Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

III.ÚS 462/97

ČESKÁ REPUBLIKA

USNESENI

Ústavního soudu České republiky

Ústavní soud České republiky rozhodl ve věci navrhovatele obce J., zastoupené advokátem JUDr. J.H., proti rozhodnutí Krajského soudu v Praze ze dne 22.9.1997, čj. -14, takto :

Návrh se odmítá.

Odůvodnění

Navrhovatel podal dne 4. 12. 1997 ústavní stížnost, která byla Ústavnímu soudu doručena dne 8. 12. 1997. Ústavní stížnost směřuje proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 22. 9. 1997, čj. -14.

Ze spisu Krajského soudu v Praze, sp.zn. , který si vyžádal, Ústavní soud zjistil, že dne 2. 6. 1997 vydal Okresní úřad, referát pozemkový úřad rozhodnutí, čj. PÚ 161/74/1992/Cap-72/97, v němž rozhodl podle písmeno c) , že M.P., K.M. a MUDr. V.M. jsou každý vlastníkem 1/3 v rozhodnutí uvedených nemovitostí v k.ú. J. Nemovitosti byly dosud v držení obce J., která je povinnou osobou k vydání věci.

1

Proti tomuto rozhodnutí podala obec J. opravný prostředek ke Krajskému soudu v Praze, ve kterém žádala vydání rozsudku, jímž by bylo uvedené rozhodnutí zrušeno.

Krajský soud dne 22. 9. 1997 usnesením řízení zastavil. Své rozhodnutí odůvodnil tím, že podle , a , o soudních poplatcích, je navrhovatel povinen současně s podáním návrhu zaplatit soudní poplatek z návrhu na zahájení řízení. Protože navrhovatel při podání návrhu tuto poplatkovou povinnost nesplnil, soud jej dne 24. 8. 1997 k zaplacení poplatku vyzval. Současně jej upozornil, že nebude-li poplatek ve výši 1000,- Kč do 14 dnů od doručení výzvy zaplacen, soud řízení zastaví. Navrhovatel poplatek ve stanovené lhůtě nezaplatil, Krajský soud v Praze proto podle řízení zastavil, a to usnesením, č.j. -14, ze dne 22. 9. 1997. Soud zároveň uvedl, že proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.

Proti tomuto usnesení podal navrhovatel včas ústavní stížnost, v níž namítal, že napadeným rozhodnutím byla porušena jeho základní práva. Podle navrhovatele došlo k porušení jeho základních práv především tím, že mu nebyla výzva soudu k zaplacení soudního poplatku vůbec doručena. Na zásilce sice byl otisk razítka právního zástupce navrhovatele, avšak k faktickému doručení nedošlo. V sídle z právního zástupce navrhovatele má totiž kancelář dalších pět advokátů, kteří si vzájemně vypomáhají a stejně dochází ke vzájemné výpomoci sekretářek. Výzvu proto přijala sekretářka jiného advokáta, která ji však právnímu zástupci navrhovatele nepředala, takže se o ní dozvěděl až doručením napadeného usnesení o zastavení řízení. Postupem soudu tedy bylo, podle navrhovatele, porušeno jeho právo dané d (dále jen " "), tedy právo na to, aby jeho věc byla projednána veřejně, bez zbytečných průtahů a v jeho přítomnosti a aby se mohl vyjádřit ke všem prováděným důkazům.

Navrhovatel dále namítal, že proti rozhodnutí o zastavení řízení musí být přípustné odvolání, neboť otázka soudních poplatků není přímo řešena v části páté (dále jen " "), takže je třeba na ni použít přiměřeně

ustanovení prvé a třetí části citovaného zákona. V tomto případě je ve smyslu ust. 201 odvolání přípustné a rozhoduje o něm Vrchní soud. Postupem krajského soudu proto mělo být porušeno právo navrhovatele dané mu a y.

Krajský soud v Praze ve svém vyjádření ze dne 19. 2. 1998 uvedl, že trvá na svém závěru z napadeného usnesení. Výzva k zaplacení soudního poplatku byla navrhovateli řádně doručena. Usnesením o zastavení řízení rozhodl krajský soud o opravném prostředku proti rozhodnutí správního orgánu. Podle nejsou proti rozhodnutím soudu o opravných prostředcích proti nepravomocným rozhodnutím správních orgánů přípustné opravné prostředky, s výjimkou věcí důchodového zabezpečení a důchodového pojištění, a to bez ohledu, zda se jedná o rozhodnutí ve věci samé, či nikoliv. V řízení o opravných prostředcích proti rozhodnutí správních orgánů nelze podle použít ani část čtvrtou , která v a násl. odvolání upravuje. Poučení o opravném prostředku, uvedené v napadeném usnesení, je podle krajského soudu v souladu se zákonem.

K jednotlivým namítaným porušením základních práv Ústavní soud konstatoval, že skutečnost, že v důsledku špatné organizace práce v advokátní kanceláři právního zástupce navrhovatele se příslušný advokát dověděl o výzvě soudu k zaplacení soudního poplatku až po uplynutí soudem stanovené lhůty a poplatek tudíž včas nezaplatil, nemůže být považována za porušení d. Z ústavní stížnosti vyplývá, že příslušnou výzvu přijala oprávněná pracovnice a přijetí řádně potvrdila příslušným otiskem razítka. Skutečnost, že advokát nebyl s obsahem takto řádně přijaté písemnosti seznámen, nelze přičítat v žádném případě k tíži soudu.

Pokud jde o poučení, provedené v usnesení krajského soudu o zastavení řízení, podle názoru Ústavního soudu odpovídá zákonu. Správní soudnictví je řízením jednoinstančním, ve kterém je podání opravných prostředků, s výjimkou věcí důchodového pojištění a důchodového zabezpečení, vyloučeno ( , ). Není přitom určující, zda rozhodnutí vydané soudem v řízení podle části páté je rozhodnutím ve věci samé či rozhodnutím jiným. Vždy se totiž jedná o řízení

3

ve správním soudnictví. Je tedy zřejmé, že postupem krajského soudu v Praze nebylo zasaženo do ústavních práv navrhovatele.

Na základě výše uvedených skutečností proto Ústavnímu soudu nezbylo než návrh podle písmena c) , o Ústavním soudu, jako zjevně neopodstatněný odmítnout.

P o u č e n í: Proti rozhodnutí Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 8. dubna 1998

JUDr.Vladimír JURKA

soudce Ústavního soudu