Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

III.ÚS 22/98

ČESKÁ REPUBLIKA

USNESENÍ

Ústavního soudu České republiky

Ústavní soud České republiky rozhodl ve věci navrhovatelky L.E., zastoupené advokátem JUDr. PhDr. O.Ch., o návrhu ze dne 19. ledna 1998, takto:

Návrh se odmítá.

Odůvodnění :

Návrhem, podaným k Ústavnímu soudu České republiky dne 19. ledna 1998, se stěžovatelka domáhala přezkoumání postupu soudů v řízení, v němž uplatňovala ve smyslu , nárok na vydání nemovitostí. Uvedla, že podle jejího přesvědčení zamítavým rozhodnutím soudů byla porušena základní práva, garantovaná u, d a mezinárodními dohodami, a že soudy postupovaly vrozporu se záměrem zákonodárců při přijímání restitučních předpisů - napravit v co největším možném rozsahu křivdy, napáchané totalitním režimem v minulosti. Nemůže souhlasit s názorem Obvodního soudu pro Prahu 8, vysloveným v rozsudku ze dne 19. října 1994, ani Městského soudu v Praze, který jej dne 2. března 1995 potvrdil. Ten se vztahoval k hodnocení jednání zůstavitele v souvislosti s pořízením závěti, zahrnující uplatňované nemovitosti, a tedy k posouzení,, zda při pořízení závěti jednal zůstavitel v tísni. I když zákon o mimosoudních rehabilitacích na případy odkázání majetku státu závětí, nepamatuje, jde o úkon blízký darovacímu aktu a záměrem zákonodárců jistě nebylo odlišovat případy, kdy došlo k darování v tísni a kdy došlo k odkázání nemovitosti závětí, sepsanou v tísni. Navrhla, aby Ústavní soud svým nálezem zrušil rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 2. března 1995, sp. zn. , a také usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 31. října 1997, sp. zn. , kterým bylo odmítnuto její dovolání.

Podle odst. l písm. a) a odst. 2 , ústavní stížnost je oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda, zaručené ústavním zákonem nebo mezinárodní smlouvou. Ústavní stížnost lze podat ve lhůtě 60 dnů. Tato lhůta počíná dnem, kdy nabylo

-13

právní moci rozhodnutí o posledním prostředku, který zákon k ochraně práva poskytuje, a není-li takového prostředku, dnem, kdy došlo ke skutečnosti, která je předmětem ústavní stížnosti. Soudce zpravodaj, mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků, usnesením návrh odmítne, je-li podán po lhůtě, stanovené pro jeho podání, a také jde-li o návrh zjevně neopodstatněný [§ 43 odst. 1 písm. b) a c) zák. č. 1821993 Sb.].

Z obsahu stížnosti, rozsudku Městského soudu v Praze č. j. -90, ze dne 2. března 1995, a usnesení Nejvyššího soudu č. j. -108, ze dne 31. října 1997, bylo nepochybně zjištěno, že stížnost, směřující proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 2. března 1995, byla k Ústavnímu soudu podána po lhůtě, stanovené v Skutečnost, že navrhovatelka podala proti označenému rozsudku dovolání, nemá na běh lhůty dle citovaného ustanovení vliv. Jak vyplývá z usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. října 1997, dovolání bylo odmítnuto jako nepřípustné, a proto jeho podání nelze považovat za poslední prostředek, který zákon k ochraně práva navrhovatelky v předmětné věci přiznává.

Návrh, směřující proti usnesení Nejvyššího soudu č. j. -108, ze dne 31. října 1997, byl shledán zjevně neopodstatněným. Stěžovatelka konkrétně neuvedla, v čem spatřuje ze strany jmenovaného soudu zásah do jejích základních práv a svobod, s jakými jeho závěry nesouhlasí a proč Ústavní soud pak neshledal, že by postup tohoto soudu byl v rozporu s d.

Pro výše uvedená zjištění byl návrh v souladu s a c) , v celém rozsahu odmítnut.

Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.

V Brně 5. února 1998

JUDr. Pavel Holländer

soudce zpravodaj