Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

I.ÚS 441/97

ČESKÁ REPUBLIKA

USNESENI

Ústavního soudu České republiky

Ústavní soud rozhodl dnešního dne soudcem JUDr. Vladimírem Paulem ve věci návrhu stěžovatele R.V., zastoupeného advokátem JUDr. V.D.,

t a k t o

Návrh ústavní stížnosti se o d m í t á.

O d ů v o d n ě n í.

Stěžovatel podal návrh na zahájení řízení před Ústavním soudem podáním ze dne 20. 11. 1997, označeným jako ústavní stížnost.

Stěžovatel v návrhu napadá rozsudek Krajského soudu v Ústí na Labem ze dne 11. 9. 1997, čj. - 20, kterým byl zamítnut návrh na přezkoumání rozhodnutí Finančního ředitelství v Ústí nad Labem v daňových věcech, a polemizuje v něm s předcházejícími správními akty finančních úřadů. V podrobnější argumentaci stěžovatel - kromě vlastní interpretace daňových předpisů - vesměs opakuje argumentací, kterou již uplatnil v

1

průběhu soudního řízení a se kterou se, jak vyplývá z odůvodnění rozhodnutí, soud uspokojivě vypořádal. Dovozuje pak, že uvedeným soudním rozhodnutím bylo porušeno jeho ústavní právo podle , a d.

Především je třeba konstatovat, že Ústavní soud není běžnou třetí instancí v systému všeobecného soudnictví, neposuzuje celkovou zákonnost vydaných rozhodnutí, ani nenahrazuje hodnocení důkazů svým vlastním hodnocením. Jeho úkolem jako soudního orgánu ochrany ústavnosti není zabývat se eventuálním porušením běžných práv fyzických nebo právnických osob chráněných obyčejnými zákony, pokud takové porušení současně neznamená porušení základního práva nebo svobody zaručené ústavním zákonem či mezinárodní smlouvou podle y ČR.

K námitce stěžovatele, že byla porušena jeho výše uvedená ústavní práva, je nutno uvést, že článek 1 i článek 4 odst. 1 d mají charakter základních, obecných ustanovení, jak ostatně napovídá název hlavy první d. Principy obsažené v těchto článcích se vztahují na všechna základní práva a svobody zahrnuté do d a jsou východiskem při jejich výkladu. Porušení těchto článků uvedené y proto samostatně zpravidla napadat nelze, vždy je nutno také uvést konkrétní základní právo nebo svobodu a tomu odpovídající ustanovení d, eventuálně mezinárodního dokumentu, jež mělo být porušeno. Tímto ustanovením je podle stěžovatele d.

Když namítané ustanovení. d uvádí, že daně mohou být ukládány na základě zákona, znamená to, že i způsob jejich výpočtu, vybírání atp. upravuje zákon. Pokud je tedy příslušná daň (hmotná stránka) i způsob jejího vyměření a vybírání (procesní stránka) stanoven zákonem, jde o úpravu provedenou způsobem ústavním.

2

základních práv a svobod pro zákonodárce v tomto směru nestanoví žádná další omezení. V souladu s tím ústavní soud neposuzuje zákonnost vydaných rozhodnutí, neboť to přísluší soudům obecným, pokud ovšem není porušeno nějaké další ústavně zaručené základní právo.

Stěžovatel porušení ústavních procesních práv v postupu soudu nenamítá a lze tedy mít za to, že obecný soud postupoval v souladu s příslušnými ustanoveními , jež upravují průběh řízení a do nichž se promítají principy upravené v d, jež Ústavní soud vždy sleduje. Pokud jde o zjišťování a hodnocení skutkového stavu a výklad jiných než ústavních předpisů a jejich aplikaci při řešení konkrétních případů - včetně vyslovování odpovídajících právních názorů - jedná se vesměs o samostatnou, nezávislou činnost obecných soudů. Ústavní soud tedy porušení procesních ani jiných ústavních práv namítaných stěžovatelem neshledal a musel dospět k závěru, že se jedná o návrh ústavní stížnosti- zjevně neopodstatněné.

Soudce zpravodaj proto mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků svým usnesením podle o Ústavním soudu, návrh odmítl.

Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.

V Brně dne 17. února 1998 JUDr. Vladimír Paul

soudce Ústavního soudu