Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

IV.ÚS 426/97

Ústavní soud rozhodl ve věci ústavní stížnosti M.H., zastoupeného advokátem JUDr. A.H., proti rozhodnutí o propuštění ze služebního poměru příslušníka Policie ČR - rozkazu ředitele Policie ČR ve věcech personálních č. 40 ze dne 19. 11. 1993,

takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Ústavnímu soudu byla dne 13. 11. 1997 doručena ústavní stížnost, která směřuje proti výše uvedenému rozhodnutí s tvrzením, že došlo k porušení a d (dále jen " "). Uvedené porušení spatřuje stěžovatel zejména ve skutečnosti, že předmětné rozhodnutí nerespektovalo příslušná ustanovení , o služebním poměru příslušníků Policie ČR, ve znění pozdějších předpisů, pokud jde o skončení služebního poměru a o doručené rozhodnutí. Za nejzávažnější pak stěžovatel považuje porušení zásady presumpce neviny garantované v y, neboť rozhodnutí o propuštění ze služebního poměru bylo vydáno v době, kdy pro tentýž skutek bylo proti němu vedeno trestní stíhání pro podezření z trestného činu zneužití pravomoci veřejného činitele podle trestního zákona. Rozsudkem Okresního soudu v Hradci Králové ze dne 18. 10. 1995, sp. zn. , však byl pro tento skutek zproštěn obžaloby. Stěžovatel dále uvádí, že proti uvedenému rozkazu podal dne 29.10.1996 odvolání, které však bylo rozhodnutím ředitele Policie ČR , ze dne 11. 12. 1996, č. 1293, zamítnuto jako podané opožděně. Proto se obrátil v rámci přezkumného řízení na Krajský soud v Hradci Králové, který rozsudkem ze dne 3. 10. 1997, č. j. -23, žalobu zamítl, neboť ji shledal opožděnou. Stěžovatel proto navrhuje, aby Ústavní soud vydal nález, kterým se zruší rozhodnutí ředitele Policie ČR č. 40 ze dne 19. 11. 1993.

Ve své ústavní stížnosti napadá stěžovatel pouze shora uvedené rozhodnutí, ačkoli na základě návrhu na přezkoumání rozhodnutí příslušných orgánů Policie ČR rozhodoval Krajský soud v Hradci Králové, jehož rozhodnutí je nepochybně tím pravomocným rozhodnutím, jež ústavní stížností musí být v prvé řadě napadeno [( a odst. 2 , o Ústavním soudu)]. Smyslem a funkcí ústavní stížnosti je totiž náprava zásahu orgánu veřejné moci do ústavně zaručených práv a svobod, ke které však nemůže dojít tak, že by z řízení o ústavní stížnosti bylo vyňato právě rozhodnutí o posledním prostředku, který zákon k ochraně práva poskytuje. Takový postup by byl nepochybně v rozporu s principem právní jistoty ( viz např. usnesení ze dne 15. 1. 1997,

sp. zn.

, publikované pod č. 2 Sbírky nálezů a usnesení Ústavního soudu ČR, svazek 7, str. 331).

Navíc je třeba podotknout, že stěžovatel, jak ostatně vyplývá z rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 3. 10. 1997, č. j. -23, opravné prostředky v obou případech podal opožděně. V této souvislosti soudce zpravodaj připomíná, že každý má možnost se domáhat svého práva na soudní ochranu, popř. jinou právní ochranu, tak jak má na mysli y, avšak toto právo ho nezbavuje povinnosti tak činit stanoveným postupem, v konkrétním případě využít práva podat v zákonné lhůtě opravné prostředky. Přijmout postup, který zvolil stěžovatel, by de facto znamenalo, že formou ústavní stížnosti by bylo možné obejít řádné opravné prostředky, resp. zhojit jejich opožděné podání.

Všechny uvedené skutečnosti jsou podle názoru soudce zpravodaje natolik evidentní a pro rozhodnutí o ústavní stížnosti relevantní, že mu nezbylo, než ústavní stížnost podle ustanovení odmítnout, a to mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků.

Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.

V Brně dne 11. 3. 1998

JUDr.Pavel Varvařovský

soudce zpravodaj