Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

I.ÚS 435/97

ČESKÁ REPUBLIKA

Ústavního soudu České republiky

Ústavní soud rozhodl dnešního dne soudcem JUDr. Vladimírem Paulem ve věci návrhu stěžovatelky MUDr. J.J., zastoupené JUDr. V.R.,

t a k t o

Návrh ústavní stížnosti se o d m í t á

O d ů v o d n ě n í

Stěžovatelka podala návrh na zahájení řízení před Ústavním soudem podáním ze dne 17. 11. 1997 označeným jako ústavní stížnost.

Stěžovatelka v petitu ústavní stížnosti napadá rozsudek Krajského soudu v Plzni ze dne 15. 1. 1996, sp. zn. , kterým bylo potvrzeno zamítnutí návrhu týkajícího se povinnosti uzavřít dohodu o vydání nemovitosti. Lhůta k podání této ústavní stížnosti proti napadenému rozsudku již uplynula; jeho právní moc nastala dne 9. 2. 1996. Stěžovatelka se sice zmiňuje o rozhodnutí. Nejvyššího soudu ČR o dovolání, ale přímo je nenapadla, ani

1

v petitu v tom směru svůj požadavek neformulovala. Stěžovatelka ve svém podání polemizuje se závěry okresního a krajského soudu a vesměs opakuje argumentaci již uplatněnou v řízení u těchto soudů prvního i druhého stupně; sama pak především uvádí, že se jí nepodařilo jednoznačně prokázat, že R.W. jí odkázal sporné nemovitosti. Domnívá se však, že pravomocným rozsudkem krajského soudu bylo zasaženo do jejího práva vlastnit majetek podle d. Samotnému rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR o dovolání nic z hlediska ústavněprávního ani jiného nevytýká.

Ústavnímu soudu proto nezbylo než návrh akceptovat jako ústavní stížnost směřující proti rozhodnutí Krajského soudu v Plzni ze dne 15. 1. 1996, které nabylo právní moci dne 9. 2. 1996. S ohledem na skutečnost, že podle ustanovení , o Ústavním soudu, lze ústavní stížnost podat ve lhůtě šedesáti dnů (tj. do 8. 4. 1996), nemohl se Ústavní soud návrhem meritorně zabývat, neboť byl k poštovní přepravě předán až dne 17. 11. 1997, tj. opožděně.

Ústavní soud nicméně konstatuje, že i kdyby se danou věcí zabýval., pokud jde o namítané porušení vlastnického práva podle d, je třeba uvést, jak již učinil v řadě svých předchozích rozhodnutí, že d chrání toliko vlastnické právo skutečné, již existující, a nikoliv takové, které má teprve vzniknout nebo jehož povaha je sporná a probíhá soudní řízení. Navíc je třeba si uvědomit, že ústavně zaručeny rozsah práva na spravedlivý soudní proces není možné vykládat tak, jako by se garantoval úspěch v řízení, tj. že by jednotlivci bylo zaručováno přímo a bezprostředně právo na rozhodnutí, podle jeho názoru odpovídající skutečným hmotněprávním poměrům. To obzvláště platí v případě, kdy účastník v soudním řízení neunesl důkazní břemeno, což stěžovatelka připouští; Ústavní soud by nemohl takový nedostatek

zhojit. Právo na spravedlivý proces znamená zajištění práva na

2

spravedlivé občanské soudní řízení, v němž se uplatňují všechny zásady správného soudního rozhodování podle zákona a v souladu s ústavními principy.

Soudce zpravodaj proto mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením podle , o Ústavním soudu, návrh odmítl.

Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.

V Brně dne 17. února 1998 JUDr. Vladimír Paul soudce Ústavního soudu

3