Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

III.ÚS 401/97

ČESKÁ REPUBLIKA

USNESENI

Ústavního soudu České republiky

Ústavní soud rozhodl ve věci ústavní stížnosti stěžovatelů ing. M. a N.V., obou zastoupených advokátem JUDr. S.K., proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 5. 8. 1997, sp. zn. , a rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne 19. 5. 1995, sp. zn. , mimo ústní jednání dne 24. 2. 1998 soudcem zpravodajem JUDr. Vlastimilem Ševčíkem, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

Včas podanou ústavní stížností napadli stěžovatelé pravomocný rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne 19. 5. 1995, a rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 5. 8. 1997 (vydaný soudem I. stupně ve věci ), a tvrdili, že těmito rozhodnutími obecné soudy, jako orgány veřejné moci, porušily jejich ústavně zaručená základní práva plynoucí z a odsí. 1 d; aniž by však svá tvrzení blíže rozvedli, zejména pak v tom, čím k porušení zmíněných práv konkrétně mělo dojít, poukázali na to ve své bytové věci, že "v žádném směru nezapříčinili důvod k podání výpovědi, že takovýto důvod neexistuje a nikdy neexistoval" a že pokud obecné soudy založily svá rozhodnutí na znaleckém posudku ing. H., jde o rozhodnutí podložené nedostatečně či

1

Za této situace proto nezbylo než ústavní stížnost stěžovatelů posoudit jako zjevně neopodstatněnou a jako o takové o ní rozhodnout odmítavým výrokem [ ], když zjevnost její neopodstatněnosti plyne nejen ze samotných zcela kusých důvodů samotné ústavní stížnosti, ale, a to především, z konstantní judikatury Ústavního soudu, jak na ni bylo již příkladmo poukázáno.

Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné ( ).

V Brně dne 24. 2. 1998

JUDr. Vlastimil Ševčík soudce Ústavního soudu ČR

-63