Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

IV.ÚS 457/97

ČESKÁ REPUBLIKA

USNESENÍ

Ústavního soudu České republiky

Ústavní soud České republiky rozhodl dne 14. ledna 1998 ve věci ústavní stížnosti JUDr. S.H., zastoupeného advokátkou JUDr. Z.H., proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 16. 9. 1997, čj. -28, a rozhodnutí Okresního úřadu, referátu regionálního rozvoje, ze dne 21. 4. 1997, sp. zn. RRR/SŘ/305/97-T,

takto:

Ústavní stížnost se odmítá. Odůvodnění:

Ve včas podané ústavní stížnosti proti shora uvedeným rozhodnutím Krajského soudu v Ústí nad Labem a Okr.ú., referátu regionálního rozvoje, stěžovatel uvádí, že jimi došlo k porušení jeho ústavně zaručených práv zakotvených v , , , -a 4 d (dále jen " "), jakož i článku 10 y ČR. Zástupci Městského úřadu v B. totiž nepostupovali podle zákona, neuzavřeli se stěžovatelem dohodu o odkoupení části parcely č. 122 v k. ú. B. ani se neřídili ustanovením článku 11 odst. 4 y, podle

2 -

kterého vyvlastnění nebo nucené omezení vlastnického práva je možné jen ve veřejném zájmu, a to na základě zákona a za náhradu. Tím stěžovateli znemožnili s uvedenou nemovitostí vlastnicky disponovat, držet ji, užívat a nakládat s ní podle svobodné úvahy. Z těchto, jakož i dalších důvodů, domáhá se proto stěžovatel zrušení napadených rozhodnutí.

Z obsahu spisu Okr.ú., referátu regionálního rozvoje, sp. zn. RRR/SŘ/305/97, Ústavní soud zjistil, že rozhodnutím Městského úřadu v L., s.ú., ze dne 10. 2. 1997, čj. 332/409/96, byla zamítnuta stěžovatelova žádost o stavební povolení na přestavbu stodoly na p. č. 122 v k. ú. B. K odvolání stěžovatele rozhodl Okr.ú., referát regionálního rozvoje, již citovaným rozhodnutím ze dne 21. 4. 1997 tak, že napadené rozhodnutí potvrdil. Z obsahu spisu Krajského

soudu v Ústí nad Labem ústavní soud dále zjistil, že rovněž citovaným rozsudkem tohoto soudu byla stěžovatelova žaloba, domáhající se zrušení uvedeného rozhodnutí Okr.ú., referátu regionálního rozvoje, zamítnuta. V obsáhlém odůvodnění tohoto rozsudku krajský soud uvedl, jaké důvody jej vedly k zamítnutí stěžovatelovy žaloby, zejména pak to, že výkladem ustanovení § 29 odst. 3 stavebního zákona lze dovodit, že schválený územní plán sídelního útvaru, počítající s demolicí určité stavby, je závazným podkladem i při rozhodování stavebního úřadu o vydání stavebního povolení. Ustanovení odstavce čtvrtého § 62 stavebního zákona obsahuje pouze některé z důvodů, pro které lze žádost o vydání stavebního povolení zamítnout, takže k takovému negativnímu rozhodnutí může dojít i z dalších důvodů. Ve správním soudnictví, jak dále konstatuje krajský soud, není soud oprávněn zkoumat věcnou správnost správního aktu, nýbrž pouze jeho zákonnost. Není tedy podstatné, zda ve schváleném územním plánu sídelního útvaru předpokládané úpravy komunikace, zasahující též vlastnictví stěžovatele, jsou řešeními optimálními a zda nebylo možno volit řešení jiná.

Byla-li tedy předmětem správního řízení pouze otázka přípustnosti přestavby stěžovatelovy nemovitosti a skončilo-li toto řízení zamítnutím stěžovatelovy žádosti o stavební povolení na tuto přestavbu, a pouze tato otázka byla také předmětem soudního přezkumu, může ústavní soud v řízení o ústavní stížnosti stěží zabývat se okolnostmi, týkajícími se uzavření dohody o odkoupení části stěžovatelových nemovitostí, případně jejího vyvlastnění, neboť již jde o zcela jiný, z rámce stávajícího řízení se vymykající, okruh otázek. Tím méně může se pak Ústavní soud vzhledem k dosavadnímu předmětu řízení zabývat další,

- 3 -

dosud nezkoumanou, otázkou, zda "nečinností" správního orgánu došlo k omezení stěžovatelových dispozičních práv ve smyslu ustanovení .

Uvedenou skutečnost považuje Ústavní soud za natolik evidentní, že mu nezbylo, než ústavní stížnost podle ustanovení , o Ústavním soudu, odmítnout.

Proti usnesení Ústavního soudu odvolání není přípustné.

V Brně dne 14. ledna 1998

Vladimír Čermák

soudce zpravodaj