Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

I.ÚS 5/97

ČESKÁ REPUBLIKA

USNESENI

Ústavního soudu České republiky

Ústavní soud rozhodl ve věci navrhovatele M.K., zastoupeného doc. JUDr. M.P., CSc., proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 27. 9. 1996, sp. zn. , ve spojení s rozsudkem Okresního soudu ve Žd'áře nad Sázavou ze dne 18. 9. 1995, sp. zn. , za účasti vedlejšího účastníka Z.D., se sídlem v D. zastoupeného JUDr. M.M., takto:

Návrh se odmítá.

Odůvodnění:

Navrhovatel se svou ústavní stížností domáhal zrušení rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 27. 9. 1996, sp. zn. , ve spojení s rozsudkem Okresního soudu ve Žd'áře nad Sázavou ze dne 18. 9. 1995, sp. zn. .

1

Citovanými rozhodnutími obecných soudů byla zamítnuta žaloba navrhovatele, jíž se domáhal stanovení povinnosti vedlejšímu účastníkovi, aby zaplatil navrhovateli 394 938 Kč na jeho majetkový podíl a 10 000 Kč jako doplatek náhrady za jednoho tažného koně, celkem tedy částku 404 938 Kč.

V ústavní stížnosti navrhovatel vytýká obecným soudům porušení a y, neboť podle jeho názoru soudy neposkytly dostatečnou ochranu právům oprávněné osoby a nerozhodovaly v rámci platných zákonů. Současně podle názoru navrhovatele obecné soudy porušily ustanovení d (dále jen " "), tj. že povinnosti mohou být ukládány toliko na základě zákona a v jeho mezích a jen při zachování základních práv a svobod.

Podle názoru navrhovatele nemají závěry obecných soudů oporu v platné právní úpravě a jsou chybné, pokud trvají na dogmatickém výkladu ustanovení a 3 transformačního zákona, tj. , v platném znění. Sám navrhovatel nepopírá, že jeho členství skutečně trvalo ještě krátce po skončení transformace družstva. Domnívá se však, že interpretace a 3 transformačního zákona tak, jak ji provedly obecné soudy, je v rozporu se smyslem a posláním tohoto zákona. Taková interpretace podle navrhovatele vytváří nerovné postavení občanů členů proti občanům nečlenům transformovaného družstva, což by bylo v rozporu s , a y. Protože žádný další právní předpis neobsahuje vypořádání transformačního majetkového podílu, dovozuje navrhovatel, že by nedocílil jeho vypořádání nikdy, pokud by akceptoval závěry obsažené v rozhodnutích obecných soudů. V případě náhrady za tažného koně vytýká navrhovatel závěrům obsaženým v rozhodnutích obecných soudů, že jsou v příkrém rozporu s restitučním zákonem, který je, pokud jde o tyto náhrady, založen na řešení každého případu jednotlivě. V tomto případě se jedná o aplikaci V souhrnu těchto důvodů proto navrhuje navrhovatel zrušení

2

rozhodnutí obecných soudů, neboť aplikací "nepráva" současně popřely právo oprávněné osoby na soudní ochranu.

Podstatou této ústavní stížnosti je polemika navrhovatele se závěry obecných soudů ohledně interpretace ustanovení Podle tohoto ustanovení pokud se oprávněná osoba nestane účastníkem právnické osoby podle transformačního projektu a je podnikatelem v oboru předmětu činnosti výrobního nebo spotřebního družstva nebo provozuje zemědělskou výrobu v případě zemědělského družstva, musí být majetkový podíl vydán do 90 dnů ode dne, kdy oprávněná osoba o vydání písemně požádala. K vydání majetkového podílu do 90 dnů ode dne podání žádosti je třeba splnění dvou podmínek: jednak že se oprávněná osoba nestane účastníkem právnické osoby v rámci transformace, jednak, v případě zemědělského družstva, že provozuje zemědělskou výrobu. Navrhovatel v ústavní stížnosti uplatňuje stejné argumenty, které uplatňoval v řízení před obecnými soudy, tj. vytýká nesprávný výklad ustanovení , pokud byl proveden gramaticky ve vazbě na doslovné znění tohoto ustanovení.

Ústavní soud se seznámil při posuzování této ústavní stížnosti s obsahem spisu Okresního soudu ve Žd'áru nad Sázavou, sp. zn. . Z obsahu tohoto spisu zjistil Ústavní soud, že navrhovatel skutečně byl do 1. května 1993 členem transformovaného družstva. O ukončení členství a výplatu transformačního podílu požádal 8. března 1993. Navrhovatel byl sám aktivně přítomen hlasování a transformaci družstva na základě stanov ze dne 30. 11. 1992, které byly zapsány do obchodního rejstříku dne 19. 3. 1993. Zapsán do evidence samostatně hospodařících rolníků byl navrhovatel 30. 9. 1992.

Z vyjádření vedlejšího účastníka vyplynulo, že náhrada za tažného koně byla realizována v souladu s ustanovením , který

nabízí dvě cesty řešení. Vedlejší účastník zvolil ocenění movitých a nemovitých věcí v rámci transformačního projektu, který byl druhou valnou hromadou schválen. Členové družstva si sami schválili, i za účasti navrhovatele, náhrady odlišné od Ve vztahu k výplatě transformačního podílu navrhovateli zaujal vedlejší účastník shodný názor se závěry obsaženými v rozhodnutích obecných soudů. Dle něho nebyla naplněna jedna z podmínek předvídaných ustanovením transformačního zákona, neboť navrhovatel se stal členem transformovaného družstva. Současně vedlejší účastník uvedl ve svém vyjádření, že navrhovateli stále náleží právo na vypořádací podíl podle stanov. Toto právo na vypořádací podíl vzniká členovi do 3 let od schválení účetní závěrky za rok, v němž členství zaniklo.

Jak uvedeno shora navrhovatel ve své ústavní stížnosti polemizuje se závěry obsaženými v napadených rozhodnutích obecných soudů, a to na základě stejných námitek, které uváděl již v řízení před obecnými soudy. Ústavní soud již v řadě svých rozhodnutí konstatoval, že není další běžnou instancí v systému obecného soudnictví. Proto nemůže nad jejich činností vykonávat neomezený přezkumný dohled, ledaže by tyto soudy nepostupovaly v souladu s ústavními zákony, u nebo mezinárodní smlouvou dle y.

V postupu obecných soudů pak ústavní soud neshledal rozpor s ústavními zákony, u nebo mezinárodní smlouvou. Navrhovateli bylo postupem obecných soudů umožněno uplatnit právo na zaplacení části transformačního majetkového podílu. Pokud obecné soudy nevyhověly navrhovateli, neznamená to, že by v důsledku toho byl zkrácen na svých právech garantovaných u. Tak by tornu bylo až tehdy, pokud by mu nebyl vyplacen vypořádací podíl, na který má nárok podle stanov transformovaného družstva. Toto právo na výplatu vypořádacího podílu dle stanov družstva neupírá navrhovateli ani sám vedlejší účastník ve svém písemném vyjádření k ústavní stížnosti. Pochybnosti v tomto směru by mohly vzniknout teprve neodůvodněným a nepřiměřeným

4

odkládáním výplaty vypořádacího podílu. V důsledku toho nelze obecným soudům v této době vytknout ani porušení y, neboť právo na spravedlivý proces nebylo navrhovateli odepřeno.

Vzhledem k tomu, že Ústavní soud v případě předmětné ústavní stížnosti neshledal v postupu obecných soudů rozpor s , 37 a 38 y, nezbylo mu, než ústavní stížnost navrhovatele jako zjevně neopodstatněnou s poukazem na ustanovení , o Ústavním soudu, odmítnout.

Poučení, Proti rozhodnutí Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně 6. dubna 1998

prof. JUDr. Vladimír Klokočka, DrSc. soudce Ústavního soudu