Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

I.ÚS 369/97

ČESKÁ REPUBLIKA

USNESENI

Ústavního soudu České republiky

Ústavní soud rozhodl dnešního dne soudcem JUDr. Vladimírem Paulem ve věci návrhu stěžovatele K., zastoupeného advokátem JUDr. T.S.,

t a k t o

Návrh ústavní stížnosti se o d m í t á

O d ů v o d n ě n í.

Stěžovatel podal návrh na zahájení řízení před Ústavním soudem podáním ze dne 30. 9. 1997 označeným jako ústavní stížnost.

Stěžovatel v návrhu napadá rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 25. 6. 1997, čj. - 35, kterým byl zamítnut návrh na přezkoumání rozhodnutí Finančního ředitelství v O. ve věci daně z přidané hodnoty, a polemizuje v něm s předcházejícími správními akty finančních úřadů. V podrobnější argumentaci stěžovatel - kromě vlastní interpretace daňových předpisů - vesměs opakuje argumentaci, kterou již uplatnil v

1

průběhu soudního řízení a se kterou se, jak vyplývá z odůvodnění rozhodnutí, soud uspokojivě vypořádal. Dovozuje pak, že uvedeným soudním rozhodnutím bylo porušeno jeho ústavní právo podle (tj. právo na vlastnictví, resp. výběr daní a poplatků), (právo na řádný proces), ve spojení s , 3 a d.

Především je třeba konstatovat, že Ústavní soud není běžnou třetí instanci v systému všeobecného soudnictví, neposuzuje celkovou zákonnost vydaných rozhodnutí, ani nenahrazuje hodnocení důkazů svým vlastním hodnocením. Jeho úkolem jako soudního orgánu ochrany ústavnosti není zabývat se eventuálním porušením běžných práv fyzických nebo právnických osob chráněných obyčejnými zákony, pokud takové porušení současně neznamená porušení základního práva nebo svobody zaručené ústavním zákonem či mezinárodní smlouvou podle y ČR.

Pokud jde o namítané porušení vlastnického práva podle d, je třeba konstatovat - jako již v řadě předchozích rozhodnutí Ústavního soudu - že d chrání toliko vlastnické právo skutečné, již existující, a nikoliv takové, jehož povaha je sporná a kde např. probíhá v takové věci soudní řízení. Když ustanovení citovanéy stanoví, že daně mohou být ukládány na základě zákona, znamená to, že i způsob jejich výpočtu, vybírání atp. upravuje zákon. Pokud je tedy příslušná daň (hmotná stránka) i způsob jejího vyměření a vybírání (procesní stránka) stanoven zákonem, jde o úpravu provedenou způsobem ústavním.d pro zákonodárce v tomto směru nestanoví žádná další omezení. V souladu s tím Ústavní soud neposuzuje zákonnost vydaných rozhodnutí, neboť to přísluší obecným soudům, pokud ovšem není porušeno nějaké další ústavně zaručené základní právo.

2

Jestliže d stanoví, že domáhat se svého práva lze pouze způsobem zákonem stanoveným, nutno to chápat tak, že obecným soudům je svěřeno, aby zákonem stanoveným způsobem poskytovaly ochranu právům (y ČR). Jinak jsou soudci při výkonu své funkce nezávislí (y ČR) a především soud sám rozhoduje, které z navrhovaných důkazů provede ve smyslu , a Postupoval-li obecný soud v souladu s příslušnými ustanoveními , jež upravují průběh řízení a do nichž se promítají principy upravené v d, a svůj postup řádně odůvodnil, nemohl Ústavní soud učinit závěr, že proces byl veden způsobem, který nezajistil spravedlivý výsledek. Postup v soudním řízení, zjišťování a hodnocení skutkového stavu a výklad jiných než ústavních principů a jejich aplikace při řešení konkrétních případů jsou především záležitostí obecných soudů. Z obecného pohledu si je třeba uvědomit, že rozsah práva na spravedlivý proces, jak vyplývá z uvedeného článkud, jakož i z dalších ustanovení a z Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, není možné vykládat tak, jako by se garantoval úspěch v řízení, tj. že by jednotlivci bylo zaručováno přímo a bezprostředně právo na rozhodnutí, podle jeho názoru odpovídající skutečným hmotněprávním poměrům. Právo na spravedlivý proces znamená zajištění práva na spravedlivé občanské soudní řízení, v němž se uplatňují všechny zásady správného soudního rozhodování podle zákona a v souladu s ústavními principy.

Ústavní soud tedy neshledal porušení procesních ani jiných ústavních práv namítaných stěžovatelem a musel dospět k závěru, že se jedná o návrh ústavní stížnosti zjevně neopodstatněné.

Soudce zpravodaj proto mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením podle , o Ústavním soudu, návrh odmítl.

Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.

V Brně dne 17. února 1998 JUDr.Vladimír Paul

soudce Ústavního soudu

i

-4