Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

IV.ÚS 31/98

ČESKÁ REPUBLIKA

USNESENÍ

Ústavního soudu České republiky

Ústavní soud rozhodl ve věci ústavní stížnosti A.R., proti rozsudku Okresního soudu v Benešově ze dne 24. 1. 1995, sp. zn. , a proti usnesení Krajského soudu v Praze, sp. zn. , ze dne 30. 9. 1997, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění :

Ústavní stížností doručenou Ústavnímu soudu dne 23. 1. 1998 se stěžovatel domáhá zrušení rozsudku Okresního soudu v Benešově ze dne 24. 1. 1995, sp. zn. . Tímto rozsudkem byla zamítnuta žaloba stěžovatele, kterou se domáhal s odvoláními na , o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku (dále jen " ") zrušení kupní smlouvy ze dne 8. 2. 1978, registrované SN dne 8. 3. 1978 pod sp. zn. RI 1620/78, v části, podle níž byly zemědělské pozemky v užívání socialistické organizace, v žalobním návrhu blíže specifikované, darovány žalovaným. Současně se stěžovatel s odvoláním na domáhal, aby byli žalovaní povinni vydat stěžovateli polovinu finanční náhrady ve výši 214.560,-Kč, vzhledem k tomu, že žalovaným byla SV poskytnuta za živý a mrtvý inventář a ostatní vnosy celá náhrada ve výši 429.121,- Kč. Předmětné zamítavé rozhodnutí Okresního soudu v Benešově nabylo právní mloci dne 9. června 1995, aniž proti němu stěžovatel podal odvolání.

Podle ustanovení , o Ústavním soudu, lze ústavní stížnost podat ve lhůtě 60 dnů. Tato lhůta počíná dnem, kdy nabylo právní moci rozhodnutí o posledním prostředku, který zákon k ochraně práva poskytuje. Podle ,

2

o Ústavním soudu, je ústavní stížnost nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje, za takový prostředek se nepovažuje návrh na povolení obnovy řízení. Ústavní soud neodmítne přijetí ústavní stížnosti, i když není tato podmínka splněna, jestliže stížnost svým významem podstatně přesahuje vlastní zájmy stěžovatele a byla podána do jednoho roku ode dne, kdy ke skutečnosti, která je předmětem ústavní stížnosti, došlo. Po posouzení obsahu ústavní stížnosti a obsahu vyžádaného spisu Okresního soudu v Benešově, sp. zn. , Ústavní soud shledal, že v předmětné věci je nutno ústavní stížnost v části, v které se domáhá zrušení rozsudku Okresního soudu v Benešově, sp. zn. , ze dne 24. 1. 1995, odmítnout podle ve spojení s pístu. f) , neboť ústavní stížnost byla podána nejen po lhůtě stanovené ) Sb., o Ústavním soudu, ale je současně i ústavní stížností nepřípustnou podle odst. l , o Ústavním soudu, neboť stěžovatel nepodal proti ústavní stížností napadenému rozhodnutí Okresního soudu v Benešově odvolání. Pro úplnost Ústavní soud uvádí, že ani nebyly splněny podmínky k eventuálnímu zvážení možnosti neodmítnutí nepřípustné ústavní stížnosti stanovené v , o Ústavním soudu.

Předmětnou ústavní stížností stěžovatel dále napadá usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 30. 9. 1997, sp. zn. , kterým bylo potvrzeno usnesení Okresního soudu v Benešově ze dne 8. 8. 1995, č.j. -49, kterým vyzval Okresní soud v Benešově jako soud 1. stupně stěžovatele, aby do tří dnů od doručení usnesení zaplatil soudní poplatek z návrhu v částce 8.584,- Kč. Ústavní stížností napadené usnesení Krajského soudu v Praze nabylo právní noci dne 7. 1. 1998, ústavní stížnost proti němu směřující, doručená Ústavnímu soudu dne 23. 1. 1998, byla tedy podána včas.

Z obsahu ústavní stížnosti a z připojeného spisu Okresního soudu v Benešově, sp. zn. , Ústavní soud zjistil, že stěžovatel se domáhal zrušení usnesení Okresního soudu v Benešově s poukazem na skutečnost, že v žalobě uplatňoval své nároky podle zákona o půdě, a tato řízení jsou od soudních poplatků osvobozena. V odůvodnění svého potvrzujícího usnesení Krajský soud v Praze uvedl, že v té části žaloby, kterou se žalobce (stěžovatel) domáhal nároku podle , je tento skutečně osobně osvobozen od placení soudních poplatků a soud 1. stupně správně soudní poplatek z návrhu týkajícího se tohoto nároku nevybíral. Soudní poplatek byl vyměřen pouze z návrhu žalobce (v řízení před Ústavním soudem stěžovatele), kterým se domáhal zaplacení částky 214.560,-Kč, neboť v daném případě se tento domáhal nároku na náhradu za živý a mrtvý inventář proti žalovaným - fyzickým osobám, které nejsou podle zákona o půdě povinnými osobami (aniž sám ve smyslu příslušných ustanovení zákona o půdě řádně a včas nárok na náhradu za živý a mrtvý inventář vůči potencionální povinné osobě podle zákona o půdě uplatnil), a proto nemohl být žalobce osvobozen od soudních poplatků ve smyslu zákona o půdě. Krajský soud v Praze proto dospěl k závěru, že Okresní soud v Benešově jako soud I. stupně soudní poplatek správně vyměřil. Ústavní soud po posouzení výše uvedených skutečností dospěl k závěru, že obecné soudy v řízení o rozhodování o vyměření soudního poplatku stěžovateli neporušily jeho právo na spravedlivé projednání věci, jak stěžovatel ve své ústavní stížnosti tvrdí, a ústavní stížnost v části, svěřující proti výše citovanému usnesení Krajského soudu v Praze, shledal jako zjevně neopodstatněnou a nezbylo mu proto než ji podle odmítnout.

3

Poučení: Proti tomuto usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 7. dubna 1998

JUDr. Eva Zarembová

soudce zpravodaj