Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

II.ÚS 86/98

ČESKÁ REPUBLIKA

USNESENÍ

Ústavního soudu

Ústavní soud České republiky rozhodl v právní věci ústavní stížnosti 1. J. K., a 2. K. B., oba zastoupeni advokátem JUDr. T. V., proti rozhodnutí Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 11. 12. 1996, sp. zn. , a rozhodnutí Vrchního soudu v Praze ze dne 3. 6. 1997, sp. zn. , mimo ústní jednání takto:

Návrh se odmítá.

Odůvodnění:

Navrhovatelé napadli ústavní stížností rozhodnutí Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 11. 12. 1996, sp. zn. , a rozhodnutí Vrchního soudu v Praze ze dne 3. 6. 1997, sp. zn. , kterými bylo podle jejich názoru porušeno jejich základní právo ve smyslu ustanovení a d. Zásah podle stěžovatelů spočíval v tom, že jim nebylo umožněno zúčastnit se v rovném postavení soudního řízení a vyjadřovat se ke všem prováděným důkazům.

Ústavní soud nejdříve přezkoumal splnění podmínek pro projednání ústavní stížnosti. Na základě stěžovatelem předložených stejnopisů soudních rozhodnutí ve věci a na základě informace o právní moci vyžádané od Krajského soudu v Českých Budějovicích dospěl k závěru, že ústavní stížnost je podána po lhůtě k tomu , o Ústavním soudu, určené.

Stěžovatelé napadají pravomocný rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích, který nabyl právní moci dne 19. 12. 1996. Tímto rozsudkem bylo pravomocně rozhodnuto o tom, že usnesení členské schůze družstva V., konané dne 24. 7. 1996 v Jindřichově Hradci, je neplatné. Z toho důvodu nemohou podle krajského soudu ani oba stěžovatelé, kteří tvrdí, že byli na této schůzi zvoleni předsedou a místopředsedou uvedeného družstva, za toto družstvo jednat a ani platně podávat odvolání. To potvrdil i Vrchní soud v Praze, který ústavní stížností napadeným usnesením odmítl odvolání obou stěžovatelů proti pravomocnému

rozsudku podle , nebot' podle jeho zjištění bylo podáno někým zjevně neoprávněným. Toto usnesení nabylo právní moci dne 1. 7. 1997. Podle ustanovení lze ústavní stížnost podat ve lhůtě 60 dnů od právní moci rozhodnutí o posledním procesním prostředku, který zákon k ochraně práva poskytuje. Od nabytí právní moci obou napadených rozhodnutí však uplynula podstatně delší doba, než stanoví .

Z přiloženého usnesení Nejvyššího soudu že dne 4. 2. 1998, č j. -108, sice vyplývá, že stěžovatelé ještě podali včas dovolání ve věci svého zvolení za funkcionáře družstva V., to však bylo odmítnuto z důvodu ( ve spojení s ), že nejsou ve věci, ve které podávají dovolání, ani žalobci, ani žalovanými. Pro Ústavní soud však v této souvislosti bylo rozhodující, že stěžovatelé ve svém podání usnesení Nejvyššího soudu ze dne 4. 2. 1998, č.j. -108, nenapadají. Vzhledem ke své ustálené judikatuře proto Ústavní soud konstatuje, že sice není vázán důvody podání ústavní stížnosti, je však vázán jejím petitem. Dále poukazuje na to, že i kdyby mohl (což v daném případě nelze) meritorně rozhodnout o ústavnosti rozhodnutí Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 11. 12. 1996, sp. zn. , a rozhodnutí Vrchního soudu v Praze ze dne 3. 6. 1997, sp. zn. , zůstalo by zde rozhodnutí Nejvyššího soudu v Praze, což by bylo v rozporu s principem právní jistoty.

Proto ústavní soud ústavní stížnost podle ustanovení odmítl jako podanou po lhůtě tímto zákonem stanovené.

P o u č e n í: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 1. dubna 1998 Vojtěch Cepl soudce Ústavního soudu