Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
29511.html
HTML · 0 B
No categories available
I.ÚS 390/97
_
ČESKÁ REPUBLIKA
USNESENI
Ústavního soudu České republiky
Ústavní soud ČR rozhodl dnešního dne soudcem JUDr. Vladimírem Paulem ve věci návrhu stěžovatele Š., zastoupeného JUDr. L.V., proti rozsudku Krajského obchodního soudu v Praze ze dne 20. 1. 1997, čj. 33 Cm 364/96 v bodě V. výroku, a usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 28. 7. 1997, čj. 8 Cmo 213/97 - 21,
t a k t o
Návrh se o d m í t á
O d ů v o d n ě n í.
Stěžovatel podal návrh na zahájení řízení před Ústavním soudem podáním ze dne 13. 10. 1997, označeným jako ústavní stížnost.
Stěžovatel. napadá rozsudek Krajského obchodního soudu v Praze ze dne 20. 1. 1997, čj. 33 Cm 364/96 v bodě V. výroku, a usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 28. 7. 1997, čj. 8 Cmo 213/97 - 21, kterým bylo rozhodnutí soudu prvního stupně v části. výroku, týkající se vrácení soudního poplatku, potvrzeno.
1
Nesprávnost postupu obou soudů spatřuje v tom, že v případě jeho žaloby proti společnosti I., soudy nesprávně aplikovaly na jeho žádost o vrácení soudního poplatku ustanovení zákona č. 549/1991 Sb. a zákona č. 36/1995 Sb. Proti stanovisku soudů namítá jednak nepřípustnou retroaktivitu, jednak rozpor s čl. 11 odst. 5 Listiny základních práv a svobo d.
K návrhu je třeba konstatovat, že Ústavní soud není běžnou třetí instancí v systému všeobecného soudnictví, neposuzuje celkovou zákonnost vydaných rozhodnutí., ani nenahrazuje hodnocení důkazů svým vlastním hodnocením. Ústavní soud je podle čl. 83 Ústav y ČR soudním orgánem ochrany ústavnosti a tato činnost není zaměřena na eventuální porušení běžných práv fyzických nebo právnických osob chráněných např. občanským soudním řádem , pokud takové porušení současně neznamená porušení základního práva nebo svobody zaručené ústavním zákonem či mezinárodní smlouvou podle čl. 10 Ústav y ČR. Ústavní soud se zabývá rozhodnutími obecných soudů jen tehdy, pokud zjistí, že v řízení před nimi byly porušeny zejména ústavní procesní principy, především pak tzv. právo na spravedlivý proces ve smyslu čl. 36 odst. 1 a 2, čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobo d a čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. Jinak se nezabývá stanovisky a závěry obecných soudů, a to ani tehdy, kdyby s jejich postupem se sám neztotožňoval.
Podstata ústavní stížnosti je spatřována v tom, že pravomocným rozhodnutím Krajského obchodního soudu v Praze bylo zasaženo do ústavních práv stěžovatele, plynoucích z čl. 11 odst. 5 Listiny základních práv a svobo d. Stěžovatel však bližší zdůvodnění údajného zásahu do svých ústavních práv neuvádí. V této souvislosti se stěžovatel odvolává na výklad ministerstva financí jako navrhovatele zákona č. 549/1991 Sb. , který údajně podporuje názor stěžovatele.
Ústavní soud nejprve zjišťoval, zda soudy neporušily čl. 36 resp. či. 38 Listiny základních práv a svobo d, týkající se spravedlivého procesu. Nezjistil však takové porušení práv stěžovatele, ani porušení jiných ústavních práv. Neshledal ani důvod, z něhož by mělo být vyhověno návrhu na zrušení napadených rozhodnutí obou soudů, které svá právní stanoviska řádně odůvodnily a opřely o platné znění zákona. Proto i odvolání na čl. 11 odst. 5 Listiny základních práv a svobo d, který stanoví, že daně a poplatky lze ukládat jen na základě zákona, je pro tento případ nepoužitelné. Pokud však stěžovatel dospěl k názoru, že jiné soudy rozhodly jinak a lépe, je třeba uvést, že zákon č. 335/1991 Sb. , o soudech a soudcích, v paragrafech 28 a 29 stanoví, že zákonnost rozhodování soudů zajišťuje Nejvyšší soud ČR, který sleduje pravomocná rozhodnutí soudů a v zájmu jednotného rozhodování zaujímá stanoviska, zejména když některá právní otázka vyžaduje sjednocení výkladu.
Vzhledem k tomu, že Ústavní soud nezjistil porušení Ústav y ČR ani Listiny základních práv a svobo d a že vyplynulo, že jde jen o rozdílný výklad zákona č. 549/1991 Sb. , o soudních poplatcích, a jeho novely č. 36/1995 Sb. , musel Ústavní soud považovat návrh ústavní stížnosti za návrh, k jehož projednání není příslušný.
Soudce zpravodaj proto mimo ústní jednání, bez přítomnosti účastníků řízení, svým usnesením podle § 43 odst. 1 písm. C) zákona č. 182/1993 Sb. , o Ústavním soudu, návrh odmítl.
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
V Brně dne 3. února 1998 JUDr. Vladimír Paul
soudce Ústavního soudu