Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

II.ÚS 246/97

ČESKÁ REPUBLIKA

USNESENI

Ústavního soudu České republiky

Ústavní soud rozhodl mimo ústní jednání soudcem zpravodajem JUDr. Antonínem Procházkou ve věci ústavní stížnosti H.A., zastoupeného JUDr. E.J., proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 16.4. 1997, č. j. -63, t akt o :

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Ústavní soud odmítl ústavní stížnost podle ustanovení § 43 odst.1 písm.c) zák. č. 18211993 Sb. jako návrh zjevně neopodstatněný.

Stěžovatel zaslal dne 10.7.1997 k Ústavnímu soudu stížnost proti rozsudku Krajského obchodního soudu v Praze ze dne 18.11.1996, č.j. -47, ve spojení s rozsudkem Vrchního soudu v Praze ze dne 16.4.1997, č.j. a domáhá se jejich zrušení.

Napadeným rozsudkem bylo stěžovateli jako žalovanému uloženo zaplatit žalobci částku 145.890,40 Kč s příslušenstvím a co do částky 50.943,60 Kč s příslušenstvím byla žaloba zamítnuta.

Stěžovatel tvrdí, že těmito rozsudky, a to vyhovujícím výrokem bylo porušeno ústavně zakotvené právo stěžovatele na řádný a spravedlivý proces, zakotvené v y a d, neboť soudem

1

II.ÚS 246197

učiněná skutková zjištění a právní závěry jsou v zásadním nesouladu s provedenými důkazy. Zejména se jedná o nesoulad mezi důkazem a obsahem přípisu, že sdělení obsažené v tomto přípise je uznáním závazku.

Dle názoru stěžovatele nelze obecně sdělení určitého subjektu, že uhradí určitou fakturu, považovat bez dalšího za uznání závazku, neboť neobsahuje náležitosti, které by uznávací akt obsahovat měl, zejména uznávací prohlášení a určení závazku, a to specifikací věřitele, dlužníka,rozsahu závazku a důvodu závazku.

Dále stěžovatel konstatuje, že nárok žalobce nebyl v řízení prokázán, neboť žalobce neprokázal, zda žalovaný závazek převzal, když nedoložil objednávku ani převzetí zboží a nedošlo-li k uznání závazku, nemohl soud spravedlivě rozhodnout tak, že nárok žalobce je oprávněný a uložit žalovateli zaplacení žalované částky.

Stěžovatel upozorňuje na pochybení soudu, když neumožnil žalovanému prokázat výslechem jednatele žalované společnosti tvrzení, že žalovaný předmětné zboží převzal. Soud tak nepřipustil provedení důkazu, který byl pro hájení práv žalovaného v tomto řízení stěžejní.

Tímto, dle názoru stěžovatele, rovněž porušil ústavně zaručené právo stěžovatele na spravedlivý proces.

K posouzení ústavní stížnosti si Ústavní soud podle ustanovení , odst.3 a , odst.1 vyžádal spis, sp.zn. , vedený u Krajského obchodního soudu v Praze a spis, č.j. -63, vedený u Vrchního soudu v Praze ve spojení s jeho rozsudkem k předmětné ústavní stížnosti včetně jejich vyjádření.

Ze spisového materiálu soud zjistil, že soudem prvního stupně, stejně i soudem odvolacím, jak vyplývá z výše uvedených rozsudků, byl dopis JUDr.V.D., který je jednatelem žalovaného ze dne 9.12.1992 hodnocen ve spojeni s ostatními důkazy jako důkaz o tom, že zboží uvedené ve faktuře č. BO1627/92 ze dne 3.12.1992 pod položkami 1 - 6. bylo žalovanému skutečně dodáno, nikoli jako uznávací prohlášení žalovaného. Odvolací soud konstatoval, a to nad rámec hodnocení důkazů soudem prvního stupně, že tento dopis má obsahově znaky uznání dluhu, aniž by jej hodnotil z hlediska důsledků, které má kvalifikované uznání závazku, tedy zejména z hlediska délky promlčecí doby.

Jednou ze zásad, kterou je ovládáno občanské soudní řízení, je zásada hospodárnosti a rychlosti řízení, která nachází své uplatnění mimo jiné při dokazování skutečností tvrzených účastníky řízení.

V předmětném sporu žalovaný navrhl, aby byl proveden jeho výslech k otázce zda zboží, jehož nezaplacení bylo předmětem řízení, bylo jemu dodáno nebo ne. Dle ustanovení , odst. 1, zákona č. 9911963 Sb., soud rozhoduje o tom, které z navrhovaných důkazů provede. Soud vycházel ze zásady přímosti, která je vyjádřena dokazováním při jednání, aby zjistil skutečný stav věci co nejúplněji, což je vyjádření zásady materiální pravdy a účastnící jednání jsou povinni přispět ke zjištění skutkového stavu tím, že pravdivě a úplně vylíčí všechny potřebné skutečnosti.

Stěžovatel (jako žalovaný) byl proto předvolán k jednáním nařízeným na den 27.5. 1996, 1.7.1996, 12.8.1996 a 18.11.1996 s tím, že má být vyslechnut k otázkám souvisejícím s realizací předmětné dodávky, což je v souladu se zásadou, že s povinností tvrzení je spojena povinnost důkazní, to znamená, že ten, kdo tvrdí určité

skutečnosti má povinnost uvést potřebné důkazní prostředky, jimiž se tvrzená skutečnost dokáže.

Ani k jednomu z těchto jednání se však nedostavil, čímž nevyužil možnosti prokázat pří výslechu své tvrzení, že předmětné zboží nepřevzal. Ze stížnosti také nikterak nevyplývá, že by žalovaný nepokračoval v započaté podnikatelské činnosti, ale naopak je nástupcem původního právního subjektu, kterým byl I.A.

Ústavní soud na základě prozkoumání spisového materiálu dospěl k závěru, že ústavní stížnost není důvodná, neboť nedošlo k porušení ústavnosti a zákonnosti a v řízení před obecnými soudy byly dodrženy principy řádného procesu, neboť v předmětné věci soudy postupovaly v souladu s platnými, obecně závaznými právními předpisy.

Vzhledem k výše uvedeným skutečnostem rozhodl proto Ústavní soud tak, jak ve výroku uvedeno.

P o u č e n í: Proti rozhodnuti Ústavního soudu není odvolání přípustné.

JUDr. Antonín Procházka

Soudce Ústavního soudu

V Brně dne 6. dubna 1998