Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

II.ÚS 49/98

ČESKÁ REPUBLIKA

USNESENÍ

Ústavního soudu České republiky

Ústavní soud rozhodl v právní věci navrhovatele J.L., zastoupeného advokátem JUDr. J.B., o ústavní stížnosti proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 29. 10. 1997, sp. zn. , t a k t o :

Návrh se odmítá.

O d ů v o d n ě n í :

Stěžovatel se svým návrhem domáhal zrušení v záhlaví uvedeného rozsudku, potvrzujícího rozsudek Okresního soudu Praha-západ ze dne 30. 4. 1997, sp. zn. , kterým bylo určeno, že jeho bývalá manželka spolu se svým nynějším manželem (dále jen vedlejší účastníci) žili s jeho zemřelým bratrem v domě v D. nejméně po dobu 1 roku před bratrovou smrtí ve společné domácnosti a o společnou domácnost pečovali.

1

Napadeným rozsudkem byl dále uznán povinným zaplatit protistraně náklady řízení a uhradit svědečné.

Stěžovatel ve své ústavní stížnosti uvádí, že nesouhlasí se závěry soudu a s provedeným dokazováním, neboť ani za doby trvání jeho manželství společnou domácnost s bratrem nevedli a nebylo tomu tak ani poté, co se on z bytu odstěhoval.

Soudy dle jeho názoru přehlédly, že občanské řízení je ovládáno zásadou projednací, dle které tvrdit skutečnosti a navrhovat důkazy je zásadně věcí účastníků a je věcí žalobce, aby unesl povinnost tvrzení. Bývalá manželka ani její nynější manžel ve výpovědích nebo v žalobě neuvedli, že by dávali s jeho bratrem peníze dohromady tak, aby z toho mohl vyplynout závěr, že spolu vedli společnou domácnost, důkazní řízení proto ani nebylo zaměřeno na tuto otázku a proto se stěžovatel na tuto věc ani žádných svědků neptal. Žalobci si své pochybení uvědomili teprve v řízení před odvolacím soudem a začali uvádět jiné okolnosti než v předchozím řízení, to však nemění nic na tom, že neunesli povinnost tvrzení a proto vzhledem k neunesení této povinnosti veškeré skutečnosti ani nemohly být předmětem dokazování. Soudy tak porušily ustanovení § , 120, 132 , současně i ustanovení , čímž došlo k porušení y a d (dále jen " ").

Ústavní soud přezkoumal stížnost spolu s připojeným spisem Okresního soudu Praha-západ, sp. zn. , a dospěl k závěru, že návrh není důvodný.

2

Ústavní soud již v řadě svých předchozích rozhodnutí vyslovil, že není běžnou třetí instancí v systému všeobecného soudnictví, není soudem nadřízeným obecným soudům a jakožto orgán ústavnosti je oprávněn do jejich rozhodovací pravomoci zasahovat pouze za předpokladu, že tyto soudy nepostupují v souladu s principy obsaženými v hlavě páté y.

Podstatou ústavní stížnosti je nesouhlas s právními názory, ke kterým soudy dospěly na základě provedeného dokazování, a nesouhlas se zhodnocením skutkového stavu. Z ústavního principu nezávislosti soudů ( y ČR) vyplývá též zásada volného hodnocení důkazů ( ), jestliže tedy obecné soudy při svém rozhodování respektují podmínky zakotvené v , nespadá do pravomoci Ústavního soudu "hodnotit" hodnocení důkazů obecnými soudy.

Uvedené se plně vztahuje i na projednávanou věc. Obsah spisu nasvědčuje tomu, že obecné soudy při rozhodování o návrhu na určení ve smyslu (tj. při zjišťování, zda navrhovatelé - nyní vedlejší účastníci - žili po dobu 1 roku před smrtí zůstavitele ve společné domácnosti) postupovaly v souladu s , neboť provedly rozsáhlé dokazování, zejména pečlivým výslechem řady svědků, a dospěly k závěru, že navrhovatelka, která vedla v předmětném domě domácnost spolu se svým prvním manželem - nyní stěžovatelem, po dobu 30 let pečovala i o již zemřelého otce stěžovatele a o jeho svobodného bratra. Poté, co si stěžovatel našel jinou partnerku a domácnost definitivně opustil, zůstala v domě bydlet se svým švagrem, se kterým vedla společnou domácnost, kdy mu prala, vařila a společně hradili náklady na domácnost. Následně po sňatku se svým nynějším manželem - druhým navrhovatelem - se tento se souhlasem zůstavitele do domu nastěhoval a společnou domácnost ve smyslu vedli s bratrem stěžovatele oba navrhovatelé.

Oproti tvrzení stěžovatele, uvedenému v ústavní stížnosti, Ústavní soud ze spisu Okresního soudu Praha-západ zjistil, že soudy se otázkou společného financování nákladů na domácnost zabývaly, navrhovatelé se k této věci vyjádřili a stěžovatel měl možnost během soudního řízení klást otázky jak navrhovatelům, tak svědkům, případně učinit návrhy na doplnění dokazování. Soudy svá rozhodnutí v souladu s ustanovením také řádně odůvodnily, uvedly, o které důkazy opřely svá skutková tvrzení, jakými úvahami se při hodnocení důkazů řídily a které právní předpisy pro posouzení skutkového stavu aplikovaly.

Ze shora uvedených důvodů a vzhledem k tomu, že nebylo shledáno nic, co by nasvědčovalo porušení principů upravených v hlavě páté y, nezbylo Ústavnímu soudu, který je orgánem ochrany ústavnosti, než návrh dle , odmítnout jako návrh zjevně neopodstatněný.

JUDr. Iva Brožová

V Brně dne 23. 3. 1998 soudkyně Ústavního soudu