Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

I.ÚS 482/97

Ústavní soud rozhodl dnešního dne soudcem zpravodajem ve věci návrhu navrhovatelů :

1.KSČM

2.doc. PhDr. M. G., CSc., bytem v M., obou zastoupených advokátem JUDr. V. F. se sídlem kanceláře v Č.,

o návrhu na zrušení usnesení vlády České republiky č. 699 ze dne 5. listopadu 1997 ke Zprávě o průběhu a výsledcích jednání mezi Českou republikou a Organizací S. smlouvy o přístupu České republiky k S. smlouvě, takto:

Návrh se odmítá.

Odůvodnění:

Dne 22. 12. 1997 předložili navrhovatelé Ústavnímu soudu návrh na zrušení výše uvedeného usnesení vlády České republiky. K návrhu je přiložena řádná plná moc pro právní zastoupení obou navrhovatelů před Ústavním soudem. Z označení návrhu vyplývá, že stěžovatelé mají tímto návrhem na mysli ústavní stížnost dle článku 87 odst. 1 písm. d)y a , o Ústavním soudu. K podání ústavní stížnosti je dle uvedených ustanovení oprávněna každá fyzická nebo právnická osoba, jejíž ústavně zaručené právo nebo svoboda byly porušeny buď pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, anebo jiným zásahem orgánu veřejné moci. Podle může být spolu s ústavní stížností podán též návrh na zrušení zákona nebo jiného právního předpisu, jejichž uplatněním nastala skutečnost, která je předmětem ústavní stížnosti.

V daném případě se jedná o podání, které je navrhovateli chápáno jako ústavní stížnost a současně formulováno jako návrh na zrušení usnesení vlády. Domáhá se zrušení citovaného vládního usnesení z toho důvodu, že se KSČM pokládá za oběť ve smyslu čl. 25 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, protože má za to, že uvedeným vládním usnesením byla porušena základní práva a svobody členů KSČM, jakož i osob, které ve volbách 1996 vyslovily souhlas s jejím volebním programem. M. G., jako fyzická osoba a druhý navrhovatel, pak dodává, že bylo porušeno i jeho právo na ochranu majetku podle d, a to tím, že z jeho povinnosti platit daně budou uhrazovány i příspěvky do rozpočtu NATO. Namítá též, že bylo porušeno jeho právo přímo se podílet na rozhodování o přístupu České republiky k S. smlouvě podle d a dále že bylo též ohroženo jeho právo na život a ochranu majetku jakož i právo na ochranu zdraví v případě rozmístění jaderných zbraní na území České republiky.

Již při ověřování formálních náležitostí soudce zpravodaj zjistil, že v daném případě navrhovatelé nesplnili zákonem předepsané podmínky ani pro ústavní stížnost, ani pro návrh na zrušení právního předpisu.

Má-li být návrh pochopen jako ústavní stížnost, jedná se o věc, k jejímuž projednání Ústavní soud nejen není příslušný [ ], ale také o návrh, který je přímo nepřípustný [ písm f) cit. zákona]. Z textu usnesení vlády České republiky ze dne 5. 11. 1997, č. 699/97, Ústavní soud zjistil, že se jedná o interní rozhodnutí a taková stanoviska vlády, jež byla učiněna v rámci pravomoci týkající se vnitřní úpravy chodu vládních prací, tudíž taková rozhodnutí, jež nemají povahu obecné právní normy a v důsledku toho ani právní závaznost vůči třetím. Napadené usnesení vlády je běžným ústavně konformním prostředkem, kterým vláda sjednocuje svou činnost a vyjadřuje svou politickou vůli v rámci přípravných prací, jež jsou samy o sobě teprve předpokladem pro pozdější přijetí právně závazných rozhodnutí příslušným ústavním orgánem.

Vzhledem k argumentům navrhovatelů vyžádal si soudce zpravodaj i stanovisko vlády České republiky k návrhu ústavní stížnosti KSČM a M. G. Ze stanoviska vlády z 23. 4. 1998 je zcela zřejmé, že se vláda ani v náznaku nepokouší chápat tuto interní normu jako obecně závazný právní akt, ale jako stanovisko ukládající úkoly pouze členům vlády. Napadené vládní usnesení se pohybuje v rámci přípravných prací pro přistoupení k Severoatlantické smlouvě a vláda výslovně interpretuje své usnesení tak, že z dosavadních jednání vlády České republiky s NATO nemůže vyplývat ani povinnost přispívat na chod NATO.

Tím se neprokázalo ani podezření navrhovatelů, že by vláda mohla závaznost svého usnesení vykládat takovým způsobem, který by odporoval ústavnímu řádu. V důsledku všech těchto skutečností Ústavní soud nemohl než odmítnout návrh na zrušení napadeného vládního usnesení především již proto, že nejde o návrh na zrušení právního předpisu. Protože návrh sám je svou povahou nepřípustný, nezabýval se Ústavní soud ani argumenty, o něž návrh stěžovatelé věcně opírají.

Poučení: Proti rozhodnutí Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně 30. dubna 1998