Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
+ 5 ďalších priamych citácií
Zobraziť všetky (10)29586.html
HTML · 0 B
No categories available
I.ÚS 471/97
Ústavní soud rozhodl dnešního dne ve věci návrhu stěžovatelky R. C. zastoupené JUDr. J. M., takto:
Návrh se odmítá.
Odůvodnění:
Stěžovatelka podala návrh na zahájení řízení před Ústavním soudem podáním ze dne 11. 12. 1997. V něm napadla rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 28. 8. 1997, sp. zn. 11 Co 552/97 , kterým byl v bodech, které napadá stěžovatelka, potvrzen rozsudek Okresního soudu v Opavě ze dne 3. 4. 1997, sp. zn. 12 C 217/94 , ve věci úpravy práv a povinností k nezletilému synovi D. C.
V ústavní stížnosti stěžovatelka v podstatě jen opakuje argumentaci již uplatněnou v předchozím soudním řízení, zvláště pak napadá rozsah a způsob dokazování v řízení. Bez bližší specifikace souvislostí pak uvádí, že uvedenými rozhodnutími byla porušena tato ústavněprávní ustanovení: čl. 4 , čl. 90 a čl. 95 Ústav y ČR, čl. 2 odst. 2 , čl. 3 odst. 3 , čl. 10 odst. 2 , čl. 32 a čl. 36 Listiny základních práv a svobo d.
K podanému návrhu ústavní stížnosti je třeba konstatovat, že Ústavní soud není běžnou třetí instancí v systému všeobecného soudnictví, neposuzuje celkovou zákonnost vydaných rozhodnutí, ani nenahrazuje hodnocení důkazů svým vlastním hodnocením. Nezabývá se ani eventuálním porušením běžných práv fyzických nebo právnických osob chráněných např. zákonem o rodině, pokud takové porušení současně neznamená porušení základního práva nebo svobody zaručené ústavním zákonem či mezinárodní smlouvou podle čl. 10 Ústav y ČR. Ústavní soud se zabývá správností hodnocení důkazů obecnými soudy jen tehdy, pokud zjistí, že v řízení před nimi byly porušeny ústavní procesní principy, zejména pak tzv. právo na spravedlivý proces ve smyslu čl. 36 odst. 1 a 2, čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobo d a čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, jinak nehodnotí důkazy provedené obecnými soudy, a to ani tehdy, kdyby se s takovým hodnocením sám neztotožňoval (srov. např. nález
sp. zn. III. ÚS 23/93
).
Jestliže se namítá porušení čl. 36 Listiny základních práv a svobo d, je třeba si uvědomit, že rozsah práva na spravedlivý proces, jak vyplývá z citovaného článku Listin y zákaldních práv a svobod, jakož i z dalších ustanovení a z čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, není možné vykládat tak, jako by se garantoval úspěch v řízení, tj. že by jednotlivci bylo zaručováno přímo a bezprostředně právo na rozhodnutí, podle jeho názoru odpovídající skutečným hmotněprávním poměrům. Právo na spravedlivý proces znamená zajištění práva na spravedlivé občanské soudní řízení, v němž se uplatňují všechny zásady správného soudního rozhodování podle zákona a v souladu s ústavními principy.
Podstata ústavní stížnosti spočívá v námitce, že nebyly připuštěny další navrhované důkazy, zejména pak nebyl proveden nový revizní znalecký posudek. Jak již konstatoval i odvolací soud, ve věci bylo provedeno rozsáhlé dokazování, které krajský soud považoval za dostačující a ke stejnému závěru se po prostudování spisu přiklonil i Ústavní soud. Pokud jde konkrétně o návrh na provedení revizního znaleckého posudku, ze spisů bylo zjištěno, že krajský soud se touto otázkou již zabýval a v odůvodnění rozhodnutí k tomu uvedl, že námitky vytýkající znaleckému posudku PhDr. L. M. jednostrannost a neobjektivnost neshledal důvodnými, a to především proto, že i posudek PhDr. H. K. dospěl k obdobným závěrům, pokud jde o nezletilého D. (str. 6 rozsudku). Takovou argumentaci Ústavní soud v daném případě považuje za dostačující a logickou.
Soudní moc tak, jak je konstituována Ústavo u ČR, je svěřena soudům především k tomu, aby ony zákonem stanoveným způsobem poskytovaly ochranu právům (čl. 90 odst. 1 ), přičemž soudce je při výkonu své funkce nezávislý a nestranný (čl. 82 odst. 1 ). Důsledkem nezávislosti soudcovské moci je mimo jiné i to, že obecné soudy jsou při zjišťování skutkového stavu věci vázány toliko zákonem (čl. 95 odst. 1 ), v daném případě - co do důkazní stránky věci - ustanoveními občanského soudního řádu . Pokud jde o dokazování v civilním soudním řízení, občanský soudní řád hovoří o právu vyjádřit se k návrhům na důkazy a ke všem důkazům, které byly provedeny (§ 123 ), stvrzuje zásadu tzv. volného hodnocení důkazů (§ 132 ) a především však stanoví, že soud sám rozhoduje, které z navrhovaných důkazů provede (§ 120 ). Povinností soudu je přitom řádně odůvodnit, proč navrhované důkazy provedeny nebyly. Ústavní soud se zabývá v té které věci činností obecných soudů jen tehdy, pokud byly porušeny zásady ústavnosti, především ty, které jsou dány Listinou základních práv a svobo d. Ústavní soud v postupu soudů v tomto případě porušení čl. 36 ani čl. 2 a 3 Listiny základních práv a svobo d neshledal.
Pokud jde o namítané porušení čl. 10 odst. 2 Listiny základních práv a svobo d, citované ustanovení garantuje ochranu před neoprávněným zasahováním do soukromého a rodinného života. Postup soudů, které v souladu se zákony, zejména zákonem o rodině, rozhodovaly o úpravě práv a povinností k nezletilému dítěti, není možné považovat za zásah neoprávněný, neboť je zákonem dovolený. Obdobné lze konstatovat o údajném porušení čl. 23 Listiny základních práv a svobo d, zejména pak odst. 4 tohoto ustanovení, který na případ především dopadá: Práva rodičů mohou být omezena a nezletilé děti mohou být od rodičů odloučeny proti jejich vůli jen rozhodnutím soudu na základě zákona. Ani porušení těchto ústavně garantovaných principů, stejně jako stěžovatelkou namítaných ustanovení Ústav y ČR, Ústavní soud neshledal. Vzhledem k tomu nezbylo než ústavní stížnost považovat za návrh zjevně neopodstatněný.
Soudce zpravodaj proto mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků řízení usnesením podle ustanovení § 43 odst. 1 písm. c) zákona č. 182/1993 Sb. , o Ústavním soudu, návrh odmítl.
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
V Brně dne 15. dubna 1998