Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
30781.html
HTML · 0 B
No categories available
IV.ÚS 447/97
ČESKÁ REPUBLIKA
USNESENÍ
Ústavního soudu České republiky
Ústavní soud rozhodl ve věci ústavní stížnosti M.Š., zastoupené advokátem JUDr. B.G., proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 22. 9. 1997, sp. zn. 18 Co 573/97 , ve spojení s rozsudkem Okresního soudu Plzeň jih ze dne 4.7.1997, sp. zn. 6 C 136/96 -70,
takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Ústavnímu soudu byla dne 27. 11. 1997 doručena včas podaná ústavní stížnost, která směřuje proti výše uvedeným rozhodnutím v právní věci o zaplacení Kč 48 539,- s přísl. s tvrzením, že odporují čl. 95 odst. 1 Ústavy České republik y a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobo d.
Podstatou ústavní stížnosti je námitka stěžovatelky, že soudy při svém rozhodování neměly přihlížet k čl. 19 odst. 5 Stanov M., ve kterém je uvedeno, že přesahuje-li vypořádací podíl, na jehož výplatu má člen družstva v případě ukončení členství v družstvu právní nárok částku Kč 5 000,-, je částka přesahující Kč 5 000,- splatná teprve po uplynutí 10 let od schválení roční uzávěrky za rok, v němž
zaniklo členství bývalého člena v družstvu, a to ve splátkách, jejichž výši určí každoročně členská schůze, neboť svou krajní neurčitostí odporuje dobrým mravům ve smyslu § 3 občanského zákoníku . Soudy měly proto podle stěžovatelky k této skutečnosti přihlédnout a postupovat podle § 232 -234 obchodního zákoníku.
Podle čl. 83 ústavy České republik y je Ústavní soud orgánem ochrany ústavnosti. Proto předmětem ústavní stížnosti může být jen případná neústavnost postupu, jímž soudy hodnocení důkazů provedly, tedy neústavnost procesu, jímž soudy dospěly ke skutkovým a právním závěrům ve věci.
Po posouzení obsahu ústavní stížnosti lze konstatovat, že stěžovatelka blíže neodůvodnila, v čem spočívá tzv. neústavnost postupu obecných soudů, naopak je zřejmé, že nesouhlasí se skutkovými a právními závěry soudů obou stupňů. Odvolací soud v odůvodnění svého rozhodnutí nezpochybnil nárok stěžovatelky na úhradu vypořádacího podílu a jasně vyložil problematiku výpočtu a úhrady vypořádacího podílu ve vztahu k ustanovení § 233 obchodního zákoníku. Dále pak upozornil, že není oprávněn přezkoumávat stanovy družstva a zabývat se tím, zda část přijatých stanov odporuje dobrým mravům. Ústavní soud připomíná, že toto oprávnění náleží rejstříkovému soudu, který by měl zjišťovat, zda schválené stanovy mu předložené jsou v souladu se zákonem či nikoliv.
Skutečnost, že stěžovatelka má na zjištěný skutkový stav jiný právní názor, nelze považovat za neústavnost postupu obecných soudů. Z výše uvedených důvodů soudce zpravodaj rozhodl o ústavní stížnosti tak, že ji jako návrh zjevně neopodstatněný podle ustanovení § 43 odst. 1 písm. c) zákona č. 182/1993 Sb. , o Ústavním soudu, odmítl, a to mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků.
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné. V Brně dne 27. března 1998
JUDr. Pavel Varvařovský
soudce zpravodaj