Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

I.ÚS 51/97

Ústavní soud rozhodl ve věci ústavní stížnosti J. G., bytem P., zastoupeného JUDr. J. K., advokátem se sídlem v B., proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 24. 10. 1996, sp. zn. , o uložení pořádkové pokuty, takto:

Návrh se odmítá.

Odůvodnění:

Navrhovatel napadl svou ústavní stížností usnesení Městského soudu v Praze ze dne 24. 10. 1996, sp. zn. , jímž bylo potvrzeno usnesení Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 1. 7. 1996, sp. zn. , o uložení pořádkové pokuty stěžovateli v částce 2.000 Kč podle

Stěžovatel vytýká obecným soudům ve svém návrhu nerespektování , d (dále jen ""), jakož i Úmluvy o ochraně lidských práv a svobod (dále jen "Úmluva"). Dovozuje, že pokud obecné soudy po něm v řízení o zvýšení výživného na jeho dvě nezletilé děti vyžadovaly předložení opisu jeho daňového přiznání za rok 1995 a peněžní deníky za roky 1995 a 1996, postupovaly v rozporu se zákonem. Podle mínění navrhovatele pro účely rozhodnutí o výživném na nezaopatřené děti jsou soudy oprávněny zjišťovat výhradně a pouze údaje o základu daně z příjmů povinného, pokud ovšem vytvoří podmínky pro zachování mlčenlivosti, což se v daném soudním řízení nestalo. Povinnost předložit daňové přiznání a peněžní deníky nenachází podle názoru navrhovatele oporu v zákoně. Proto pokud mu obecné soudy za nesplnění této povinnosti uložily pořádkovou pokutu, porušily shora citované článkyy a Úmluvy.

Ústavní soud v případě této ústavní stížnosti poukazuje na to, že není běžnou třetí instancí v systému obecného soudnictví. Není vrcholem soustavy obecných soudů, ani není ve vztahu k těmto soudům soudem nadřízeným, a proto nemůže nad jejich činností vykonávat přezkumný dohled, ledaže by došlo k porušení principů obsažených v hlavě pátéy.

Podstatou ústavní stížnosti je navrhovatelův odlišný názor na posouzení, zda v případě řízení o zvýšení výživného na nezletilé děti je či není navrhovatel povinen vyhovět požadavku soudu na předložení opisu daňového přiznání a peněžních deníků.

Ústavní soud nesdílí navrhovatelův názor, že došlo rozhodnutím obecných soudů k porušení shora citovaných článkůy a Úmluvy. Otázka posouzení návrhu na zvýšení výživného pro nezletilé děti je věcí volné úvahy soudu, odvislé od posouzení možností a schopností osoby k výživě povinné a odůvodněných potřeb osoby k výživě oprávněné. Jedná se o úpravu zakotvenou v ustanoveních § a 96 odst. 1 zákona o rodině. Soud je v rámci tohoto řízení povinen z moci úřední objasnit skutkový stav věci. Ke splnění této povinnosti, vyplývající z ustanovení , potřebuje shromáždit potřebné důkazy. Mezi nimi rozhodující význam mají listinné důkazy dokumentující výdělkové možnosti a schopnosti osoby k výživě povinné. V případě podnikatelského subjektu nemá soud jinou možnost než posoudit tyto možnosti a schopnosti osoby k výživě povinné právě z daňového přiznání ve spojení s peněžními deníky za příslušné kalendářní období. Proto nelze vytýkat obecným soudům porušení shora citovaných článkůy a Úmluvy, jak dovozuje ve své ústavní stížnosti navrhovatel.

Z těchto důvodů proto Ústavní soud návrh navrhovatele ve smyslu ustanovení , o Ústavním soudu, jako zjevně neopodstatněný odmítl.

Poučení: Proti rozhodnutí Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně 3. února 1998