Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
29432.html
HTML · 0 B
No categories available
I.ÚS 306/97
ČESKÁ REPUBLIKA
USNESENI
Ústavního soudu České republiky
Ústavní soud ČR rozhodl dnešního dne soudcem JUDr. Vladimírem Paulem v právní věci stěžovatele RNDr. V.Š., zastoupeného advokátem Mgr. J.P., o návrhu ústavní stížnosti proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 22. 4. 1997, čj. 11 Co 637/96 - 37,
t a k t o
Návrh ústavní stížnosti se o d m í t á
O d ů v o d n ě n í
Stěžovatel podal návrh na zahájení řízení před Ústavním soudem podáním došlým Ústavnímu soudu dne 18. 8. 1997 doplněný podáním ze dne 27. 11. 1997. Napadá v něm rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 22. 4. 1997, čj. 11 Co 637/96 - 37, kterým byl potvrzen rozsudek Okresního soudu v Děčíně ze dne 28. 6. 1996, čj. 7 C 1269/92 - 26, ve věci navrácení části nákladů za studium vojáka z povolání. V odůvodnění své ústavní stížnosti v podstatě polemizuje s názorem dotčeného krajského soudu, že služební poměr vojáka z povolání trval
nadále, když stěžovatel výslovně neodmítl složit vojenskou
1
přísahu, i když ji nepodepsal, neboť mu zřejmě ani k podpisu nebyla předložena. Postup příslušných vojenských úřadů pak považuje za porušení zákona č. 74/1990 Sb. Dovozuje proto, že když podával žádost o propuštění ze služebního poměru, ve skutečnosti jeho služební poměr vůbec neexistoval, neboť nesložil požadovanou přísahu, resp. mu vůbec nebyla předložena ke složení v té době platná vojenská přísaha. K tomu je ovšem pro úplnost třeba uvést, že v době podání své žádosti o propuštění ze služebního poměru o existenci tohoto poměru nepochyboval. V závěru pak uvádí, že uvedené skutečnosti nasvědčují tomu, že bylo porušeno ustanovení článku 3 odst. 3 a článku 4 odst. 1 Listiny základních práv a svobo d.
Soudce zpravodaj musel vyjít z principu, že Ústavní soud není běžnou třetí instancí v systému všeobecného soudnictví a neposuzuje celkovou zákonnost vydaných rozhodnutí, ani nenahrazuje hodnocení důkazů či jiné samostatné úvahy obecných soudů svými vlastními závěry. Ústavní soud je soudním orgánem ochrany ústavnosti (čl. 83 Ústav y ČR). Ústavní soud však především zkoumá, zda v řízení před soudy nebyly porušeny ústavní procesní principy, zejména pak tzv. právo na spravedlivý proces ve smyslu čl. 36 odst. 1 a 2, čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobo d a čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.
Stěžovatel porušení procesních postupů soudu ani nenamítá; pokud jde o zjišťování a hodnocení skutkového stavu a výklad jiných než ústavních předpisů a jejich aplikaci při řešení konkrétních případů - včetně vyslovování odpovídajících právních názorů - jedná se o nezávislou činnost obecných soudů, do které Ústavní soud nezasahuje, pokud nejsou současně porušeny ústavní principy. Takovou situaci však neshledal v názoru krajského soudu, který konstatoval ve svém rozhodnutí, že žádost o propuštění ze služebního poměru vojáka z povolání podal dne
2
13. 3. 1991 sám stěžovatel, a to z důvodů rodinných, a i když nepodepsal vojenskou přísahu ze dne 10. 6. 1990, přesto setrval ve služebním poměru vojáka z povolání nadále, takže z hlediska jeho povinnosti hradit vymáhanou částku je nerozhodné, že ze služebního poměru nebyl propuštěn. Proto se ústavní soud ani nezabýval polemikou stěžovatele s názorem krajského soudu, že služební poměr vojáka z povolání trval nadále, protože stěžovatel výslovně neodmítl složit vojenskou přísahu, ačkoliv ji nepodepsal, což je podstatou ústavní stížnosti, a konstatoval jen, že čl. IV. odst. 2 in fine zákona č. 74/1990 Sb. žádné právo stěžovatele nedefinuje, nýbrž jen opravňuje ministerstvo obrany propustit ze služebního poměru vojáka, který odmítl složit vojenskou přísahu podle citovaného zákona.
Pokud jde o namítané porušení ustanovení čl. 3 odst. 3 Listiny základních práv a svobo d, je třeba uvést, že takový odkaz není případný. Muselo by dojít k újmě na právech pro uplatňování základních práv a svobod, což v daném případě nepřichází v úvahu. Neexistuje ústavně garantované právo, týkající se vzniku a zániku služebního poměru, resp. týkající se závazků z takového právního poměru. Pokud se týká namítaného porušení čl. 4 odst. 1 Listiny základních práv a svobo d, nejednalo se o uložení povinnosti na základě zákona, ale o služební poměr, který vznikl na základě projevu svobodné vůle stěžovatele, což znamenalo i eventuální závazek nahradit část nákladů za studium vojáka z povolání podle platných předpisů.
Protože Ústavní soud neshledal porušení ústavních práv stěžovatele, soudce zpravodaj mimo ústní jednání, bez přítomnosti účastníků řízení, svým usnesením podle ustanovení § 43 odst. 1 písm. c) zákona č. 182/1993 Sb. , o Ústavním soudu, návrh ústavní stížnosti jako zjevně neopodstatněný odmítl.
3
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
V Brně dne 7. ledna 1998 JUDr.Vladimír Paul soudce Ústavního soudu