Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

I.ÚS 87/98

Ústavní soud rozhodl dnešního dne soudcem JUDr. Vladimírem Paulem ve věci návrhu stěžovatelů MUDr. M. S., a MUDr. L. Š., obou zastoupených JUDr. J. F., advokátem, o ústavní stížnosti proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 11. 11. 1997, čj. - 156,

t a k t o :

Návrh ústavní stížnosti se o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í :

Stěžovatelé podali návrh na zahájení řízení před Ústavním soudem podáním ze dne 23. 2. 1998, v němž tvrdí, že postupem obecných soudů bylo porušeno jejich právo na soudní ochranu podle d.

Stěžovatelé jako oprávněné osoby po zemřelém MUDr. R. Š. se domáhali, aby Školskému úřadu v Litoměřicích a Okresnímu úřadu v Litoměřicích bylo uloženo uzavřít s nimi dohodu o vydání nemovitostí, a to domu čp. 859 se stavební parcelou č. 3084 a s pozemkovou parcelou č. 3085 v katastrálním území L., ve smyslu 6 odst. 1 písm. d) , ve znění pozdějších předpisů, když tyto nemovitosti byly darovány státu v tísni.

Okresní soud v Litoměřicích rozsudkem ze dne 28. 4. 1997, čj. - 137, zamítl žalobu stěžovatelů, když dovodil, že stěžovatelé jsou sice oprávněnými osobami, výzvu k vydání nemovitostí uplatnili řádně a včas, ale neprokázali, že v rozhodném období nemovitosti přešly na stát smlouvou o darování, uzavřenou dárcem v tísni.

Krajský soud v Ústí nad Labem rozsudkem ze dne 11. 11. 1997, čj. - 156, potvrdil rozsudek soudu prvního stupně a současně rozhodl o návrhu stěžovatelů na připuštění dovolání tak, že právo podat dovolání proti tomuto rozsudku se stěžovatelům nepřiznává.

Stěžovatelé v ústavní stížnosti namítali, že skutkové závěry obecných soudů jsou v nesouladu s provedenými důkazy a hodnocení důkazů obecnými soudy, jakož i právní závěry z dokazování vyvozené, jsou v nesouladu se zákonem, jakož i současnou judikaturou Ústavního soudu. Tou se odvolací soud nezabýval, třebaže k otázce stavu "tísně" stěžovatelé se dovolávali řady nálezů Ústavního soudu.

V tomto postupu stěžovatelé spatřují, že jim bylo odepřeno právo na soudní ochranu podle a 2 d a podle y ČR.

Soudce zpravodaj musel konstatovat, že při interpretaci pojmu "darování státu v tísni" je nepochybně třeba brát v úvahu vyjádření obsažená v různých nálezech Ústavního soudu, např. že v právním státě se nikdo majetku dobrovolně nezbavuje, či že je třeba jej chápat v širších souvislostech, tedy i s politickým nátlakem, ale v každém případě je především nutno, aby soudem byla vyhodnocena konkrétní situace celého případu a brány v úvahu zjištěné skutečnosti, a to jednotlivě i v jejich souhrnu, když pojem tlak a tíseň v konkrétních případech podléhá vlivům subjektivního hodnocení zúčastněnými stranami.

Ve věci je třeba konstatovat - jak již bylo uvedeno v řadě rozhodnutí - že Ústavní soud není běžnou třetí instancí v systému všeobecného soudnictví, neposuzuje celkovou zákonnost vydaných rozhodnutí, ani nenahrazuje hodnocení důkazů svým vlastním hodnocením. Ústavní soud je podle y ČR soudním orgánem ochrany ústavnosti a tato činnost není zaměřena na eventuální porušení běžných práv fyzických nebo právnických osob chráněných např. , pokud takové porušení současně neznamená porušení základního práva nebo svobody zaručené ústavním zákonem či mezinárodní smlouvou podle y ČR. Ústavní soud se zabývá správností hodnocení důkazů obecnými soudy jen tehdy, pokud zjistí, že v řízení před nimi byly porušeny ústavní procesní principy, zejména pak tzv. právo na spravedlivý proces ve smyslu a 2, d a Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. Jinak nepřikročuje k hodnocení důkazů obecnými soudy, a to ani tehdy, kdyby se s takovým hodnocením sám neztotožňoval (srov. např. nález

sp. zn.

).

Jestliže se namítá porušení d, pak je si třeba z obecného pohledu uvědomit, že rozsah práva na spravedlivý proces, jak vyplývá z d, jakož i z Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, není možné vykládat tak, jako by se garantoval úspěch v řízení, tj. že by jednotlivci bylo zaručováno přímo a bezprostředně právo na rozhodnutí, podle jeho názoru odpovídající skutečným hmotněprávním poměrům. Právo na spravedlivý proces znamená zajištění práva na spravedlivé občanské soudní řízení, v němž se uplatňují všechny zásady správného soudního rozhodování podle zákona a v souladu s ústavními principy. Není ani úkolem Ústavního soudu napravovat situaci, kdy stěžovatel v řízení neunesl důkazní břemeno.

Soudní moc, tak jak je konstituována u ČR, je svěřena soudům především k tomu, aby ony zákonem stanoveným způsobem poskytovaly ochranu právům ( ), přičemž soudce je při výkonu své funkce nezávislý a nestranný ( ). Důsledkem nezávislosti soudcovské moci je mimo jiné i to, že obecné soudy jsou při zjišťování skutkového stavu věci vázány toliko zákonem ( ), v daném případě - co do důkazní stránky věci - ustanoveními . Pokud jde o dokazování v civilním soudním řízení, hovoří o právu vyjádřit se k návrhům na důkazy a ke všem důkazům, které byly provedeny ( 123), stvrzuje zásadu tzv. volného hodnocení důkazů ( 132) a především však stanoví, že soud sám rozhoduje, které z navrhovaných důkazů provede ( 120).

Ústavní soud v postupu soudů namítané porušení d ani y ČR neshledal a musel proto považovat návrh ústavní stížnosti za zjevně neopodstatněný.

Soudce zpravodaj proto mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení usnesením podle ustanovení 43 odst. 1 písm. c) , o Ústavním soudu, návrh odmítl.

Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.

V Brně dne 31. března 1998 JUDr. Vladimír Paul

soudce Ústavního soudu