Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

I.ÚS 13/97

ČESKÁ REPUBLIKA

USNESENI

Ústavního soudu České republiky

Ústavní soud České republiky rozhodl dnešního dne ve věci ústavní stížnosti stěžovatelky obce B., zastoupené JUDr. R.K., účastníků řízení - Ministerstva zemědělství - Ústředního pozemkového úřadu České republiky a ministra zemědělství České republiky, vedlejších účastníků - Ing. F.S. a Z.B., obou zastoupených advokátem JUDr. P.Sch., proti rozhodnutí Ministerstva zemědělství - Ústředního pozemkového úřadu České republiky ze dne 12. 1. 1996, č.j. 478/95-440, ve spojení s rozhodnutím ministra zemědělství České republiky ze dne 8. 10. 1996, č.j. 2546A/96-1000,

takto:

Ústavní stížnost se o d m í t á.

Odůvodnění:

Stěžovatelka podala ústavní stížnost proti "jinému zásahu veřejné moci", který spatřuje v rozhodnutí Ministerstva zemědělství - Ústředního pozemkového úřadu ČR ze dne 12. 1. 1996, č.j. 478/95-440, ve spojení s rozhodnutím ministra zemědělství ČR ze dne 8. 10.

1

1996, č.j. 2546A/96-1000, kterým prý byl "de facto" zrušen rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 17. 10. 1994, sp. zn. . V souzené věci Ing. F.S. a Z.B. jako oprávněné osoby dle vyzvali stěžovatelku, tj. povinnou osobu, k vydání objektu tvrze, postaveného na stavební parcele č. 132 a zahrady parc. č. 3779, který leží v obci a k.ú. B. Okresní úřad V. - okresní pozemkový úřad rozhodl dne 18. 1. 1994 pod č.j. PÚ 595/91/12, že se oprávněným osobám nárokovaný majetek nevydá (a že tedy nejsou spoluvlastníky požadovaných nemovitostí) s odůvodněním, že objekt tvrze, který byl budovou patřící k původní zemědělské usedlosti, ztratil zásadní přestavbou svůj stavebně-technický charakter, takže již nesouvisí s předmětem zemědělské výroby. Toto rozhodnutí bylo potvrzeno rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne 17. 10. 1994, sp. zn. . Oprávněné osoby podaly bez ohledu na právní moc tohoto rozsudku podnět Ministerstvu zemědělství - Ústřednímu pozemkovému úřadu v P. k přezkoumání rozhodnutí Pozemkového úřadu ve V. ze dne 18. 1. 1994, č.j. PÚ 595/91/12, mimo odvolací řízení. Ministerstvo zemědělství - Ústřední pozemkový úřad v P. rozhodnutím ze dne 12. 1. 1996, č.j. 478/95-440, zrušilo napadené rozhodnutí pozemkového úřadu a věc mu vrátilo k novému projednání a rozhodnutí. Proti tomuto rozhodnutí podala stěžovatelka rozklad, který ministr zemědělství ČR rozhodnutím ze dne 8. 10. 1996, č j. 2546A/96-1000, zamítl, a rozhodnutí Ministerstva zemědělství Ústředního pozemkového úřadu ze dne 12. 1. 1996, č j. 478/95-440, potvrdil.

Stěžovatelka namítla, že pokud správní orgán rozhodoval ve věci, v níž bylo pravomocně rozhodnuto Krajským soudem v Brně, jedná se o zásah výkonné moci do sféry moci soudní, což je v rozporu s , a y a s a d (dále jen ""). Stěžovatelka se dále dovolala ust. , o Ústavním soudu,

s poukazem na to,' že pokud došlo k zásahu moci výkonné do sféry moci soudní, jakož i k nerespektování právní moci rozsudku, "spolu s nedořešeným vztahem ustanovení vůči části páté " (dále jen ""), pak předmět ústavní stížnosti podstatně přesahuje vlastní zájmy stěžovatelky, byt' napadená rozhodnutí nejsou rozhodnutími konečnými.

Stěžovatelka proto navrhla zrušení napadených rozhodnutí Ministra zemědělství - Ústředního pozemkového úřadu a rozhodnutí ministra zemědělství ČR.

K ústavní stížnosti se vyjádřili účastníci řízení a vedlejší účastníci řízení.

Ministerstvo zemědělství - Ústřední pozemkový úřad v P. uvedlo, že rozhodnutím Okresního pozemkového úřadu ve V. nebyla do vlastnictví oprávněných osob vydána p.p.č. 3779 - zahrada, aniž by v něm bylo uvedeno, jaká zákonná překážka brání vydání pozemku, který v době odnětí byl a dosud je součástí zemědělského půdního fondu a je tedy nepochybně "předmětem zákona" č. , ve znění pozdějších předpisů. Dále "pro překážku uváděné zásadní přestavby objektu tvrze" nebyl vydán ani pozemek st.p.č. -132, na kterém je objekt tvrze umístěn, což odporuje ustanovení zákona o půdě, který se zabývá nevydáním budov a staveb dle cit. ustanovení, nikoli však pozemků pod nimi. S ohledem na tyto skutečnosti ústřední pozemkový úřad z úřední moci zahájil řízení dle , rozhodnutí Okresního pozemkového úřadu ve V. ze dne 18. 1. 1994, č j. PÚ 595/91/12, zrušil a věc vrátil tomuto orgánu k dalšímu řízení a rozhodnutí. Důvodem pro zrušení rozhodnutí pozemkového úřadu bylo tedy porušení zákona o půdě ve věci nevydání zahrady a stavební parcely pod tvrzí. Ministerstvo zemědělství dále uvedlo, že z možnosti přezkumu mimo odvolací řízení jsou dle vyloučena

pouze ta správní rozhodnutí, která byla přezkoumána soudem na základě žaloby proti rozhodnutí správního orgánu (viz část pátá, hlava druhá ). v žádném případě ze svých ustanovení nevylučuje přezkoumání správního rozhodnutí, potvrzeného v rámci odvolacího řízení dle části páté, hlavy třetí , soudem v mimo odvolacím řízení. Ministerstvo zemědělství - Ústřední pozemkový úřad je toho názoru, že jeho rozhodnutím (potvrzeným rozhodnutím ministra zemědělství ČR) nedošlo k zásahu výkonné moci do sféry moci soudní. Rovněž tak prý nedošlo k porušení y a y, neboť přezkoumání rozhodnutí okresního pozemkového úřadu nijak nepřekročilo meze stanovené zákonem. Vyloučením možnosti postupu podle ust. v případech, kdy o řádném opravném prostředku rozhodoval dle části páté, hlavy třetí, soud, by prý došlo k oslabení právní jistoty účastníka řízení oproti případům, kdy odvolacím orgánem je správní orgán vyššího stupně. Účastník řízení by byl tehdy, kdy jako odvolací orgán působí krajský soud, nepochybně "zkrácen o možnost řízení na základě mimořádného opravného prostředku".

Ministr zemědělství ČR ve svém vyjádřeni - s odkazem na ust. - uvedl, že k podání ústavní stížnosti je oprávněna ta fyzická nebo právnická osoba, která tvrdí, že pravomocným rozhodnutím či jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její ústavně zaručené základní právo nebo svoboda. Podaná stížnost žádné takové tvrzení neobsahuje a nesplňuje tak základní předpoklad ústavní stížnosti. Stížnost je dále nutno považovat za nepřípustnou s ohledem na ust. , neboť odkaz stěžovatelky na ust. cit. zákona je zřejmě účelový. Ministr zemědělství rovněž popřel, že by byly porušeny článkyy ay, jichž se stěžovatelka dovolává, a zdůraznil, že existence přezkumného řízení soudem

neznamená, že jsou tím vyloučeny další zákonem upravené prostředky nápravy nezákonných rozhodnutí správních orgánů. Z těchto důvodů navrhl, aby byla ústavní stížnost zamítnuta.

Vedlejší účastníci řízení Ing. F.S. a Z.B. ve svém vyjádření namítli, že stěžovatelka - obec B. - ve své stížnosti neuvedla, jakým konkrétním způsobem a jaké její konkrétní ústavně zaručené právo bylo napadenými rozhodnutími porušeno". V petitu stížnosti se omezuje pouze na zcela povšechný obecný výčet , a y a a y bez jakéhokoli vztahu k dopadu výše citovaných správních rozhodnutí. Dále je prý nepochybné, že stěžovatelka nevyčerpala všechny procesní prostředky, které jí zákon k ochraně jejího práva poskytuje, "jmenovitě přezkum napadených rozhodnutí ve správním soudnictví". Stížnost sama je koncipována tak, že dopadá pouze a výlučně na jediný případ v ní uvedený. Nelze tedy vůbec uvažovat o tom, že by svým významem přesahovala vlastní zájmy stěžovatelky, takže aplikace ust. nepřichází v úvahu. Proto vedlejší účastníci navrhli, aby ústavní soud stížnost odmítl jako nepřípustnou nebo ji zamítl jako neodůvodněnou, protože nedošlo k zásahu do základních práv a svobod stěžovatelky.

Ústavní soud se v prvé řadě zabýval otázkou, zda stěžovatelka využila všechny procesní prostředky, které jí zákon k ochraně jejího práva poskytuje ( ).

Ústavní soud došel k závěru zápornému.

Podle ust. podle ustanovení této hlavy (roz. hlavy druhé) se postupuje v případech, v nichž fyzická nebo právnická osoba tvrdí, že byla ve svých právech

zkrácena rozhodnutím správního orgánu a žádá, aby soud přezkoumal zákonnost jejího rozhodnutí.

Podle řízení se zahajuje na návrh, který se nazývá žalobou.

Podmínky těchto ustanovení jsou v souzené věci splněny. Přezkoumávání zákonnosti rozhodnutí správních orgánů soudem je obecným principem, na kterém je celé správní soudnictví v České republice budováno (srov. ustanovení ). To se plně týká i rozhodování o žalobách proti rozhodnutím správních orgánů ( ). Soudy nepřezkoumávají pouze rozhodnutí, jejichž přezkum je vyloučen ustanovením O takové rozhodnutí se však v daném případě nejedná. Stěžovatelka se mýlí, pokud tvrdí, že napadená rozhodnutí mají toliko procesní charakter [srov. ), neboť z jejich obsahu je zřejmé, že se obsahem rozhodnutí Okresního úřadu - pozemkového úřadu ve V. ze dne 18. 1. 1994, č.j. PÚ 595/91/12, podrobně zabývají jak po stránce skutkové, tak po stránce právní. Ostatně stěžovatelka své tvrzení o procesní povaze napadených rozhodnutí ani nezdůvodnila.

Stěžovatelka se dále dovolala ust. Podle tohoto předpisu ústavní soud neodmítne přijetí ústavní stížnosti, i když není splněna podmínka podle předchozího odstavce (roz. nevyčerpání všech procesních prostředků), jestliže stížnost svým významem podstatně přesahuje vlastní zájmy stěžovatele a byla podána do jednoho roku ode dne, kdy ke skutečnosti, která je předmětem ústavní stížnosti, došlo.

Podmínky tohoto ustanovení však splněny nejsou. Z obsahu spisu totiž vyplývá, že stěžovatelka ústavní stížností sleduje toliko snahu zabránit tomu, aby byly vedlejším

účastníkům vydány tvrz, parcela č. 132, a zahrada č. 3779 v obci a v kat. úz. B., takže nepochybně jde o vlastní majetkový zájem její osoby. Ústavní soud proto nenabyl přesvědčení, že by v souzené věci existovaly - a byly prokázány - tak závažné skutečnosti, které by znamenaly, že ústavní stížnost svým významem vlastní zájmy stěžovatelky podstatně přesahuje.

Bylo tedy na stěžovatelce, aby využila procesních možností podat proti napadeným rozhodnutím žalobu u příslušného soudu v zákonné lhůtě dvou měsíců od doručení rozhodnutí správního orgánu v posledním stupni ( ). Tato lhůta je přibližně stejně dlouhá jako lhůta k podání ústavní stížnosti, která činí 60 dnů ( ).

Ústavní soud konečně poukazuje na to, že napadeným rozhodnutím Ministerstva zemědělství - Ústředního pozemkového úřadu, které bylo potvrzeno napadeným rozhodnutím ministra zemědělství ČR, bylo rozhodnutí Okresního úřadu - okresního pozemkového úřadu ve V. ze dne 18. 1. 1994, č j. PÚ 595/91/12, zrušeno a věc byla vrácena pozemkovému úřadu k dalšímu řízení a rozhodnutí. Napadená rozhodnutí tedy nejsou konečná a řízení pokračuje před příslušným správním orgánem ve V. I z tohoto důvodu lze dovozovat, že stěžovatelka dosud nevyčerpala všechny procesní prostředky, které jí zákon k ochraně jejího práva poskytuje.

Proto Ústavní soud dospěl k závěru, že ústavní stížnost je nepřípustná ( ).

Za tohoto stavu se již Ústavní soud nezabýval otázkou, zda, popř. v jakém rozsahu, existence pravomocného rozsudku Krajského soudu v Brně, jímž bylo potvrzeno rozhodnutí Okresního úřadu - okresního pozemkového úřadu ve V. ze dne 18. 1. 1994, č.j. PÚ 595/91/12, vylučuje přezkoumání tohoto opravného rozhodnutí mimo odvolací řízení ústředním orgánem státní správy podle , neboť to v této konkrétní věci považoval za nadbytečné.

Proto soudce zpravodaj ústavní stížnost jako návrh nepřípustný mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením odmítl [ ].

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.

V Brně dne 7. ledna 1998

JUDr. Vojen Güttler

soudce zpravodaj