Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

II.ÚS 178/97

ČESKÁ REPUBLIKA

USNESENI

Ústavního soudu České republiky

Ústavní soud rozhodl v právní věci navrhovatelky V.K., zastoupené advokátem JUDr. F.H., o návrhu na zrušení rozhodnutí Finančního úřadu

ve V., čj. 6247/4/1995, ze dne 9. 8. 1995; rozhodnutí Finančního ředitelství v Praze ze dne 6. 3. 1996, c]. 3101/13/95, a rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 17. 3. 1997, čj. , t a k t o :

Návrh se o d m í t á. O d ů v o d n ě n í

Navrhovatelka se s odvoláním na porušení y ČR a č1. 2 odst. 3 a čl . 11 odst . 5 d (dále jen " ") domáhala zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí.

V odůvodnění uvedla, že správce daně na základě daňové kontroly, provedené za rok 1993, dospěl k závěru, že nedoložila příslušnými daňovými doklady oprávněnost nároku na odpočet daně z přidané hodnoty (dále jen "DPH") a dle jí vyměřil DPH ve výši 119.116.239,- Kč, a to

1

dodatečným platebním výměrem č. 280 ze dne 2. 8. 1995. Proti tomuto rozhodnutí se stěžovatelka odvolala a v dodatku k odůvodnění předložila tzv. opravy daňových dokladů. Odvolací orgán odvolání zamítl s odůvodněním, že daňové doklady nesplňovaly náležitosti taxativně vymezené Rovněž městský soud se v řízení o přezkumu rozhodnutí finančních orgánů ztotožnil se závěry těchto orgánů a žalobu zamítl.

Stěžovatelka je názoru, že (dále jen " "), ve znění platném do 31. 12. 1994, umožňoval provést opravy daňového dokladu v situaci, kdy daňový doklad, kterým byl doložen nárok na odpočet DPH, byl vadný, tj. neobsahoval všechny náležitosti stanovené v . I tento "vadný" doklad je daňovým dokladem a nezakazoval provést opravu daňového dokladu, opačný závěr by znamenal, že plátce, který po hmotněprávní stránce splnil podmínky pro nárok na odpočet, by na tento odpočet neměl nárok z důvodu formálních vad. Tento názor potvrzuje i novela , účinná od 1. 1. 1995, která zavedla možnost opravit jen určité vady daňových dokladů, přičemž opravy jiných vad byly taxativně zakázány a novelou účinnou od 1. 1. 1996 umožnil opravovat vady daňových dokladů neomezeně.

Napadená rozhodnutí jsou proto v rozporu s y a y ČR, dle kterých každý může činit, co není zákonem zakázáno a nikdo nesmí být nucen činit to, co zákon neukládá, a dále v rozporu s y, dle kterého mohou být daně a poplatky ukládány jen na základě zákona.

Finanční ředitelství ve vyjádření k ústavní stížnosti uvedlo, že nárok na odpočet daně z přidané hodnoty byl v vždy podmíněn, bez ohledu na novely tohoto zákona, doložením nároku na odpočet daňovým dokladem, jehož náležitosti jsou vymezeny v cit. zák. Doplňování chybějících náležitostí po uplatnění nároku na odpočet daně zákon sice nezakazuje, avšak správce daně v rámci daňové kontroly, popř. vytýkacího řízení neuzná na základě dodatečně doplněných daňových dokladů nárok na odpočet, pokud zákon nestanoví jinak (tj. omezeně co do výčtu náležitostí, které bylo možno doplnit v roce 1995, a neomezeně ve výčtu náležitostí pro rok 1996 a násl.).

Městský soud ve vyjádření plně odkázal na odůvodnění napadeného rozsudku Městského soudu v Praze, sp. zn. 28 Ca

225/96.

Ústavní soud přezkoumal ústavní stížnost stěžovatelky spolu s připojeným spisem Městského soudu v Praze, sp. zn. , a Finančního úřadu V., c]. 6247/4/1995, i Finančního ředitelství v Praze, čj. 3101/13/95, a dospěl k závěru, že za situace, kdy se stěžovatelka dovolává porušení y a y plus y s tím, že dle jejího názoru , ve znění platném do 31. 12. 1994, umožňoval provést daňovou opravu daňového dokladu právě proto, že dle y a y každý může činit, co není zákonem zakázáno, jde o ústavní stížnost zjevně neopodstatněnou. Jak ustanovení y, tak ustanovení y jsou totiž ustanovení, která nelze chápat absolutně, neboť jsou propojena na zbývající odstavce uvedených článků a dále na č1. 1 y v tom smyslu, že jde o obecná ustanovení zakotvující

ideu právního státu, resp. princip reprezentativní demokracie. Z tohoto pohledu je argumentace založená na porušení y a y zcela nepřípadnou, a to rovněž proto, že v případě daňové kontroly šlo o situaci zákonem upravenou (srov. S. a dále zák. č ). Stejně tak odkaz na porušení y, dle něhož daně a poplatky lze ukládat jen na základě zákona, neobstojí vzhledem k důvodu ústavní stížnosti, který je založený naopak na nedostatku zákonného podkladu. Jinými slovy, ústavní soud má za to, že správce daně i soud postupovali ve věci daňové kontroly za rok 1993 v souladu s tehdy platnou zákonnou úpravou (tj. , ve znění , srov. věta třetí a ) s tím, že domnělá intenzita zásahu v rovině základních práv je navíc zpochybněna i faktem, že sama stěžovatelka nevykázala potřebnou součinnost v řízení o daňové kontrole, když odmítla projednání výsledků daňové kontroly, jak vyplývá z dokladů založených ve správním spise.

S ohledem na shora uvedené nezbylo Ústavnímu soudu než ústavní stížnost dle odmítnout.

P o u č e n í: Proti touto usnesení není odvolání přípustné.

JUDr. Iva Brožová

V Brně dne 5. 4. 1998 soudkyně Ústavního soudu