Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

III.ÚS 471/97

ČESKÁ REPUBLIKA

USNESENI

Ústavního soudu České republiky

Ústavní soud ČR rozhodl ve věci ústavní stížnosti K.P., zastoupeného advokátkou JUDr. Z.J.,

takto:

Návrh se odmítá.

Odůvodnění

Navrhovatel podal osobně dne 15. 12. 1997 ústavní stížnost, která směřuje proti rozsudku Krajského soudu v Brně, čj. , ze dne 22. 10. 1997, ve spojení s rozsudkem Okresního soudu ve Vyškově, čj. -70, ze dne 3. 9. 1996. Podle názoru navrhovatele bylo napadeným rozsudkem Krajského soudu v Brně porušeno jeho základní právo zakotvené v a v d (dále jen " ").

Podmínky pro zahájení řízení o ústavní stížnosti před Ústavním soudem jsou upraveny a jednou z nich je i tzv. přípustnost konkrétního návrhu. Podle ust. cit. zákona je ústavní stížnost nepřípustná, jestliže navrhovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje. Lhůta pro podání ústavní stížnosti pak počíná dnem, kdy nabylo právní moci rozhodnutí o posledním opravném prostředku, který zákon k ochraně práva poskytuje. Za procesní prostředek k ochraně práva se nepovažuje pouze návrh

1

na povolení obnovy řízení. Vzhledem k tomu, že nerozlišuje mezi řádnými či mimořádnými opravnými prostředky, je nutno mezi procesní prostředky poskytnuté k ochraně práva řadit i dovolání.

Dovoláním však lze napadanou pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu jen tehdy, jestliže to zákon připouští. V a 238a (dále jen " ') jsou podmínky přípustnosti dovolání formulovány takovým způsobem, že přípustnost nebo nepřípustnost dovolání je nesporná, a proto z hlediska přípustnosti ústavní stížnosti je posledním procesním prostředkem k ochraně práva užití tohoto dovolání. Stejná situace je v případě, kdy odvolací soud podle ve výroku rozhodnutí vyslovil, že dovolání je přípustné, protože jde o rozhodnutí po právní stránce zásadního významu. I v tomto případě z hlediska přípustnosti ústavní stížnosti je posledním procesním prostředkem k ochraně práva, který musí být vyčerpán, než je ústavní stížnost podána, opět dovolání. Naproti tomu dovolání pro vady uvedené v je přípustné jen tehdy, jestliže rozhodnutí odvolacího soudu je takovou vadou skutečně postiženo. V tomto případě, pokud odvolací soud zjisti, že odvolání nebylo postiženo namítanou vadou, dovolání odmítne, což znamená, že ve svém důsledku dovolání nebylo přípustné a z hlediska podané ústavní stížnosti posledním procesním prostředkem k ochraně práva bylo odvolání. Obdobná situace nastává v případě, kdy odvolací soud návrhu účastníka na vyslovení přípustnosti dovolání nevyhověl, ale účastník přesto dovolání podal. Pak ve smyslu ust. je dovolání přípustné, pokud dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam. Jestliže však dovolací soud dospěje k opačnému závěru a dovolání odmítne, pak dovolání přípustné nebylo a z hlediska podání ústavní stížnosti bylo posledním procesním prostředkem k ochraně práva již podané odvolání.

V předmětné věci rozhodl odvolací soud tak, že ve výroku I. odvolací řízení ohledně odvolání odpůrce zastavil, ve výroku II. rozsudek, soudu I. stupně, jímž byla odpůrci uložena povinnost zaplatit navrhovateli částku 42 509,- Kč, změnil tak, že návrh v tomto rozsahu zamítl. Ve výroku III. odvolací soud potvrdil rozsudek soudu I. stupně o zamítnutí návrhu, aby odpůrci byla uložena povinnost zaplatit navrhovateli částku 339 220,- Kč. Z uvedeného vyplývá, že ve výroku II. odvolací soud změnil rozsudek soudu I. stupně ve věci samé, čímž je dána přípustnost dovolání proti rozsudku odvolacího soudu podle

Z hlediska přípustnosti ústavní stížnosti pak v návaznosti na výše uvedené je nutno konstatovat, že dovolání je v daném případě procesním prostředkem, který zákon navrhovateli poskytuje k ochraně jeho práva. Ze sdělení navrhovatele ze dne 2. 2. 1998 i ze sdělení Okresního soudu ve Vyškově ze dne 19. 2. 1998 jednoznačně vyplývá, že proti rozsudku odvolacího soudu, proti němuž směřuje přezkoumávaná ústavní stížnost, bylo navrhovatelem podáno dovolání. Na základě výše uvedených závěrů dovodil ústavní soud s odvoláním na ust. , že ústavní stížnost je nepřípustná, protože navrhovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které zákon k ochraně jeho práva poskytuje.

Vzhledem k této situaci nezbylo Ústavnímu soudu než návrh na zahájení řízení o ústavní stížnosti podle odmítnout pro jeho nepřípustnost.

P o u č e n í: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.

V Brně dne 26. února 1998

JUDr.Vladimír JURKA

soudce Ústavního soudu ČR

3