Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

I.ÚS 120/97

ČESKÁ REPUBLIKA

USNESENI

Ústavního soudu České republiky

Ústavní soud rozhodl v právní věci navrhovatele D.Z., zastoupeného JUDr. J.N., o ústavní stížnosti proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 7. 1. 1997, sp. zn. , o finanční náhradu podle , za účasti Městského soudu v Praze jako účastníka řízení a vedlejšího účastníka Ministerstva financí České republiky, P., takto:

Návrh se odmítá.

Odůvodnění:

Svou ústavní stížností napadl navrhovatel usnesení Městského soudu v Praze ze dne 7. 1. 1997, sp. zn. , jímž bylo potvrzeno usnesení Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 9. 9. 1996, sp. zn. . Soud prvého stupně zastavil řízení ohledně žaloby navrhovatele o poskytnutí finanční náhrady dle s tím, že po právní moci soudního usnesení bude věc postoupena Ministerstvu financí ČR jako orgánu věcně příslušnému. Toto

1

rozhodnutí soudu prvého stupně bylo v odvolacím řízení potvrzeno Městským soudem v Praze jako věcně správné.

Právní podstata ústavní stížnosti spočívá v polemice navrhovatele se závěry obecných soudů ohledně vyslovení nedostatku pravomoci soudů pro projednání jím vyvolaného řízení o finanční náhradu podle Navrhovatel chápe postup obecných soudů jako účelový, protože soudy jako orgány ochrany práv a oprávněných zájmů účastníků mají podle jeho názoru chránit tato práva účastníků a nikoli se snažit své rozhodovací pravomoci zbavit. Podle navrhovatele obecné soudy svým rozhodnutím o zastavení řízení porušily jeho základní práva vyplývající z článků 36 odst. 1 a 38 odst. 2 d (dále jen " "). Navrhovatel tedy dovozuje, že mu bylo odepřeno právo domáhat se jeho práva u soudu, kde jeho nárok nebyl projednán bez zbytečných průtahů, neboť po 5 letech nedosáhl ve věci žádného výsledku. V této souvislosti připomíná, že svých nároků se začal domáhat u Ministerstva financí ČR v únoru 1992.

Navrhovatel poukazuje v ústavní stížnosti na to, že je jedinou oprávněnou osobou ve smyslu příslušných ustanovení , v platném znění. Majetek jeho zemřelého otce PhMr. D.Z. byl konfiskován podle dekretu prezidenta republiky č. 108/1945 Sb. Polovina nemovitostí, dříve náležejících jeho matce M.Z., přešla na stát vyvlastněním bez vyplacení náhrady. K naturální restituci nedošlo, protože část pozemku je zastavěna pozemní komunikací, zbytek tvoří část parku a z toho důvodu nelze nemovitost podle vydat. Navrhovatel proto uplatnil 3. 2. 1992 své nároky na finanční náhradu za nemovitosti u vedlejšího účastníka. Vedlejším účastníkem byl vyzván k odstranění neúplnosti dokladů k prokázání nároku. Navrhovatel označil tento postup jako "šikanozní Proto navrhovatel vyčkal šestiměsíční lhůty a po jejím uplynutí uplatnil dne 6. 8. 1992 žalobu u obecného soudu, která skončila výrokem o zastavení řízení, jak uvedeno shora.

2

Výkonná moc podle názoru navrhovatele vystoupila vůči němu s nebývalou arogancí, neboť mu vytkla údajně nesprávný postup při uplatnění nároku a neúplnost dokladů, avšak dosud mu nebylo sděleno, který doklad k likvidaci nároků je postrádán.

V písemném vyjádření Ministerstvo financí ČR navrhuje zamítnout ústavní stížnost, neboť problém případu tkví v tom, že advokát navrhovatele s vedlejším účastníkem jako zmocněným orgánem nespolupracuje, a proto se nelze bez jeho pomoci dopracovat k objektivnímu rozhodnutí, tj. nárok zamítnout či v kladném případě poskytnout finanční náhradu. Navíc se jedná o případ složitý tím, že polovina nemovitosti byla konfiskována dle dekretu prezidenta republiky č. 108/1945 Sb., kde není prokázáno, zda lze postup považovat za zneužití dekretu, a tudíž zda lze převod na stát posoudit jako Druhá polovina nemovitosti přešla na stát vyvlastněním za řádně stanovenou náhradu, zde není dosud prokázáno, zda a proč nebyla náhrada poskytnuta, tedy zda je naplněna podmínka daná

Ústavní soud se seznámil s obsahem spisu Ministerstva financí ČR, č. j. 223/26132/97, z něhož je zřejmé, že žádost navrhovatele o finanční náhradu podle , o mimosoudních rehabilitacích, je v šetření, neboť dosud předložené doklady vykazují řadu nejasností. Z toho důvodu vedlejší účastník vyzval právního zástupce navrhovatele k předložení vyplněného formuláře žádosti, jakož i odstranění řady konkrétních nejasností (jméno matky navrhovatele J. či M., obsah čestného prohlášení ze dne 27. 11. 1991) a doložení úplného výpisu z pozemkové knihy. Právní zástupce navrhovatele byl rovněž požádán o zaslání řádné plné moci. Na tyto výzvy nebylo dosud ze strany navrhovatele reagováno.

V daném případě je třeba zdůraznit, že posláním ústavního soudu je ochrana

ústavnosti. Ústavní soud proto není oprávněn generelně zasahovat do jurisdikce

obecných soudů, není vrcholem jejich soustavy a nemůže si proto přisvojovat právo neomezeného přezkumného dohledu nad jejich činností s výjimkou ochrany ústavnosti.

Stěžovatelem tvrzené porušení článků 36 odst. 1 a 38 odst. 2 y

nemůže obstát, neboť ze strany obecných soudů nedošlo k odepření práva na

spravedlivý proces, ani nebyly shledány zaviněné průtahy při projednávání věci.

Závěry obecných soudů ohledně nedostatku jejich pravomoci k projednání

navrhovatelem vyvolaného řízení s odkazem na ustanovení jsou zcela správné. Navrhovatel si sám svou nečinností způsobil průtahy ve věci finanční náhrady podle zákona o mimosoudních rehabilitacích. Pokud by respektoval výzvy ze strany vedlejšího účastníka, které byly učiněny v souladu s ustanovením § a 9 , mohlo být v tomto řízení pokračováno a rozhodnuto. Obecné soudy správně dovodily, že šestiměsíční lhůta podle ustanovení , v platném znění, neběží, neboť navrhovatel dosud nereagoval na výzvu vedlejšího účastníka. V důsledku toho žaloba, kterou adresoval obecným soudům, je skutečně předčasná, neboť dosud neskončilo řízení u příslušného ústředního orgánu státní správy, jímž je v daném případě Ministerstvo financí ČR. Nedostatek pravomoci soudu náleží k procesním podmínkám řízení s neodstranitelným charakterem. Proto obecné soudy nemohly reagovat jinak než zastavit řízení, neboť soudnímu řízení mělo předcházet jiné řízení, a po právní moci usnesení o zastavení řízení správně věc postoupily příslušnému orgánu, v daném případě Ministerstvu financí ČR.

Vzhledem k tomu, že podstata ústavní stížnosti spočívá v polemice s právními závěry obecných soudů, zejména Městského soudu v Praze, nezbývá Ústavnímu soudu než přisvědčit správnosti závěrů dotčeného orgánu veřejné moci s poukazem na to, co uvedeno shora. Proto Ústavní soud návrh stěžovatele jako

4

zjevně neopodstatněný ve smyslu ustanovení , o Ústavním soudu, odmítl.

Poučení. Proti rozhodnutí Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně 31. března 1998

JUDr. Vladimír Klokočka, DrSc.

soudce Ústavního soudu