Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

I.ÚS 477/97

ČESKÁ REPUBLIKA

USNESENI

Ústavního soudu České republiky

Ústavní soud rozhodl dnešního dne soudcem JUDr. Vladimírem Paulem ve věci návrhu ústavní stížnosti stěžovatele J.M., podnikatele podnikajícího pod obchodním jménem Realitní a zprostředkovatelská kancelář C., zastoupeného advokátem JUDr. K.Š.,

t a k t o

Návrh ústavní stížnosti se o d m í t á

O d ů v o d n ě n í

Stěžovatel podal návrh na zahájení řízení před Ústavním soudem podáním ze dne 16. 12. 1997.

Napadá v něm rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 25. 9. 1997, čj. 1 Odon 21/97, kterým bylo zamítnuto dovolání ve věci nahrazení dohody stran nutné ke vzniku hospodářské smlouvy ve sporu mezi stěžovatelem na jedné straně a Městskou částí P., spolu s D.N.K., na straně druhé, o převodu vlastnictví k nemovitostem v rozsudku specifikovaným. Stěžovatel uvádí podrobnosti případu a vesměs opakuje námitky, které již uplatňoval během soudního řízení, především pak

1

polemizuje s výkladem různých právních předpisů a hovoří např. o extenzivní a účelové interpretaci platného práva, která vybočuje z mezí ústavnosti

Z hlediska ústavněprávního stěžovatel v podstatě jen namítá, že napadené rozhodnutí je v rozporu s , a y ČR a , 2 a d. Porušení svých ústavních práv pak shledává především v tom, že se Nejvyšší soud řádně nevypořádal s dolovacími důvody, "čímž nevyčerpal obsah dovolání v celém rozsahu" a "již tím bylo nepochybně porušeno právo stěžovatele na spravedlivý proces v řízení před obecnými soudy". Dovozuje, že "jestliže soud při nalézání práva důsledně nedbá zákonného postupu s bezvýhradným a bezvýjimečným respektováním procesních a hmotněprávních předpisů, pak právo účastníka řízení na spravedlivý proces bylo porušeno a vedlo k nesprávnému rozhodnutí ve věci samé".

Soudce zpravodaj musel nejprve konstatovat, že Ústavní soud není běžnou třetí instancí v systému všeobecného soudnictví, neposuzuje celkovou zákonnost vydaných rozhodnutí, ani nenahrazuje hodnocení důkazů svým vlastním hodnocením. Ústavní soud je podle y ČR soudním orgánem ochrany ústavnosti a tato činnost není zaměřena na eventuální porušení běžných práv fyzických nebo právnických osob chráněných např. , pokud takové porušení současně neznamená porušení základního práva nebo svobody zaručené ústavním zákonem či mezinárodní smlouvou podle y ČR. Ústavní soud se zabývá správností hodnocení důkazů obecnými soudy jen tehdy, pokud zjistí, že v řízení před nimi byly porušeny ústavní procesní principy, zejména pak tzv. právo na spravedlivý proces ve smyslu a 2, d a Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. Jinak nepřikročuje k hodnocení důkazů obecnými soudy, a to ani tehdy, kdyby se s takovým hodnocením sám

2

neztotožňoval (srov. např. nález

sp. zn.

).

Jestliže se namítá porušení d, pak je si třeba z obecného pohledu uvědomit, že rozsah práva na spravedlivý proces, jak vyplývá zd, jakož i z Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, není možné vykládat tak, jako by se garantoval úspěch v řízení, tj. že by jednotlivci bylo zaručováno přímo a bezprostředně právo na rozhodnutí, podle jeho názoru odpovídající skutečným hmotněprávním poměrům. Právo na spravedlivý proces znamená zajištění práva na spravedlivé občanské soudní řízení, v němž se uplatňují všechny zásady správného soudního rozhodování podle zákona a v souladu s ústavními principy. Není ani úkolem Ústavního soudu napravovat situaci, kdy stěžovatel v řízení neunesl důkazní břemeno.

Soudní moc, tak jak je konstituovánau ČR, je svěřena soudům především k tomu, aby ony zákonem stanoveným způsobem poskytovaly ochranu právům (), přičemž soudce je při výkonu své funkce nezávislý a nestranný (). Důsledkem nezávislosti soudcovské moci je mimo jiné i to, že obecné soudy jsou při. zjišťování skutkového stavu věci vázány toliko zákonem (), v daném případě - co do důkazní stránky věci - ustanoveními . Pokud jde o dokazování v civilním soudním řízení, hovoří o právu vyjádřit se k návrhům na důkazy a ke všem důkazům, které byly provedeny (), stvrzuje zásadu tzv. volného hodnocení důkazů () a především však stanoví, že soud sám rozhoduje, které z navrhovaných důkazů provede ().

Soudce zpravodaj zjistil, že Nejvyšší soud ČR se ve svém rozsudku vypořádal se všemi okolnostmi závaznými pro jeho rozhodnutí a v jeho postupu neshledal namítané porušení aniy ČR, anid. Shledal odpovídajícím i jeho stanovisko, že se stěžovateli nepodařilo

3

zpochybnit závěr, že závazek státního podniku na obec, resp. její městskou část, nepřešel, takže rozsudek nejen odvolacího soudu, ale i Nejvyššího soudu ČR, je ve svém výsledku správný. Soudce zpravodaj musel proto návrh ústavní stížnosti považovat za zjevně neopodstatněný.

Soudce zpravodaj proto mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení usnesením podle , o Ústavním soudu, návrh odmítl.

Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.

V Brně dne 15. dubna 1998 JUDr. Vladimír Paul soudce Ústavního soudu