Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

III.ÚS 437/97

ČESKÁ REPUBLIKA

USNESENI

Ústavního soudu České republiky

Ústavní soud rozhodl ve věci ústavní stížnosti stěžovatelů L.P., ing. R.P., J.K., všech zastoupených advokátem JUDr. B.B., proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 4. 9. 1997, sp. zn. , a rozsudku Okresního soudu v Jičíně ze dne 19. 6. 1996, sp. zn. , mimo ústní jednání dne 12. 2. 1998 soudcem zpravodajem JUDr. Vlastimilem Ševčíkem, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

Ústavní stížností, podanou za splnění podmínek vyžadovaných zákonem ( , ), domáhají se stěžovatelé vydání nálezu, jímž by bylo vysloveno, " že byla porušena jejich základní práva a svobody zaručené u a d (v článcích, které podrobně rozvedli) a navrhli, aby dnem určeným Ústavním soudem bylo zrušeno ustanovení , 2 , o mimosoudních rehabilitacích, ve znění zákonů jej měnících a doplňujících, v první větě slovo fyzická", a konečně se domáhají výroku, že "dnem určeným Ústavním soudem začíná lhůta 6 měsíců podle a téhož zákona". Svoji ústavní stížnost stěžovatelé odůvodňují

1

tvrzením, že napadenými rozsudky byla porušena jejich ústavně zaručená základní práva a

svobody, zejména a 10 y a kromě toho též základní práva a svobody obsažená v d, a to v jejich , 3, 4 a 11 odst. 1.

Posléze pak stěžovatelé v ústavní stížnosti tvrdí, že napadenými rozsudky, kterými nebylo vyhověno jejich restitučnímu nároku na vydání nemovitostí, popsaných v žalobním návrhu a označených jako "A.P ", byl v podstatě potvrzen nerovnoprávný stav úpravy restitucí majetku pro subjekty označované jako fyzické osoby a subjekty označované jako organizace.

Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

Z předloženého rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 4. 9. 1997 (sp. zn. ) vyplývá, že tento rozsudek byl vydán věcně i místně příslušným obecným soudem a byl jím potvrzen rozsudek Okresního soudu v Jičíně ze dne 19. 6. 1996 (sp. zn. ), jímž byl zamítnut jednak návrh stěžovatelů na vydání domu č. 400 a souvisejících pozemků, na kterých byl vybudován P. v N.P. a jednak též návrh na vydání předběžného opatření, jímž by žalovanému bylo uloženo nepokračovat v privatizačním řízení do doby pravomocného skončení řízení ve věci vydání požadovaného majetku. Krajský soud se v odůvodnění svého rozsudku dostatečně vypořádal s odvolacími námitkami a nadto doplnil dokazování výpisem z firemního rejstříku někdejšího Krajského soudu v Jičíně (z knihy Sp 1/105), ze kterého mimo jiné zjistil, že P. v N.P., byl do obchodního rejstříku zapsán dne 22. 6. 1872, ve v1. č. 107, jako akciová společnost, a tím vyvrátil námitku stěžovatelů, že posuzovaný P. akciovou společností nebyl.

Ústavní soud jíž dříve ve své judikatuře vyložil, za jakých okolností je oprávněn zasahovat do rozhodovací činnosti soudů obecných, a proto postačí stěžovatele na tuto judikaturu odkázat (viz Ústavní soud České republiky: Sbírka nálezů a usnesení - svazek 1 až 7, Praha) a jen stručně připomenout, že Ústavní soud, jako orgán ochrany ústavnosti, stojící mimo soustavu soudů obecných ( úst. ), je oprávněn zasáhnout do jurisdikce obecných soudů pouze tehdy, jestliže tyto soudy nepostupují v souladu s d, zejména pak s obsahem její hlavy páté, a jestliže tak svým postupem porušují zásady spravedlivého procesu. Respektují-li obecné soudy ve své

2

rozhodovací činnosti jak podmínky dané procesními předpisy (v posuzované věci ), tak kautely plynoucí z ústavního pořádku republiky, nespadá do pravomoci Ústavního soudu rozhodnutí obecných soudů přezkoumávat (k tomu srov. např.

in Ústavní soud České republiky: Sbírka nálezů a usnesení - svazek 3., č. 5, vydání 1. Praha,1995).

V posuzované ústavní stížnosti Ústavní soud neshledal, že by postupem obecných soudů došlo k jinému porušení ustanovení hlavy páté d, než tvrdili stěžovatelé; v tom, že krajský soud rozhodl v neprospěch stěžovatelů nelze spatřovat porušení jejich ústavně zaručených základních práv, zejména jestliže jimi napadené rozhodnutí je náležitě a vyčerpávajícím způsobem zdůvodněno ( ).

Ústavní stížnost stěžovatelů je proto zjevně neopodstatněná a její zjevná neopodstatněnost plyne jak z povahy důvodů, uvedených stěžovateli v ústavní stížnosti, tak z ustálené judikatury Ústavního soudu, jak na ni bylo poukázáno.

Nezbylo proto, než o posuzované ústavní stížnosti rozhodnout, jak z výroku tohoto usnesení je patrno [ ].

Ústavní stížnost stěžovatelů byla spojena s návrhem na zrušení části ustanovení a 2 , o mimosoudních rehabilitacích, v platném znění, vypuštěním slova "fyzická" z textu zákonného ustanovení [ust. ]; jelikož samotná ústavní stížnost byla shledána zjevně neopodstatněnou, a jako taková byla odmítnuta, nebylo možno o tomto dalším návrhu stěžovatelů na zrušení části zákona dále rozhodovat ( ).

Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné ( ).

V Brně dne 12. 2. 1998

JUDr. Vlastimil Ševčík soudce Ústavního soudu ČR