly zákon č. 143/1947 Sb. Městský soud v Praze přezkoumával správnost rozhodnutí pozemkového úřadu, které bylo vydáno podle § 9 odst. 4 zákona č. 229/1991 Sb. o půdě, ve znění pozdějších předpisů a proto velmi podrobně zkoumal, zda jsou splněny podmínky pro restituci zemědělského majetku, stanovené v zákoně č. 229/1991 Sb. a v zákoně č. 243/1992 Sb. , kterým se upravují některé otázky související se zákonem č. 229/1991 Sb. Zjistil, že tyto podmínky splněny nejsou, proto rozhodnutí správního orgánu potvrdil.
Na základě uvedených skutečností Ústavnímu soudu nezbylo, než ústavní stížnost podle ustanovení § 43 odst. 1 písm. c) zákona č. 182/1993 Sb. , o Ústavním soudu, odmítnout.
Poučení, Proti rozhodnutí Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně 27. dubna 1998
Prof. JUDr. Vladimír Klokočka, DrSc.
soudce Ústavního soudu
3