Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

III.ÚS 101/97

ČESKÁ REPUBLIKA

USNESENI

Ústavního soudu České republiky

Ústavní soud rozhodl ve věci ústavní stížnosti stěžovatelů D.T., E.H., F.N., A.M., všech zastoupených advokátem JUDr. J.Š., proti Krajskému soudu v Ostravě, mimo ústní jednání dne 13. 1. 1998 soudcem zpravodajem JUDr. Vlastimilem Ševčíkem, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

Podáním ze dne 18. 3. 1997, které bylo doručeno Ústavnímu soudu dne 24. 3. 1997, a doplněným podáním ze dne 23. 6. 1997, které jinak jako ústavní stížnost splňovalo náležitosti návrhu na zahájení řízení před Ústavním soudem [§, 72 odst. 1 písm. a) ], brojí stěžovatelé proti pravomocnému rozhodnutí Krajského soudu v Ostravě ze dne 19. 12. 1996 (sp. zn. ), jímž bylo potvrzeno rozhodnutí Okresního úřadu - pozemkového úřadu N.J. ze dne 23. 5. 1996 (sp. zn. PÚ/5684/0.a/92-Va-202), kterým bylo rozhodnuto podle ust. , o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku ve znění , , , , , že stěžovatelé nejsou vlastníky nemovitostí

1

v rozhodnutí dále specifikovaných. Stěžovatelé se ve své ústavní stížnosti domáhají zrušení napadeného rozhodnutí krajského soudu a dále rovněž zrušení rozhodnutí Okresního úřadu - pozemkového úřadu N.J. s odůvodněním, že těmito rozhodnutími byla porušena jejich základní práva zaručená d. Ústavní stížnost pak stěžovatelé odůvodňují tím, že řádně a včas podali výzvu k vydání nemovitosti dle platných ustanovení , ale předmětné nemovitosti jim nebyly vydány s odůvodněním, že svůj nárok měli uplatnit dle ust. , neboť ony nemovitosti byly jejich právním předchůdcům konfiskovány podle dekretu prezidenta republiky č. 12/1945 Sb. a č. 108/1945 Sb. Dále stěžovatelé ve své ústavní stížnosti mají za to, že postupem Krajského soudu v Ostravě a Okresního úřadu - pozemkového úřadu v N.J. bylo porušeno jejich ústavně zaručené základní právo spočívající v d, neboť předmětné nemovitosti neměly být vydány dle jiným osobám, které uplatnily nárok, ale stěžovatelům, kteří se považují za oprávněné osoby dle ust. a při souběhu uplatněných nároků mělo být postupováno dle ust. a nemovitosti měly být vydány stěžovatelům.

Ústavní stížnost není důvodná.

Z napadeného rozhodnutí Krajského soudu v Ostravě je zřejmé, že tento soud se ve svém rozhodnutí zcela vyčerpávajícím způsobem vypořádal se všemi námitkami stěžovatelů tak, jak byly uplatněny v rámci přezkumného řízení. Své rozhodnutí obecný soud také zcela vyčerpávajícím a zákonu odpovídajícím způsobem odůvodnil ( ), takže je dostatečně patrno, na základě jakých skutkových zjištění dospěl obecný soud ke svým právním závěrům. Nelze proto tomuto soudu nic podstatného vytknout a jeho rozhodnutí proto nelze považovat za rozhodnutí, jímž by bylo zasaženo do ústavně zaručených základních práv (svobod) stěžovatelů.

Pokud jde o tvrzené porušení d, Ústavní soud ve své judikatuře opakovaně vyložil, jak je nutno chápat ochranu vlastnictví danou d. Stručně shrnuto, nejde o porušení citovaného článku tam, kde tvrzené vlastnické právo má být teprve konstituováno ať' na základě zvláštního zákona nebo na základě rozhodnutí orgánu veřejné moci. Proto pouhý spor o vlastnictví nelze považovat za zásah orgánu veřejné moci do ústavní ochrany vlastnictví a tento spor takovéto ochrany

2

nepožívá a ani požívat nemůže (např. rozhodnutí č. 5 in Ústavní soud České republiky: Sbírka nálezů a usnesení - svazek 1., C. H. Beck Praha, 1994); postačí proto stěžovatele na tuto ustálenou a obecně přístupnou judikaturu odkázat.

Z těchto důvodů dospěl Ústavní soud k závěru, že posuzovaná ústavní stížnost, jak z hledisek uplatněných námitek, tak případně i jiných, pro ústavní pořádek republiky rozhodných hledisek je zjevně neopodstatněná; nezbylo proto, než o ní rozhodnout, jak z výroku tohoto usnesení je patrno. Zjevnost její neopodstatněnosti plyne jak z odůvodnění ústavní stížnosti samotné (jde v podstatě o pouhou polemiku s právními závěry obecného soudu), tak i z ustálené judikatury Ústavního soudu, na niž bylo příkladmo poukázáno [ ].

Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné ( ).

V Brně dne 13. 1. 1998

JUDr. Vlastimil Ševčík soudce Ústavního soudu