Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

II.ÚS 97/97

ČESKÁ REPUBLIKA

USNESENÍ

Ústavního soudu České republiky

Ústavní soud České republiky rozhodl ve věci ústavní stížnosti MUDr. R.D. a J.D., oba zastoupeni advokátem JUDr. J.Š., proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 26. 9. 1996, čj. 27 Co

162/96-222, t a k t o :

Ústavní stížnost se o d m í t á

O d ů v o d n ě n í

Stěžovatelé se svým návrhem domáhali s odkazem na y ČR a a 11 d zrušení v záhlaví uvedeného rozsudku, kterým byl potvrzen rozsudek Okresního soudu v Rakovníku ze dne 19. 10. 1995, čj. -188, jímž byli zavázáni k povinnosti vydat nemovitosti, a to dům čp. 108 se stavební parcelou p. č. 139,

1

dříve 211/1, o výměře 265 m2, a zahradu p. č. 140, dříve 42/2, o výměře 629 m2, zapsané u Katastrálního úřadu v R. na listu vlastnictví č. 525 pro obec a katastrální území Č., okres R. V odůvodnění uvedli, že neprovedením navržených důkazů a nesprávným hodnocením provedených důkazů, zejména znaleckého posudku ing. M., v němž se výslovně uvádí, že stavební práce provedené stěžovateli vedly k přeměně původní stavby, tzv. letního bydlení, tak, že odpovídala podmínkám trvalého bydlení, dospěly oba soudy k závěru, že u předmětného domu nedošlo zásadní přestavbou ke změně stavebnětechnického charakteru.

Ústavní soud již v řadě svých rozhodnutí vyslovil, že není soudem nadřízeným soudům obecným, není vrcholem jejich soustavy a již proto nemůže na sebe atrahovat právo přezkumného dohledu nad jejich činností, pokud tyto soudy ve své činnosti postupují ve shodě s obsahem hlavy páté d. Nedostatek takového postupu však Ústavní soud ze spisu Okresního soudu v Rakovníku, sp. zn. , nezjistil. Z ústavního principu nezávislosti soudů ( y ČR) vyplývá totiž rovněž zásada volného hodnocení důkazů ( ). Jestliže obecné soudy při svém rozhodování respektují, jak se v posuzované věci také stalo, podmínky dané citovaným ustanovením, nespadá do pravomoci Ústavního soudu "hodnotit" hodnocení důkazů těmito soudy. Jinými slovy, dospěl-li krajský soud k závěru, že předmětná nemovitost neztratila svůj původní stavebně technický charakter ve smyslu , nezávisle na současném konstatování přeměny původní stavby, tzv. letního bydlení, na trvalé, a to proto, že ze znaleckého posudku ing. M. plyne, že u žádného z prvků dlouhodobé životnosti (základy, hlavní nosné vodorovné a svislé konstrukce, stropy, krov, schodiště) nedošlo k obměně

reprezentující nadpoloviční objemový podíl všech konstrukcí daného prvku objektu, a to zcela v souladu s ustálenou judikaturou nejen obecných soudů (srov. rozhodnutí Vrchního

soudu v Praze ze dne 31. 1. 1994, sp. zn. ; či ze dne 17. 5. 1994, sp. zn. ), ale i Ústavního soudu

(srov. rozhodnutí ze dne 18. 9. 1996,

sp. zn.

, a ze dne 7. 4. 1997,

sp. zn.

), má ústavní soud za to, že jde o ústavní stížnost zjevně neopodstatněnou, a proto byla dle ustanovení odmítnuta.

P o u č e n í: Proti usnesení Ústavního soudu odvolání není přípustné.

JUDr. Iva Brožová

V Brně dne 6. 4. 1998 soudce zpravodaj