Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

II.ÚS 466/97

ČESKÁ REPUBLIKA

USNESENI

Ústavního soudu České republiky

Ústavní soud rozhodl v právní věci pana M.H., zastoupeného advokátkou JUDr. Z.K., o stížnosti proti usneseni Krajského soudu v Brně ze dne 16. 9. 1997, čj. -23, a rozhodnutí Okresního úřadu Z., Pozemkového úřadu ze dne 15. 1. 1996, čj. Pú 534/93-Pa, takto:

Návrh s e o d m í t á.

O d ů v o d n ě n í

Navrhovatel se s odvoláním na porušení práva na spravedlivý proces, chráněnéhod, a č1. 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a svobod a práva vlastnit majetek dle y domáhal zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí. V odůvodnění stížnosti uvedl, že se stal oprávněnou osobou dle po své matce ing. D.H., která byla k datu 29. 5. 1992 oprávněnou osobou, restituční nárok však neuplatnila a dne 31. 12. 1992 v odpoledních hodinách zemřela. Její smrtí přešlo právo na uplatnění restitučního nároku na navrhovatele a jeho sestru, neboť matka zemřela před uplynutím lhůty stanovené ustanovením Stěžovatel má za to, že se v jeho případě jedná o lhůtu otevřenou, neboť se stal osobou oprávněnou až smrtí své matky dnem 31. 12. 1992 a nesouhlasí s právním závěrem soudu, dle kterého došlo k prekluzi nároku, neboť jako osoba oprávněná k datu 29. 5. 1992 neuplatnil nárok před uplynutím lhůty stanovené v ustanovení

Ústavní soud již v řadě svých rozhodnutí vyslovil, že není běžnou třetí instancí v systému všeobecného soudnictví a že je jakožto orgán ochrany ústavnosti oprávněn do jejich rozhodovací pravomoci zasahovat pouze za předpokladu, že tyto soudy nepostupují v souladu s principy obsaženými v hlavě pátéy. Vzhledem k tomu, že se stěžovatel porušení ustanovení hlavy páté dovolával, přezkoumal Ústavní soud návrh spolu s připojeným spisem Krajského soudu v Brně, sp. zn. , a dospěl k závěru, že stížnost není důvodná.

Z obsahu připojeného spisu Ústavní soud zjistil, že navrhovatel podáním datovaným a podaným na poštu k přepravě dne 24. 1. 1993, došlým pozemkovému úřadu dne 25. 1. 1993, uplatnil

2

nárok na vydání nemovitostí, které přešly na stát dle dekretu prezidenta republiky č. 12/1945 Sb., přičemž tyto skutečnosti byly postaveny najisto. Soud proto nárok posuzoval dle , v platném znění, jako speciálního předpisu k , a dospěl k závěru, že se jednalo o nárok uplatněný po lhůtě stanovené v tohoto speciálního zákona, která nebyla prodloužena ani , ani nálezem Ústavního soudu č. 29/1996 Sb., s tím, že navrhovatel není osobou, na kterou by se vztahoval odst. 2 , neboť není osobou, která nebyla ke dni 31. 12. 1992 osobou oprávněnou pro nesplnění podmínky trvalého pobytu na území ČR.

Z obsahu návrhu je zřejmé, že podstatou ústavní stížnosti je nesouhlas s právními závěry obecného soudu, přičemž navrhovatel uvádí tytéž námitky, které uplatnil již v řízení před pozemkovým úřadem i krajským soudem a se kterými se tyto orgány ve svých rozhodnutích vypořádaly.

Ústavní soud zjistil, že řízení před soudem probíhalo za účasti stran sporu v souladu s principy uvedenými v hlavě pátéy. Ve shodě s ustanovením krajský soud rozsudek odůvodnil a uvedl, jakými úvahami se řídil a na základě jakých předpisů po přezkoumání napadeného rozhodnutí dle a o.s.ř . dospěl k závěru, že napadené správní rozhodnutí bylo vydáno v souladu se zákonem a jako takové je potvrdil ( ).

Z výše uvedených skutečností je zřejmé, že v daném případě nemohlo dojít k namítanému porušení základních lidských práv, neboť nebylo shledáno nic, co by nasvědčovalo porušení principů upravených v hlavě pátéy s tím, že Ústavní soud rovněž

sdílí právní závěry obecného soudu v napadeném rozhodnutí, to vše pak s tím důsledkem, že nezbylo než ústavní stížnost jako zjevně neopodstatněnou dle ustanovení odmítnout.

P o u č e n í: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.

JUDr. Iva Brožová

V Brně dne 19. 1. 1998 soudkyně Ústavního soudu