Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
28469.html
HTML · 0 B
No categories available
II.ÚS 250/96
Ústavní soud rozhodl v právní věci navrhovatelky D.A., právně zastoupené advokátkou JUDr. L.P., o ústavní stížnosti ze dne 6. 9. 1996, došlé Ústavnímu soudu dne 13. 9. 1996, proti rozhodnutí Krajského soudu v Brně ze dne 21. 6. 1996, sp. zn. 20 Co 550/95 , a rozsudku Okresního soudu v Kroměříži ze dne 31. 5. 1995, sp. zn. 12 C 93/94 , takto:
Ústavní stížnost se o d m í t á.
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Kroměříži ze dne 31. 5. 1995, sp. zn. 12 C 93/94 , byla zamítnuta žaloba stěžovatelky, dle níž se domáhala toho, aby ZD Z., byla uložena povinnost zaplatit stěžovatelce částku 682.289,- Kč jako zbývající hodnotu jejího majetkového podílu, vypočteného stěžovatelce žalovaným družstvem podle zákona č. 42/1992 Sb.
Krajský soud v Brně jako soud odvolací rozhodnutí Okresního soudu v Kroměříži jako věcně správné potvrdil rozhodnutím ze dne 21. 6. 1996, sp. zn. 20 Co 550/95 .
Shora uvedená rozhodnutí napadla navrhovatelka ústavní stížností pro rozpor s čl. 1 Ústav y ČR, čl. 90 Ústav y ČR a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobo d.
Za stěžejní otázku navrhovatelka považuje, zda restituční nároky, s nimiž se jako oprávněná osoba účastnila transformace ZD, lze ex post - v rámci soudního řízení o vydání (vypořádání) majetkového podílu - zpochybnit s odkazem, že k jejich přiznání došlo v důsledku pochybení příslušné povinné osoby.
Ze spisu. Okresního soudu v Kroměříži Ústavní soud zjistil, že při rozhodování v dané věci měl okresní soud za prokázané, že navrhovatelka (v řízení před okresním soudem žalobkyně) odvozuje svůj nárok na náhradu živého a mrtvého inventáře v částce 682.289,Kč, po žalované straně družstva Z., (t. č. v likvidaci), jako právního nástupce, resp. další oprávněná osoba uvedená v § 4 odst. 2 zák, č. 229/1991 Sb. , ve znění pozdějších předpisů. V předmětném řízení neprokázala, že je touto oprávněnou
osobou i přesto, že byla a je uvedena v registru členů a oprávněných osob u žalovaného ZD.
Krajský soud v Brně, který rozsudek Okresního soudu v Kroměříži jako věcně oprávněný potvrdil, dospěl k závěru, že je zcela vyloučeno, že by žalobkyně (u ústavního soudu stěžovatelka) byla oprávněnou osobou ve smyslu ust. § 14 písm. c) zák. č. 42/1992 Sb.
Vyslovil současně právní názor, dle něhož ZD se transformují na základě zákona č. 42/1992 Sb. , současně však musí respektovat povinnost vyplývající pro ně z restitučních předpisů. Podíly oprávněných osob na majetku družstva plynoucí z transformace musí být stanoveny podle kriterií v souladu s ustanovením části první zákona č. 42/1992 Sb. , případně norem, na něž transformační zákon odkazuje.
Pod tímto zorným úhlem je tedy třeba v první řadě zodpovědět otázku, zda rozhodnutí valné hromady, kterým byl schválen transformační projekt družstva a žalobkyni přiznán nárok za vnesený živý a mrtvý inventář dle § 20 zákona č. 229/1991 Sb. ve výši 682.279,- Kč, je možno v rámci probíhajícího řízení přezkoumat či nikoliv. Veden úvahami shora odvolací soud vyslovuje přesvědčení, že v daném případě přezkum je možný, neboť občan, který se má v úmyslu podílet na jmění družstva, se nestává oprávněnou osobou jinak, než naplněním kritérií naznačených v ust. § 14 písm. a) až c) zákona č. 42/1992 Sb.
Krajský soud v Brně, jako účastník řízení, ve svém vyjádření k ústavní stížnosti v plném rozsahu poukázal na písemné odůvodnění rozhodnutí ze dne 21. 6. 1996, čj. 20 Co 550/95 , s tím, že nemá, co by k tomuto zdůvodnění více dodal.
Ústavní soud po přezkoumání ústavněprávních aspektů případu dospěl k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.
K problematice oprávněných osob je třeba uvést, že sice oba zákony, tj. zákon č. 42/1992 Sb. , o úpravě majetkových vztahů a vypořádání majetkových nároků v družstvech a zákon č. 229/1991 Sb. , o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku, ve znění pozdějších předpisů, užívají sice totožných pojmů, tj. oprávněná osoba, neznamená to však, že obsah tohoto pojmu je stejný, a že by se jednalo o ten samý okruh osob. Je-li fyzická osoba oprávněnou osobou podle transformačního zákona, neznamená to ještě, že je oprávněnou osobou podle zákona o půdě a naopak.
Spory, vznikající v souvislosti s transformací družstva mezi subjekty soukromého práva, jsou spory soukromoprávní a jejich projednání je v pravomoci obecných soudů.
Pravomoc soudů je upravena v ust. § 7 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. tak, že v občanském soudním řízení soudy projednávají a rozhodují věci, které vyplývají z občanskoprávních, pracovních, rodinných, družstevních, jakož i obchodních vztahů, pokud je podle zákona neprojednávají a nerozhodují o nich jiné orgány. V citovaném ustanovení tak zákon vyslovuje obecnou pravomoc soudů k projednání soukromoprávních sporů. Spory, vznikající v souvislosti s transformací družstva mezi subjekty soukromého práva, jsou spory soukromoprávní a jejich projednávání je v pravomoci soudů.
V praxi někdy není jasno ohledně ust. § 2 odst. 2 zák. č. 42/1992 Sb. , podle něhož "schválený transformační projekt je pro oprávněné osoby a orgány družstva závazný". Toto
2
ustanovení se pochopitelně uplatní jen za předpokladu, že tento projekt není v rozporu s platným právem. Přezkoumání daných okolností plně spadá do pravomoci obecných soudů.
Navrhovatelka namítá porušení čl. 1 , čl. 90 Ústav y ČR a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobo d.
Dle čl. 1 Ústav y ČR je Česká republika svrchovaný, jednotný a demokratický právní stát založený na úctě k právům a svobodám člověka a občana. Navrhovatelka tvrdí, že toto ustanovení Ústav y ČR bylo porušeno tím, že subjektivním právům nebyla poskytnuta efektivní ochrana prostřednictvím moci soudní. Dle čl. 90 Ústav y ČR, jehož porušení pak navrhovatelka rovněž namítá, jsou soudy povolány především k tomu, aby zákonem stanoveným způsobem poskytovaly ochranu právům. Porušení spatřuje v tom, že rozhodnutí soudů nevedlo v jejím případě k úspěchu v soudním sporu.
Předchozí námitky jsou natolik obecné a neodůvodněné, že k nim nelze zaujmout stanovisko bez posouzení námitky poslední, totiž, že bylo porušeno právo stěžovatelky na spravedlivý proces dle § 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobo d. Podle ustálené judikatury Ústavního soudu by k porušení v tomto článku Ústav y upraveného práva na soudní ochranu došlo tehdy, pokud by byla komukoliv v rozporu s čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobo d upřena možnost domáhat se svého práva, popř., pokud by soud odmítl jednat a rozhodovat o podaném návrhu, eventuálně, pokud by zůstal v řízení bez zákonného důvodu nečinný. Nic takového se však v souzené věci nestalo a Ústavní soud proto konstatuje, že k porušení čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobo d nedošlo.
Ústavní soud dále přezkoumal, zda byl soudní proces spravedlivý jako celek. Ani z tohoto hlediska neshledal pochybení, neboť řízení bylo veřejné, obě strany měly právo vyjadřovat se k jednotlivým důkazům a věc byla projednána v přiměřené lhůtě obecnými soudy, u nichž není důvodu ani důkazu, které by vedly k domněnce, že v souzené věci nepostupovaly nezávisle a nestranně:
Ze všech uvedených důvodů Ústavní soud dospěl k závěru, že napadenými rozsudky okresního a krajského soudu nebyla porušena základní práva a svobody stěžovatelky.
Dle § 43 odst. 1 písm. c) soudce zpravodaj mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, jde-li o návrh zjevně neopodstatněný.
Podmínky tohoto ustanovení jsou naplněny, soudci zpravodaji proto nezbylo, než návrh odmítnout.
P o u č e n í: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
Vojtěch Cepl
soudce Ústavního soudu
V Brně dne 28. 4. 1998