Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

III.ÚS 62/97

ČESKÁ REPUBLIKA

USNESENI

Ústavního soudu České republiky

Ústavní soud rozhodl ve věci ústavní stížnosti stěžovatele A.Ž., zastoupeného advokátkou JUDr. D.S., proti usnesení Městského státního zastupitelství v Praze ze dne 6. 11. 1996, sp. zn. , mimo ústní jednání dne 17. 2. 1998 soudcem zpravodajem JUDr. Vlastimilem Ševčíkem, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

Ústavní stížností domáhá se stěžovatel vydání nálezu, kterým by bylo rozhodnuto, že "usnesením Městského státního zastupitelství v Praze ze dne 6. 11. 1996 (sp. zn. ), jímž byla podle § 148 odst. 1 písm. b) tr. ř. zamítnuta jako opožděně podaná stížnost stěžovatele proti usnesení Obvodního státního zastupitelství pro Prahu 7 ze dne 9. 9. 1996 (sp. zn. ), jímž bylo podle § 159 odst. 1 tr. ř. odloženo jeho trestní oznámení na JUDr. T.S. pro podezření ze spáchání trestného činu zneužití pravomoci veřejného činitele podle § 158 odst. 1 písm. a) tr. zák., byl porušen zákon, neboť státní zástupce použil nepravdivé důvody, na základě kterých rozhodl v rozporu se skutečností, a tudíž i v rozporu s ustanovením § 174 odst. 1 tr. ř."; v závěru své ústavní stížnosti stěžovatel navrhl zrušení napadeného usnesení v celém jeho rozsahu.

1

V odůvodnění své ústavní stížnosti stěžovatel rozvedl důvody, pro něž ústavní stížnost podává; za stěžejní považuje to, že stížnost proti usnesení, kterým bylo odloženo jeho trestní oznámení na bývalého ministra ČSFR JUDr. T.S. pro podezření ze spáchání trestného činu zneužití pravomoci veřejného činitele [§ 158 odst. 1 písm. a) tr. zák.], podal řádně a včas, přesto však Městským státním zastupitelstvím v Praze byla tato stížnost [s odkazem na ustanovení § 148 odst. 1 písm. b) tr. ř.) zamítnuta jako podaná opožděně. S tímto stěžovatel nesouhlasí a tvrdí, že předmětnou stížnost podal v zákonné lhůtě a na podporu svého tvrzení podrobně rozvedl, kdy mu bylo napadené usnesení doručeno, a kdy proti němu stížnost podal; z těchto tvrzení pak vyvodil, že "postup orgánu veřejné moci je nezákonný".

Ústavní soud si vyžádal spisový materiál Obvodního státního zastupitelství pro Prahu 7 (sp. zn. ), ze kterého mimo jiné vyplývá, že napadené usnesení bylo stěžovateli doručeno dne 26. 10. 1996 a proti tomuto usnesení podal stěžovatel na poštovním úřadě v Z. stížnost dne 28. 10. 1996; Ústavnímu soudu byly dále předloženy y vztahující se k věci vedené pod sp. zn. a z napadeného usnesení Městského státního zastupitelství v Praze se podává, že v odůvodnění tohoto rozhodnutí Městské státní zastupitelství v Praze vychází z podkladů o doručení v jiné věci, a to věci vedené pod sp. zn. Zn 76/96.

Toto nedopatření však Městské státní zastupitelství v Praze samo napravilo usnesením ze dne 17. 3. 1997 (sp. zn. ), kterým povolilo stěžovateli, proti usnesení Obvodního státního zastupitelství pro Prahu 7 ze dne 9. 9. 1996 (sp. zn. ), navrácení lhůty k podání stížnosti (§ 61 odst. 3 tr. ř.), a současně zrušilo své usnesení (§ 61 odst. 2 tr. ř. per analogiam) ze dne 6. 11. 1996 (sp. zn. ), jímž zamítlo jako opožděně podanou stížnost oznamovatele proti shora citovanému usnesení [§ 148 odst. 1 písm. b) tr. ř.].

Z obsahu posléze označeného usnesení je patrno, že samotným orgánem veřejné moci došlo k nápravě způsobené nesprávnosti a že usnesení, proti němuž ústavní stížnost směřovala, bylo autoremedurou zrušeno; Ústavnímu soudu proto již nepřísluší přezkoumávat zákonnost postupu ústavní stížností dotčeného orgánu veřejné moci, včetně té okolnosti, zda k autoremeduře došlo ve shodě se zákonem.

Ústavní stížnost stěžovatele je proto zjevně neopodstatněná, neboť směřuje proti rozhodnutí, které bylo zrušeno samotným orgánem veřejné moci a proti neexistujícímu rozhodnutí není ústavní stížnost přípustná [ , f) ].

Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné ( ).

V Brně dne 17. 2. 1998

JUDr Vlastimil Ševčík soudce Ústavního soudu ČR