Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

III.ÚS 6/98

ČESKÁ REPUBLIKA

USNESENÍ

Ústavního soudu České republiky

Ústavní soud ČR rozhodl ve věci M.H., zastoupeného advokátkou JUDr. M.K., takto:

Návrh se odmítá.

Odůvodnění :

Navrhovatel podal dne 6. 1. 1998 ústavní stížnost, která byla doručena Ústavnímu soudu dne 8. 1. 1998. Vzhledem k tomu, že podaný návrh nesplňoval náležitosti stanovené , o Ústavním soudu, pro návrh na zahájení řízení o ústavní stížnosti, byl navrhovatel vyzván k odstranění vad podání ve lhůtě k tornu určené. Z doplněného podání navrhovatele ze dne 7. 2. 1998, doručeného Ústavnímu soudu dne 9. 2. 1998 vyplynulo, že ústavní stížnost směřuje proti rozsudku Vrchního soudu v Praze, čj. , ze dne 30. 8. 1995, jímž byl zrušen rozsudek Městského soudu v Praze, čj. , ze dne 2. 9. 1994 a vydáno nové rozhodnutí ve věci samé. Podle názoru navrhovatele byla uvedeným rozsudkem Vrchního soudu v Praze porušena jeho základní práva zakotvená v a v d.

Pro podání návrhu na zahájení řízení o ústavní stížnosti stanoví podmínky, které musejí být splněny proto, aby řízení mohlo být zahájeno. Jednou ze stanovených podmínek je i včasnost podání návrhu, která je stanovena v cit. zákona tak, že ústavní stížnost lze podat ve lhůtě 60 dnů. Uvedená lhůta počíná dnem, kdy nabylo právní moci rozhodnutí o posledním prostředku, který zákon k ochraně práva poskytuje. Pokud je ústavní stížnost podána

1 .

po uvedené lhůtě, musí Ústavní soud podle § 43 odst. 1 písm. b) cit. zákona návrh odmítnout jako opožděně podaný.

V předmětné věci ústavní stížnost směřuje proti rozsudku Vrchního soudu v Praze, který rozhodoval jako soud odvolací ve věci samé podle § 259 odst. 3 trestního řádu (dále jen "tr. ř.") na základě odvolání navrhovatele proti rozsudku soudu I. stupně. Odvolání proti rozsudku soudu I. stupně je posledním procesním prostředkem, který tr. ř. navrhovateli k ochraně jeho práva poskytuje ve smyslu Navrhovatel sám ve svém podání uvedl, že byl odvolacím soudem poučen o tom, že proti rozhodnutí odvolacího soudu není odvolání přípustné. Navrhovatel však podal Nejvyššímu státnímu zastupitelství ČR podnět ke stížnosti pro porušení zákona, který byl Ministerstvem spravedlnosti odložen vzhledem k tomu, že nebyly shledány důvody pro jeho podání. Vzhledem k podmínce stanovené v , je však nutno uvést, že v tr. ř. upravená stížnost pro porušení zákona není procesním prostředkem, který je zákonem poskytnut navrhovateli k ochraně jeho práva. Stížnost pro porušení zákona je procesním prostředkem poskytnutým zákonem ministru spravedlnosti ČR, jeho použití není závislé na vůli navrhovatele samotného.

Jestliže podle , lze ústavní stížnost podat ve lhůtě 60 dnů od rozhodnutí o posledním prostředku, který zákon poskytuje navrhovateli k ochraně jeho práva, je nutno v předmětné věci za takový prostředek považovat odvolání a lhůta pro podání ústavní stížnosti počíná běžet dnem právní moci rozhodnutí o odvolání. Rozsudek Vrchního soudu v Praze nabyl právní moci dne 30. 8. 1995 a tímto dnem počala běžet lhůta pro podání ústavní stížnosti. Vzhledem k tomu, že ústavní stížnost byla podána až dne 6. 1. 1998, je zcela zřejmé, že byla podána po lhůtě pro její podání stanovené.

Na základě výše uvedených skutečností nezbylo Ústavnímu soudu než návrh na zahájení řízení o ústavní stížnosti podle odmítnout jako návrh podaný po lhůtě stanovené pro jeho podání cit. zákonem.

P o u č e n í: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.

JUDr.Vladimír JURKA V Brně dne 4. března 1998

soudce Ústavního soudu ČR