Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

I.ÚS 263/97

Ústavní soud rozhodl v právní věci navrhovatele R. K., bytem v D. L., zastoupeného JUDr. V. B., advokátem, se sídlem advokátní kanceláře v K., o ústavní stížnosti proti rozhodnutí Okresního úřadu K. ve spojení s rozhodnutím Komise k projednávání přestupků Městské rady v B., takto :

Návrh se odmítá.

Odůvodnění:

Navrhovatel se svým návrhem domáhal zrušení rozhodnutí Okresního úřadu K. - referátu vnitřních věcí, č. j. VV 376/97, ze dne 2. 6. 1997, kterým bylo potvrzeno rozhodnutí Komise k projednávání přestupků Městské rady v B., č. j. R 314/96, ze dne 9. 4. 1997. Tímto rozhodnutím byl navrhovatel uznán vinným z přestupku proti veřejnému pořádku podle zákona o přestupcích, č. , v platném znění. Uvedeného přestupku se navrhovatel dopustil tím, že dne 27. 7. 1996 v B. neuposlechl výzvy zakročujícího veřejného činitele - strážníka městské policie, kterým byl vyzván, aby neodtahoval vozidlo zn. Renault 18 SPZ 47-74, které se nacházelo u restaurace na ul. S., a bylo zajištěno autobotou městské policie, jelikož toto vozidlo stálo v zákazu stání a v protisměru. Podle byla navrhovateli uložena pokuta ve výši 1 000 Kč a podle téhož zákona mu byla uložena povinnost uhradit náklady řízení ve výši 500 Kč.

Podle názoru navrhovatele strážník městské policie svým jednáním zneužil pravomoc veřejného činitele, když dal navrhovateli pokyn, aby ponechal na místě vozidlo, jemuž zabránil v odjezdu montáží autoboty. Navrhovatel se jako živnostník zabývá odtahováním nepojízdných vozidel, majitel zablokovaného vozidla si u něho objednal odtažení a navrhovatel tak plnil jeho zakázku. Městský strážník údajně nebyl oprávněn vozidlo takto zablokovat, neboť vozidlo nebránilo ostatním účastníkům silničního provozu v užívání komunikace, a nebyl oprávněn dát pokyn, jímž byla omezena dispozice vlastníka automobilu s předmětem svého vlastnictví, k čemuž byl navrhovatel majitelem zmocněn. Odstavením vozidla na inkriminovaném místě nebyl porušen žádný právní předpis.

Podle navrhovatele pokyn strážníka, aby neodtahoval automobil, nevycházel z právem chráněného zájmu na zajištění veřejného pořádku, ale jedná se o svévoli ze strany veřejného činitele, o "zneužití uniformy", čemuž nemůže být poskytována právní ochrana. Proto je navrhovatel přesvědčen, že byl oprávněn takového pokynu neuposlechnout. Z toho navrhovatel dovozuje, že neuposlechnutí právem nepodloženého pokynu veřejného činitele nemůže být postihováno sankcí.

V doplnění ústavní stížnosti navrhovatel dále uvedl, že ústavní stížnost směřuje proti postupu správního orgánu vykonávajícího státní moc, která může být uplatňována pouze ve smyslu d (dále jen "") pouze v mezích stanovených zákonem. Navrhovatel je toho názoru, že v souladu s dnem 31. ledna 1991 pozbyla účinnosti , o pravidlech silničního provozu, neboť odporuje shora uvedenému článku 2 odst. 2y, protože neprovádí zákon na základě v něm obsaženého zmocnění. Tento nedostatek byl zákonodárcem zhojen teprve schválením , s účinností od 21. 2. 1997. Teprve po tomto datu mohla být na základě zákonného zmocnění vydána vyhláška upravující pravidla silničního provozu. Namísto toho však Ministerstvo vnitra ČR pouze doplňuje již neplatnou a neúčinnou vyhlášku.

Z uvedeného navrhovatel dovozuje, že v době, kdy se měl dopustit přestupku, neplatila pro rozpor su, nemohl tedy být ani porušen zákaz stání a parkování v protisměru, jak tvrdili městští strážníci. Jejich příkaz neodtahovat předmětné vozidlo byl i v rozporu s y, z něhož vyplývá, že každý může činit, co není zákonem zakázáno a nikdo nesmí být nucen činit, co zákon neukládá. Automobil nepřekážel ostatním účastníkům silničního provozu, neomezoval vlastníka pozemku, kde parkoval, nebyl tudíž narušen veřejný pořádek ani navrhovatelem, ani vlastníkem vozidla a nebyla tudíž naplněna skutková podstata některého z přestupků uvedených v přestupkovém zákoně. Za této situace nemůže být, dle tvrzení navrhovatele, neuposlechnutí výzvy strážníka trestáno za použití státního donucení.

Z rozhodnutí Komise k projednávání přestupků Městské rady v B. soud zjistil, že Komise provedla obšírné dokazování zejména výslechem svědků - strážníků městské policie - a na základě provedených důkazů dospěla jednoznačně k závěru, že navrhovatel se svým jednáním - tím, že neuposlechl výzvy strážníka, aby neodtahoval vozidlo opatřené autobotou - dopustil přestupku neuposlechnutí výzvy veřejného činitele dle , a proto mu dle byla uložena pokuta ve výši 1 000 Kč a povinnost uhradit náklady řízení ve výši 500 Kč.

Z rozhodnutí Okresního úřadu v K., referát vnitřních věcí, soud zjistil, že tímto rozhodnutím bylo rozhodnutí Komise pro projednávání přestupků Městské rady B. potvrzeno s odůvodněním, že bylo nepochybně prokázáno, že navrhovatel se dopustil přestupku. V odůvodnění je zdůrazněno, že podstatou jednání, které je navrhovateli kladeno jako přestupek za vinu, je neuposlechnutí výzvy veřejného činitele, nikoliv otázka legálnosti či nelegálnosti stání motorového vozidla v zákazu stání a v protisměru. Komise k projednávání přestupků Městského úřadu B. tedy postupovala v souladu s ustanoveními , o přestupcích, i , o správním řízení.

Po přezkoumání návrhu i rozhodnutí, která mu předcházela, dospěl Ústavní soud k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná. Z rozhodnutí obou správních orgánů i z ústavní stížnosti vyplývá, že navrhovatel přesto, že mu byl veřejným činitelem - městským strážníkem - dán pokyn, aby předmětné vozidlo opatřené autobotou neodtahoval, tohoto pokynu neuposlechl a vozidlo odtáhl. Protože neuposlechl výzvy veřejného činitele, naplnil skutkovou podstatu přestupku neuposlechnutí výzvy veřejného činitele dle , v platném znění. Ústavní soud se tudíž ztotožnil se závěrem Okresního úřadu K., že občané jsou povinni se podrobit výkonu pravomoci veřejného činitele bez ohledu na vlastní soukromý názor. Jsou-li přesvědčeni, že tímto jednáním bylo porušeno jejich právo či jim byla způsobena škoda, mohou se proti takovému postupu veřejného činitele bránit jiným zákonným způsobem. ČR,d ani žádná jiná právní norma nepřipouští, aby jednotliví občané nejprve hodnotili zákonnost postupu veřejných činitelů a teprve na základě toho jejich pokynů uposlechli nebo neuposlechli.

Posuzování ústavnosti zákonů podle y ČR přísluší pouze soudům, které mají povinnost předložit věc Ústavnímu soudu vždy, dojdou-li k závěru, že zákon, jehož má být použito, je v rozporu s ústavním zákonem. Občané mohou podat k Ústavnímu soudu návrh na zrušení zákona nebo jiného právního předpisu, který je podle jejich tvrzení v rozporu s ústavním zákonem, pouze spolu s ústavní stížností na základě .

Vzhledem k výše uvedeným skutečnostem dospěl Ústavní soud k závěru, že jsou zde splněny podmínky ustanovení , o Ústavním soudu, a proto mimo ústní jednání usnesením návrh odmítl.

Poučení: Proti rozhodnutí Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně 6. ledna 1998