Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

IV.ÚS 68/98

Ústavní soud rozhodl ve věci ústavní stížnosti B.L., zastoupeného JUDr. J.Š., proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 15. 12. 1997, sp. zn. , takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění :

Ústavnímu soudu byla dne 12. 2. 1998 doručena včas podaná ústavní stížnost, která směřuje proti výše uvedenému rozhodnutí, kterým bylo podle § 256 trestního řádu zamítnuto odvolání stěžovatele proti rozsudku Okresního soudu v Jihlavě ze dne 22. 8. 1996, č. j. -125. Uvedeným rozsudkem byl stěžovatel uznán vinným trestným činem zpronevěry podle § 248 odst. 1 a 3 písm. c) trestního zákona jako organizátor podle § 10 odst. 1 písm. a) tr. zákona. Za to byl odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání dvou roků, pro jehož výkon byl zařazen do věznice s dozorem, a zároveň mu byla uložena povinnost k náhradě škody.

Stěžovatel je toho názoru, že při rozhodování soudů obou stupňů došlo k porušení práva na obhajobu, garantovaného v d a v písm. c) a d) Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, a to především pokud jde o provedení důkazů. V této souvislosti namítá, že byl odsouzen výlučně na základě jediného důkazu, a to výpovědi spoluobžalované, která svá tvrzení v průběhu trestního řízení opakovaně měnila. Proto možnost jeho obhajoby mohla jedině spočívat ve stvrzení důvodných pochybností v otázce věrohodnosti výpovědi spoluobžalované. K tomu směřoval jeho návrh na provedení znaleckého posudku z oboru účetnictví a výslechu strážných jako svědků, což však nebylo soudem umožněno. Stěžovatel se proto domáhá zrušení obou rozhodnutí.

Po posouzení ústavní stížnosti Ústavní soud dospěl k závěru, že věc se netýká žádné závažné otázky ve vztahu k porušení ústavně zaručených základních práv nebo svobod. Stěžovatelovy námitky lze shrnout do konstatování, že soudy podle něho nesprávným a neúplným způsobem provedly důkazní řízení v předmětné trestní věci. Taková argumentace, přes již ustálenou judikaturu a neustále opakované stanovisko, staví Ústavní soud do pozice další soudní instance, která mu zásadně nepřísluší ( y).

Jak Ústavní soud zjistil z napadeného rozhodnutí, stěžovatel v ústavní stížnosti uplatnil v zásadě totožné námitky jako ve svém odvolání proti odsuzujícímu rozsudku. Odvolací soud při svém rozhodování uvedl, že rozsah dokazování byl pro zjištění skutkového stavu dostatečný, za plného respektování ustanovení § 2 odst. 5 a 6 tr. řádu. Pokud jde o doplňující provedení důkazů navržených stěžovatelem, jasně vyložil, proč návrhy neshledal důvodnými. Samotná skutečnost, že po vyhodnocení provedených důkazů a přezkoumání zákonnosti a odůvodněnosti všech výroků soudu I. stupně dospěl odvolací soud k závěru, se kterým se stěžovatel neztotožňuje, nemůže zakládat odůvodněnost ústavní stížnosti. Jakýkoliv zásah ze strany Ústavního soudu do provedeného hodnocení důkazů by byl protiústavní, neboť by představoval porušení principu nezávislosti soudu ( y).

Za dané situace soudce zpravodaj dospěl k závěru, že nic nenasvědčuje tomu, že by postupem obecných soudů došlo k zásahu do stěžovatelem namítaných ústavně zaručených práv, přičemž tato skutečnost je natolik evidentní, že nezbylo, než ústavní stížnost jako zjevně neopodstatněnou podle ustanovení , o Ústavním soudu, odmítnout, a to mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků.

Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.

V Brně dne 8. dubna 1998

JUDr. Pavel Varvařovský

soudce zpravodaj