Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
31356.html
HTML · 0 B
No categories available
I.ÚS 87/98
Ústavní soud rozhodl dnešního dne soudcem JUDr. Vladimírem Paulem ve věci návrhu stěžovatelů MUDr. M. S., a MUDr. L. Š., obou zastoupených JUDr. J. F., advokátem, o ústavní stížnosti proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 11. 11. 1997, čj. 11 Co 535/97 - 156,
t a k t o :
Návrh ústavní stížnosti se o d m í t á .
O d ů v o d n ě n í :
Stěžovatelé podali návrh na zahájení řízení před Ústavním soudem podáním ze dne 23. 2. 1998, v němž tvrdí, že postupem obecných soudů bylo porušeno jejich právo na soudní ochranu podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobo d.
Stěžovatelé jako oprávněné osoby po zemřelém MUDr. R. Š. se domáhali, aby Školskému úřadu v Litoměřicích a Okresnímu úřadu v Litoměřicích bylo uloženo uzavřít s nimi dohodu o vydání nemovitostí, a to domu čp. 859 se stavební parcelou č. 3084 a s pozemkovou parcelou č. 3085 v katastrálním území L., ve smyslu 6 odst. 1 písm. d) zákona č. 87/1991 Sb. , ve znění pozdějších předpisů, když tyto nemovitosti byly darovány státu v tísni.
Okresní soud v Litoměřicích rozsudkem ze dne 28. 4. 1997, čj. 7 C 310/91 - 137, zamítl žalobu stěžovatelů, když dovodil, že stěžovatelé jsou sice oprávněnými osobami, výzvu k vydání nemovitostí uplatnili řádně a včas, ale neprokázali, že v rozhodném období nemovitosti přešly na stát smlouvou o darování, uzavřenou dárcem v tísni.
Krajský soud v Ústí nad Labem rozsudkem ze dne 11. 11. 1997, čj. 11 Co 535/97 - 156, potvrdil rozsudek soudu prvního stupně a současně rozhodl o návrhu stěžovatelů na připuštění dovolání tak, že právo podat dovolání proti tomuto rozsudku se stěžovatelům nepřiznává.
Stěžovatelé v ústavní stížnosti namítali, že skutkové závěry obecných soudů jsou v nesouladu s provedenými důkazy a hodnocení důkazů obecnými soudy, jakož i právní závěry z dokazování vyvozené, jsou v nesouladu se zákonem, jakož i současnou judikaturou Ústavního soudu. Tou se odvolací soud nezabýval, třebaže k otázce stavu "tísně" stěžovatelé se dovolávali řady nálezů Ústavního soudu.
V tomto postupu stěžovatelé spatřují, že jim bylo odepřeno právo na soudní ochranu podle čl. 36 odst. 1 a 2 Listiny základních práv a svobo d a podle čl. 90 Ústav y ČR.
Soudce zpravodaj musel konstatovat, že při interpretaci pojmu "darování státu v tísni" je nepochybně třeba brát v úvahu vyjádření obsažená v různých nálezech Ústavního soudu, např. že v právním státě se nikdo majetku dobrovolně nezbavuje, či že je třeba jej chápat v širších souvislostech, tedy i s politickým nátlakem, ale v každém případě je především nutno, aby soudem byla vyhodnocena konkrétní situace celého případu a brány v úvahu zjištěné skutečnosti, a to jednotlivě i v jejich souhrnu, když pojem tlak a tíseň v konkrétních případech podléhá vlivům subjektivního hodnocení zúčastněnými stranami.
Ve věci je třeba konstatovat - jak již bylo uvedeno v řadě rozhodnutí - že Ústavní soud není běžnou třetí instancí v systému všeobecného soudnictví, neposuzuje celkovou zákonnost vydaných rozhodnutí, ani nenahrazuje hodnocení důkazů svým vlastním hodnocením. Ústavní soud je podle čl. 83 Ústav y ČR soudním orgánem ochrany ústavnosti a tato činnost není zaměřena na eventuální porušení běžných práv fyzických nebo právnických osob chráněných např. občanským soudním řádem , pokud takové porušení současně neznamená porušení základního práva nebo svobody zaručené ústavním zákonem či mezinárodní smlouvou podle čl. 10 Ústav y ČR. Ústavní soud se zabývá správností hodnocení důkazů obecnými soudy jen tehdy, pokud zjistí, že v řízení před nimi byly porušeny ústavní procesní principy, zejména pak tzv. právo na spravedlivý proces ve smyslu čl. 36 odst. 1 a 2, čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobo d a čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. Jinak nepřikročuje k hodnocení důkazů obecnými soudy, a to ani tehdy, kdyby se s takovým hodnocením sám neztotožňoval (srov. např. nález
sp. zn. III. ÚS 23/93
).
Jestliže se namítá porušení čl. 36 Listiny základních práv a svobo d, pak je si třeba z obecného pohledu uvědomit, že rozsah práva na spravedlivý proces, jak vyplývá z Listiny základních práv a svobo d, jakož i z Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, není možné vykládat tak, jako by se garantoval úspěch v řízení, tj. že by jednotlivci bylo zaručováno přímo a bezprostředně právo na rozhodnutí, podle jeho názoru odpovídající skutečným hmotněprávním poměrům. Právo na spravedlivý proces znamená zajištění práva na spravedlivé občanské soudní řízení, v němž se uplatňují všechny zásady správného soudního rozhodování podle zákona a v souladu s ústavními principy. Není ani úkolem Ústavního soudu napravovat situaci, kdy stěžovatel v řízení neunesl důkazní břemeno.
Soudní moc, tak jak je konstituována Ústavo u ČR, je svěřena soudům především k tomu, aby ony zákonem stanoveným způsobem poskytovaly ochranu právům (čl. 90 odst. 1 ), přičemž soudce je při výkonu své funkce nezávislý a nestranný (čl. 82 odst. 1 ). Důsledkem nezávislosti soudcovské moci je mimo jiné i to, že obecné soudy jsou při zjišťování skutkového stavu věci vázány toliko zákonem (čl. 95 odst. 1 ), v daném případě - co do důkazní stránky věci - ustanoveními občanského soudního řádu . Pokud jde o dokazování v civilním soudním řízení, občanský soudní řád hovoří o právu vyjádřit se k návrhům na důkazy a ke všem důkazům, které byly provedeny ( 123), stvrzuje zásadu tzv. volného hodnocení důkazů ( 132) a především však stanoví, že soud sám rozhoduje, které z navrhovaných důkazů provede ( 120).
Ústavní soud v postupu soudů namítané porušení čl. 36 Listiny základních práv a svobo d ani čl. 90 Ústav y ČR neshledal a musel proto považovat návrh ústavní stížnosti za zjevně neopodstatněný.
Soudce zpravodaj proto mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení usnesením podle ustanovení 43 odst. 1 písm. c) zákona č. 182/1993 Sb. , o Ústavním soudu, návrh odmítl.
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
V Brně dne 31. března 1998 JUDr. Vladimír Paul
soudce Ústavního soudu