Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

IV.ÚS 228/97

`

ČESKÁ REPUBLIKA

USNESENI

Ústavního soudu České republiky

Ústavní soud České republiky rozhodl ve věci ústavní stížnosti L.Š., zastoupené advokátkou JUDr. J.T., proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 23. 4. 1997, č.j. -20, ve spojení s rozhodnutí Okresního úřadu, pozemkového úřadu ze dne 2. 1 . 1997, č. j. PÚ 350/92/N-B, za účasti Krajského soudu v Českých Budějovicích, zastoupeného předsedkyní senátu JUDr. V.B., jako účastníka řízení, a Okresního úřadu, pozemkového úřadu jako vedlejšího účastníka,

takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Ústavnímu soudu byla dne 30. 6. 1997 doručena včas podaná ústavní stížnost, která směřuje proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 23. 4. 1997, č. j. -20, kterým bylo potvrzeno rozhodnutí Okresního úřadu, pozemkového úřadu v P. ze dne 2. 1. 1997, č. j. PÚ 350/92/N-B. Správní orgán rozhodl jednak o tom, že stěžovatelka není vlastníkem konkrétně uvedených nemovitostí v k.ú. Z., neboť nebyl naplněn restituční titul podle ustanovení , o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku, ve znění pozdějších předpisů, a jednak o tom, že zamítl návrh stěžovatelky na vydání dalších konkrétně označených nemovitostí z toho důvodu, že se jedná o vlastnictví fyzické osoby.

1

Základní námitkou uvedenou v ústavní stížnosti je to, že jak správní orgán tak i krajský soud se při posuzování platnosti kupní smlouvy uzavřené dne 10. 6. 1961 neřídily ustanovením , podle kterého vznik právních vztahů, jakož i nároky z nich vzniklé před 1.4.1964, se posuzují podle dosavadních předpisů. Podle stěžovatelky oba orgány svá rozhodnutí nesprávně opřely o nepříslušné ustanovení , které je pro posouzení platnosti smlouvy zcela bez významu a v důsledku toho pak vycházely z nesprávného skutkového zjištění. Pro úplnost stěžovatelka dodává, že základní podmínky pro uznání uvedeného restitučního titulu skutečně nejsou splněny, nikoliv ale z důvodů uvedených v napadených rozhodnutích, ale proto, že předmětné pozemky na stát nikdy nepřešly, jelikož kupní smlouva uzavřená dne 10. 6. 1961 je absolutně neplatná a její neplatnost nebyla a ani nemůže být zhojena. Stěžovatelka proto navrhuje zrušení obou napadených rozhodnutí, jimiž bylo porušeno její právo podle d (dále jen " ").

Ústavní soud si v souladu s postupem stanoveným v zákoně č. , o Ústavním soudu, vyžádal vyjádření Krajského soudu v Českých Budějovicích a Okresního úřadu, pozemkového úřadu v P.

Předsedkyně senátu ve svém vyjádření uvedla, že správnímu orgánu, s ohledem na jeho zákonné pravomoci, nepřísluší hodnotit platnost smlouvy, a proto v rámci přezkumného řízení tak nemůže činit ani soud. Posouzení platnosti kupní smlouvy, jak dále připomněla, je občanskoprávní záležitostí náležející do pravomoci soudů v rámci nalézacího řízení. Proto oba orgány nemohly zasáhnout svými rozhodnutími do práva stěžovatelky vlastnit majetek, a to rovněž z důvodu, že pod ústavní ochranou je pouze vlastnické právo již konstituované a nikoli nárok na ně. Předsedkyně senátu navrhuje ústavní stížnost zamítnout.

Vedlejší účastník se k ústavní stížnosti vyjádřil obdobně jako krajský soud. Dále pak poukázal na to, že stěžovatelka námitku neplatnosti smlouvy od samého začátku nevznesla ani v restitučním řízení a toto řízení zahájila právě s odvoláním se na Pokud pozemkový úřad a krajský soud nevyhověl žádosti stěžovatelky vydat pozemky pro nenaplnění uvedeného restitučního titulu, nic podle vedlejšího účastníka nebrání v tom, aby se v otázce platnosti či neplatnosti smlouvy obrátila žalobou na příslušný okresní soud. Pozemkový úřad proto navrhuje zamítnutí ústavní stížnosti.

Ústavní soud si dále vyžádal spis Krajského soudu v Českých Budějovicích vedený pod sp. zn. , s jehož obsahem se seznámil.

Ústavní soud, jak již vyslovil v řadě svých rozhodnutí, není soudem nadřízeným soudům obecným, není vrcholem jejich soustavy, a již proto nemůže na sebe atrahovat právo přezkumného dohledu nad jejich činností, pokud ovšem tyto soudy jinak ve své činnosti postupují ve shodě s ústavními principy, stanovenými zejména v hlavě páté y. V těchto intencích byla tedy posuzována i předmětná ústavní stížnost tvrdící, že rozhodnutími orgánů veřejné moci došlo k zásahu do vlastnického práva ve smyslu y.

Jak vyplývá z obsahu vyžádaného spisu, stěžovatelka se ve stanovené lhůtě domáhala svého nároku na obnovu vlastnického práva podle , tj. na základě posouzení toho, zda kupní smlouva byla uzavřena v tísni a za nápadně nevýhodných podmínek. Je tedy nepochybné, že povinností pozemkového úřadu a krajského soudu, stejně jako je tomu v ostatních restitučních věcech, bylo zkoumat, zda jsou splněny všechny zákonné podmínky pro uplatnění těchto nároků podle speciální právní úpravy. Ústavní soud proto v tomto směru neshledal nic neústavního, neboť příslušné orgány aplikovaly správné ustanovení, jehož interpretace je plně v souladu s ustálenou judikaturou.

Nelze přehlédnout ani to, že ústavní stížnost je svým obsahem i smyslem v podstatě shodná s opravným prostředkem proti rozhodnutí pozemkového úřadu a je tedy založena pouze na polemice s učiněnými právními závěry. Skutečnost, že se stěžovatelka neztotožňuje s těmito závěry, nemůže sama o sobě zakládat odůvodněnost ústavní stížnosti a nelze proto namítat porušení y, jak ostatně v souladu s judikaturou Ústavního soudu uvedla předsedkyně senátu ve svém vyjádření.

Ústavní soud neshledal ani porušení zásad spravedlivého procesu, které vyplývají z y, neboť věc byla projednána veřejně s možností účastníků vyjádřit se ke všem skutečnostem a obhájit svůj názor na věc.

Z výše uvedených důvodů soudce zpravodaj rozhodl o ústavní stížnosti tak, že ji jako návrh zjevně neopodstatněný podle ustanovení odmítl, a to mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků.

Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.

V Brně dne 30. ledna 1998

JUDr. Pavel Varvařovský soudce zpravodaj