Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

II.ÚS 396/97

ČESKÁ REPUBLIKA II.ÚS396/97

USNESENI

Ústavního soudu České republiky

Ústavní soud rozhodl mimo ústní jednání soudcem zpravodajem JUDr. Antonínem Procházkou ve věci ústavní stížnosti Z.V., zastoupeného advokátem Mgr. L.V., proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 30.6. 1997, sp. zn. , t akt o :

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Soudce zpravodaj podle ustanovení návrh odmítl, neboť se jedná o návrh zjevně neopodstatněný.

Dne 20.10. 1997 obdržel Ústavní soud stížnost navrhovatele, která směřuje proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 30.6. 1997, sp. zn. .

Napadeným usnesením Městského soudu v Praze bylo k návrhu stěžovatele na vyloučení soudců senátu Obvodního soudu pro Prahu 4 rozhodnuto tak, že tito nejsou vyloučeni z projednávání a rozhodování ve věci stěžovatele Z.V. proti žalovanému Dopravnímu podniku o určení neplatnosti okamžitého zrušení pracovního poměru, určení neplatnosti rozhodnutí o změně pracovní kvalifikace a nároku na náhradu mzdy z neplatného rozvázání pracovního poměru, vedeného u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. .

1

II.ÚS 38`x/97

Z odůvodnění shora citovaného usnesení je zřejmé, že Městský soud v Praze, jako soud nadřízený, o návrhu stěžovatele (dříve žalobce) na vyloučení soudců Obvodního soudu pro Prahu 4 rozhodoval opakovaně, když námitky stěžovatele směřovaly tak jako v předchozím případě, proti údajně nesprávnému postupu předsedy senátu obvodního soudu při vedení řízení, neobjektivnímu přístupu ke stěžovateli jako účastníku řízení a rovněž ke způsobu provádění důkazů výslechem svědka.

Nadřízený soud konstatoval, že neshledal podmínky pro vyloučení soudců podle ustanovení , když námitky směřují pouze proti postupu řízení.

Stěžovatel s odůvodněním usnesení nadřízeného soudu nesouhlasí a tvrdí, že soudci obvodního soudu v průběhu řízení soustavně porušují ustanovení a ve znění změn a doplňků, přičemž jejich jednání je v rozporu s č1.2 odst.3y a č1.2 odst.2, jakož i d a rovněž i s č1.6 odst.1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod ve znění protokolů.

Městský soud pak podle tvrzení stěžovatele nevzal v úvahu při svém rozhodování judikáty Evropského soudu ve Š., ve věcech v návrhu citovaných, kterými je podle názoru navrhovatele ČR vázána s ohledem na znění y.

Stěžovatel uvádí ve svém podání, že v průběhu soudního řízení postoj soudců obvodního soudu k jeho osobě se jevil jako zjevně nepřátelský. V daném případě pak jde již o konflikt mezi soudci a ním, který by měl být řešen tak, že v projednávané

věci budou rozhodovat jiní soudci obvodního soudu.

Dne 20.10. 1997 doplnil stěžovatel své podání tak, že navíc uvedl i porušení d, aniž blíže rozvedl v čem toto porušení spočívá a odkázal rovněž na čl. JUDr. A.M. : "Nezávislost a nestrannost soudce -

2

vzájemná souvislost a podmíněnost pojmů", uveřejněný v časopise P. č.8/93 na str. 462.

Důvodem pro vyloučení soudce (v daném případě celého senátu) je soudcův poměr k projednávané kauze a poměr soudce k účastníkům nebo jejich zástupcům. Z odůvodnění napadeného usnesení vyplývá, že soudci obvodního soudu obě otázky, které zadávají důvod pro jejich vyloučení zodpověděli negativně.

V dané věci je však důležitá i ta skutečnost, že o vyloučení soudců téhož senátu rozhodl pravomocně nadřízený soud usnesením již dne 12.3. 1997 pod, č.j. -119, přičemž nadřízený soud shledal, že námitky stěžovatele proti soudcům jsou v obou případech totožné a směřují proti způsobu vedení řízení prvostupňovým soudem, aniž však stěžovatel uvádí zcela konkrétní důvody k vyloučení jednotlivých soudců. Je proto na místě konstatovat, že opakovaně lze o vyloučení téhož soudce rozhodovat pouze za situace, kdy jsou namítány jiné okolnosti rozhodné pro jejich vyloučení podle , než jaké byly uplatněny v předchozí námitce podjatosti. Ze stanoviska Nejvyššího soudu ČSSR (Ncdf 132/79) pak vyplývá, že účastník občanskoprávního soudního řízení, který navrhuje vyloučení soudců z projednávání a rozhodování věci, musí ohledně každého soudce, jehož podjatost namítá, uvést zcela konkrétní skutečnosti pro něž má za to, že je z projednávání a rozhodování vyloučen.

Vzhledem k tomu, že stěžovatel ve svém návrhu neuvedl žádné z těchto skutečností o nichž tvrdí, že jsou důvodem porušení shora citovaných článkůy ad, rozhodl soudce zpravodaj o odmítnutí podané ústavní stížnosti jako zjevně neopodstatněné.

P o u č e n i: Proti rozhodnutí Ústavního soudu není odvolání přípustné.

JUDr. Antonín Procházka soudce Ústavního soudu

V Brně dne 19.1. 1998

3