Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

III.ÚS 320/97

ČESKÁ REPUBLIKA

USNESENI

Ústavního soudu České republiky

Ústavní soud rozhodl ve věci ústavní stížnosti stěžovatele P.B., zastoupeného advokátem JUDr. M.K., proti usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 9. července 1997 (sp. zn. ), mimo ústní jednání dne 12. 2. 1998 soudcem zpravodajem JUDr. Vlastimilem Ševčíkem, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

Ústavní stížností, podanou včas ( ) a za podmínek stanovených zákonem ( , , ), napadl stěžovatel pravomocné usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 9. července 1997 (ve věci ) a tvrdil, že tímto rozhodnutím obecný soud jako soud stížnostní porušil jeho ústavně zaručená základní práva, daná d ( , 8, 36, 37 odst. 3 a č1. 38 odst. 2), a to tím, že - ačkoli je ve vazbě po dobu delší tří let - zamítl jeho stížnost proti rozhodnutí soudu nižšího stupně (Vrchního soudu v Olomouci), jímž vyšetřovací vazba v jeho trestní věci byla opětně prodloužena (do 1. listopadu 1997); odmítaje důvody obecných soudů vyložené jimi v jím napadených rozhodnutích, na jejichž základě má být i nadále ve

1

vyšetřovací vazbě držen, navrhl, aby jak rozhodnutí stížnostního soudu, tak i rozhodnutí soudu nižšího stupně jemu předcházející, bylo nálezem Ústavního soudu zrušeno.

Podle odůvodnění ústavní stížností dotčených rozhodnutí shledaly obecné soudy zákonné důvody pro vazbu stěžovatele [§ 67 písm. a), c) tr. ř.], který je stíhán pro podezření z rozsáhlé majetkové trestní činnosti (§ 250 odst. 1, 4 tr. z., spáchaný desíti skutky), jednak v tom, že povaha inkriminovaných trestných činů jako objektivní skutečnost si pro rozhodnutí věci, též s přihlédnutím k osobě stěžovatele, vyžaduje delší dobu, jednak, a to především - s odkazem na dosud získané poznatky stran osoby stěžovatele (jde o rakouského státního příslušníka, který je pro podezření z obdobného trestného činu stíhán i rakouskými orgány trestného stíhání) - nebezpečím zmaření účelu trestního stíhání jeho útěkem či skrýváním.

Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

I když lze přisvědčit námitce stěžovatele, že opomenutí účasti náhradního soudce (§ 147 odst. 1 tr. ř.) v několika týdenním hlavním líčení, které posléze bylo nutno pro náhlou indispozici soudkyně (přísedící) odročit, samo o sobě nelze přičítat k tíži stěžovatele, nelze na druhé straně přehlédnout závažnost jak posuzované trestní věci (celková škoda přes 2 miliony Kč), tak i další skutkové okolnosti zjištěné obecnými soudy; jestliže tedy tyto soudy shledaly u stěžovatele zákonné důvody jak pro vazbu útěkovou [ tr. ř.], tak pro vazbu předstižnou [ tr. ř.], nelze jejich závěrům v napadených rozhodnutích z ústavně právních hledisek nic podstatného vytknout, neboť osobní svoboda stěžovatele ( d) je rozhodnutími obecných soudů omezena důvodně a ve shodě se zákonem (dtto odst. 2) a zřejmé pochybení procesního soudu (viz shora) nad ostatními zákonnými důvody, jak obecnými soudy byly zjištěny, nepřevažuje; bylo proto shledat posuzovanou ústavní stížnost jako zjevně neopodstatněnou a jako o takové o ní rozhodnout odmítavým výrokem [ ].

Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné ( ).

V Brně dne 12. 2. 1998

JUDr. Vlastimil Ševčík

soudce Ústavního soudu

2