Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

II.ÚS 247/97

Ústavní soud rozhodl v právní věci navrhovatele P.S., zastoupeného advokátem JUDr. R.H., o ústavní stížnosti proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 3, sp. zn. , ze dne 27. 9. 1996, a rozsudku Městského soudu v Praze, sp. zn. , ze dne 28. 3. 1997, t a k t o:

Návrh se o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í

Navrhovatel se s odvoláním na porušení č1. 11 odst.1 d (dále jen " ") dovolával zrušení v záhlaví uvedených rozsudků, kterými byl zamítnut jeho návrh na vydání nemovitosti dle s odůvodněním, že k odnětí nemovitosti došlo na základě , což dále znamená, že se žalobce měl domáhat vydání dle S tímto závěrem stěžovatel nesouhlasí, neboť tomu brání ustanovení Dále stěžovatel dovozuje, že nevztahuje-li se na danou problematiku zák. č.

, ačkoliv vzhledem k dikci tohoto zákona bylo nepochybně úmyslem zákonodárce, aby tomu tak bylo, je potom logické a nutné zabývat se myšlenkou, který zákon by mohl tuto problematiku upravovat. Protože je bez diskuze, uvádí dále stěžovatel, že odejmout vlastnické právo státní mocí a tento fakt odůvodnit zlomkem reálné hodnoty věci je v rozporu s lidskými právy a obecnou morálkou, jde o situaci definovanou v Tento zákon okruh problematiky, na kterou se vztahuje, vymezuje negativně, tedy tím způsobem, že se nevztahuje na ty případy, které jsou upraveny zvláštním zákonem. Bylo by porušení rovnosti občanů před zákonem, pokud by pouze ta skutečnost, že k přechodu vlastnického práva na stát došlo podle vládního , měla vést k závěru, že takovou věc restituovat nelze. Stěžovatelův případ však žádným zvláštním zákonem upraven není a dle jeho názoru je tedy aplikovatelný

Ústavní soud přezkoumal ústavní stížnost a dospěl k závěru, že není důvodná. Z obsahu připojeného soudního spisu Obvodního soudu pro Prahu 3, sp. zn. , zjistil, že stěžovatel uplatnil u tohoto soudu restituční nárok, opírající se o , s tím, že vlastnictví k těmto nemovitostem sice přešlo na stát podle vládního , avšak že vzhledem k pouze symbolickému odškodnění z titulu smlouvy ze dne 28. 9. 1949, uzavřené mezi Velkou Británií a ČSR, nelze postupovat podle Obvodní soud napadeným rozsudkem stěžovatelův nárok zamítl s odůvodněním, že pokud došlo k odnětí věci podle vládního , vztahuje se na případ a nelze na projednávanou věc aplikovat Městský soud v Praze napadeným rozsudkem rozhodnutí soudu prvního stupně potvrdil a uvedl, že ustanovení je třeba rozumět nikoliv tak, že se v takovém případě na oprávněnou osobu tento zákon nevztahuje a je třeba užít zákona jiného, ale tak, že v případě vypořádání mezistátní dohodou nemůže devizový cizozemec nárok dle tohoto zákona úspěšně uplatnit, neboť se má za to, že již je

uspokojen. Dále městský soud dovodil, že oba restituční zákony upravují zcela samostatné okruhy následků majetkových křivd a způsoby jejich zmírnění, a nejde tudíž o vztah zákona speciálního k zákonu obecnému.

Ústavní soud přisvědčuje navrhovateli, že možnosti uplatňování případných nároků, které vyplynuly z majetkových křivd a jiných křivd, k nimž došlo v tzv. rozhodném období, jakož

i otázky postupu při uplatňování takových nároků, upravují především ustanovení , avšak pouze tehdy, nejde-li o případy, na něž se vztahuje zvláštní zákon, tedy i (srov. ). O takový případ však jde v projednávané věci, v níž vlastnictví k předmětným nemovitostem přešlo na stát podle vládního , o opatřeních týkajících se některých věcí užívaných organizacemi socialistického sektoru ( ). Jakkoliv a mají společné to, že jako restituční zákony směřují k odstranění následků majetkových křivd, nelze tento jejich vztah chápat jako vztah speciálního k obecnému, tedy tak, že by "doplňoval" i tam, kde případ evidentně spadá pod režim Stěžovatel se sám bez dalšího podřídil vylučujícím účinkům ustanovení a "opustil" režim tohoto zákona, ačkoliv současně tvrdí, že poskytnutí odškodnění je natolik symbolické, že se již vymyká pojmu "zmírnění následků majetkových křivd" ( ). Jinými slovy, stěžovatel měl volit cestu, spadající pod režim , a v tomto řízení s poukazem na účel tohoto zákona prosazovat svůj restituční nárok. Neučinil-li tak, nemůže již sledovaného cíle dosáhnout dle

Závěrem Ústavní soud uvádí, že ústavní stížnost je taktéž neopodstatněná z toho důvodu, že se stěžovatel dovolává ochrany u Ústavního soudu s odvoláním na porušení vlastnického práva, chráněného y; ačkoliv Ústavní soud již v řadě

případů konstatoval, y chrání vlastnické právo již existující, konstituované a nikoliv tvrzený nárok na ně.

Ze shora uvedených důvodů je zřejmé, jde o ústavní stížnost zjevně neopodstatněnou a proto Ústavnímu soudu nezbylo než ústavní stížnost odmítnout dle ustanovení

P o u č e n í: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.

JUDr. Iva Brožová

V Brně dne 24. 3. 1998 soudkyně Ústavního soudu