Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

I.ÚS 246/97

ČESKÁ REPUBLIKA

Usnesení

Ústavního soudu České republiky

Ústavní soud ČR rozhodl dnešního dne soudcem JUDr. Vladimírem Paulem ve věci návrhu ústavní stížnosti stěžovatele H.A., právně zastoupeného JUDr. E.J.,advokátkou, proti rozsudku Krajského obchodního soudu v Praze ze dne 21. 5. 1996, čj. - 41, a rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 7. 4. 1997, čj. - 52,

t a k t o

Návrh ústavní stížnosti se o d m í t á

O d ů v o d n ě n í

Stěžovatel podal návrh na zahájení řízení před Ústavním soudem podáním ze dne 9. 7. 1997.

Stěžovatel napadá mezitímní rozsudek Krajského obchodního soudu v Praze ze dne 21. 5. 1996, čj. - 41, jímž bylo určeno, že výpověď "hospodářské smlouvy" uzavřené mezi A. a odpůrcem (zde stěžovatelem) H.A., je

1

neplatná. Dále napadá rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 7. 4. 1997, čj. - 52, jímž byl uvedený rozsudek Krajského obchodního soudu v Praze potvrzen.

Stěžovatel má za to, že těmito rozsudky bylo porušeno jeho ústavně zaručené právo na spravedlivý proces, jak vyplývá z y ČR a čl.. 36 odst. 1 d. Porušení spatřuje v tom, že skutkové a právní závěry učiněné oběma soudy, které ve věci rozhodovaly, jsou v zásadním nesouladu s provedenými důkazy.

K předloženému návrhu musel soudce zpravodaj konstatovat, že Ústavní soud není běžnou třetí instancí v systému všeobecného soudnictví, neposuzuje celkovou zákonnost vydaných rozhodnutí, ani nenahrazuje hodnocení důkazů svým vlastním hodnocením. Ústavní soud je podle y ČR soudním orgánem ochrany ústavnosti a tato činnost není zaměřena na eventuální porušení běžných práv fyzických nebo právnických osob chráněných např. , pokud takové porušení současně neznamená porušení základního práva nebo svobody zaručené ústavním zákonem či mezinárodní smlouvou podle y ČR. Ústavní soud se zabývá správností hodnocení důkazů obecnými soudy jen tehdy, pokud zjistí, že v řízení před nimi byly porušeny ústavní procesní principy, zejména pak tzv. právo na spravedlivý proces ve smyslu a 2, d a Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. Jinak nepřikročuje k hodnocení důkazů obecnými soudy, a to ani tehdy, kdyby se s takovým hodnocením sám neztotožňoval (srov. např. nález Ústavního soudu

sp. zn.

).

Jestliže se namítá porušení d, pak je si třeba z obecného pohledu uvědomit, že rozsah práva na spravedlivý proces, jak vyplývá z d, jakož i z úmluvy o ochraně lidských práv a

2

základních svobod, není možné vykládat tak, jako by se garantoval úspěch v řízení, tj. že by jednotlivci bylo zaručováno přímo a bezprostředně právo na rozhodnutí, podle jeho názoru odpovídající skutečným hmotněprávním poměrům. Právo na spravedlivý proces znamená zajištění práva na spravedlivé občanské soudní řízení, v němž se uplatňují všechny zásady správného soudního rozhodování podle zákona a v souladu s ústavními principy.

Soudní moc, tak jak je konstituována u ČR, je svěřena soudům především k tomu, aby ony zákonem stanoveným způsobem poskytovaly ochranu právům ( ), přičemž soudce je při výkonu své funkce nezávislý a nestranný ( ). Důsledkem nezávislosti soudcovské moci je mimo jiné i to, že obecné soudy pří zjišťování skutkového stavu věci postupují podle ustanovení , který stvrzuje zásadu tzv. volného hodnocení důkazů ( ).

Ústavní soud v postupu soudů namítané porušení d ani jiných ústavních procesních práv neshledal a musel proto návrh ústavní stížnosti považovat za zjevně neopodstatněný.

Soudce zpravodaj proto mimo ústní jednání, bez přítomnosti účastníků řízení, svým usnesením podle ustanovení , o Ústavním soudu, návrh odmítl.

Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.

V Brně dne 20. ledna 1998 JUDr. Vladimír Paul soudce Ústavního soudu