Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

IV.ÚS 11/98

Ústavní soud rozhodl ve věci ústavní stížnosti JUDr. ing. M.M., zastoupené JUDr. I.M., proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 8. 10. 1997, čj. -24, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění :

Ústavnímu soudu byla dne 10. 1. 1998 doručena ústavní stížnost proti výše uvedenému rozhodnutí, jímž bylo rozhodnuto o odvolání JUDr. ing. M.M., správkyně konkurzní podstaty úpadce P., proti usnesení Krajského obchodní soudu v Praze ze dne 23. 6. 1997, č. j. -16, tak, že uvedené rozhodnutí v části o nákladech řízení ve výši 2 150,- Kč Vrchní soud v Praze potvrdil s odkazem na ustanovení , o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif). Stěžovatelka je přesvědčena, že při rozhodování o náhradě nákladů řízení bylo nesprávně aplikováno uvedené ustanovení. Rozhodnutí obou soudů proto považuje za nesprávná, což podle jejího názoru zakládá porušení základního práva advokátky, zaručeného d (dále jen " "), podle něhož mají zaměstnanci právo na spravedlivou odměnu za práci, jakož i k porušení Všeobecné deklarace práv a Mezinárodního paktu o hospodářských, sociálních a kulturních právech. Dále pak namítá i porušení y, který zaručuje právo na právní pomoc v řízení před soudy od počátku řízení. Stěžovatelka proto navrhuje zrušení napadeného rozhodnutí a zároveň předkládá návrh na zrušení části ustanovení

Ústavní soud se nejprve zabýval tím, zda jsou splněny formální a obsahové náležitosti ústavní stížnosti tak, jak jsou stanoveny v příslušných ustanoveních , o Ústavním soudu (dále jen " ").

Podle ustanovení § 72 odst. 1 písm. a) zákona je ústavní stížnost oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci, bylo porušeno její základní právo nebo svoboda zaručené ústavním zákonem nebo mezinárodní smlouvou podle y ČR.

Z citovaného ustanovení jasně vyplývá, že ústavní stížností lze napadat pouze porušení konkrétně uvedeného ústavně zaručeného základního práva nebo svobody fyzické nebo právnické osoby, které se bezprostředně dotýká stěžovatele, a proto nelze předložit ústavní stížnost ve prospěch třetí osoby. Pokud tedy stěžovatelka namítá porušení práva na spravedlivou odměnu za práci, týkají se tyto námitky výlučně osoby advokáta zastupujícího stěžovatelku, v soudním řízení ve věci o určení pohledávky vedené u krajského obchodního soudu pod sp. zn. -16. V tomto směru je třeba ústavní stížnost stěžovatelky podle ustanovení § 43 odst. 1 písm. d) zákona odmítnout, neboť se jedná o návrh podaný někým zjevně neoprávněným.

V případě tvrzeného porušení práva na právní pomoc ve smyslu y, které by se mohlo dotýkat stěžovatelky, Ústavní soud žádné porušení neshledal, neboť poskytnutí právní služby nebylo bráněno a byla také uskutečněna. V této části byla tedy ústavní stížnost podle ustanovení zákona odmítnuta jako zjevně neopodstatněná.

Jestliže bylo o samotné ústavní stížnosti rozhodnuto odmítaným výrokem, odpadá tím současně i základní podmínka možného projednání návrhu podaného podle zákona na zrušení části ustanovení (viz např.

, Sbírka nálezů a usnesení Ústavního soudu, svazek 4, str. 351).

Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.

V Brně dne 6. dubna 1998

JUDr. Pavel Varvařovský

soudce zpravodaj